Farnost Žleby
Dnes: sv. Ignáce Antiochijského, 28. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
13.10.2018







Žena, manželství a rodina

1.ŽENA

Vox Scripturae.

Uvedené téma lze doložit velkým počtem biblických dokladů, připomínám pouze ohniska, která jsou uváděna (př 3) jako zvláště významná.

Jde o stvoření člověka Bohem jako muže a ženy v Genezi; zdůrazňuje se rovnost obou pohlaví, zamítá se jakákoliv forma diskriminace. Př 3: Žena má přijmout svou odlišnost, uvědomit si, že je jiná proto, aby mohla být muži rovnocennou partnerkou.

Dále je připomínán Ježíšův komunikační etos vůči ženám, patrný např. v rozhovoru se Samaritánkou u studnice Jakubovy (Jan 4), radikálně odlišný od patriarchálního chování soudobých rabínů.

Třetím důležitým dokladem je několik míst v Pavlových epištolách, která se týkají uvažovaného problému:

Gal 3,28: není už rozdíl mezi...mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Ježíši Kristu (je ovšem možno namítnout, že Kristův příchod nesmazal pohlavní odlišnost lidí, výrok má eschatologický, nikoliv antropologický charakter).

Kol 3,18.19: Ženy, podřizujte se svým mužům...Muži milujte své ženy...Př 3 vykládá: podřizujte se znamená zachovejte jistý řád, který ženu nezvýhodňuje, ale klade odpovědnost za svěřené bytosti na muže jako ochránce, který miluje v smyslu agapé. Tomu se žena podřizuje, protože oceňuje jeho roli, ke které je lépe vybaven.

Ef 5,21: V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve...Př 3 vykládá: Na muži se vyžaduje láska jako je láska Kristova, tzn do krajnosti, nikoliv prosazování sebe na úkor ostatních. Muž i žena musí pamatovat: Ten ať je mezi vámi větší, kdo bude více sloužit.

NB. Nelze přehlédnout, že jakékoliv využití biblického místa je vázáno na spolupráci systematika s biblistou, proto každý výklad musí být konfrontován se současným stavem exegeze, která se samozřejmě vyvíjí. Také je třeba odlišit smysl literární od duchovního, který může značnou měrou povznášet, není však v prvním plánu výpovědi.

Pro poslední úryvek je např. důležité rozhodnout, jde li o požadavek, vázaný na určitou kulturu nebo na "přirozenost" člověka jako muže a ženy. Většina odborníků i laiků se bude jistě přiklánět k prvnímu řešení Že však text nelze přizpůsobovaným výkladem nutit do služby určité myšlence, byť by byla sebepřítažlivější, není jistě třeba připomínat.

Vox magisterii.

2. vat. koncil.

GS 9: "...mnozí důrazně požadují ona dobra, o nichž s živým vědomím soudí, že jich byli nespravedlností nebo nerovným rozdělením zbaveni...Ženy se dožadují právní i skutečné rovnoprávnosti s muži tam, kde ji dosud nedosáhly".

K tomu lze připojit př 69: Výbor pro odstranění diskriminace žen při OSN (dále CEDAW) dílem chválí ČR, dílem ji kritizuje. Kritika se týká nadměrné tendence vlády ČR vidět ženu spíše jako matku než jako nezávislého aktéra ve veřejné sféře. S tím souhlasí př 41, pode kterého duch, který vane církví, staví ženu - matku pouze do kuchyně. Zdůrazňuje roli matky, aniž by vyjádřila pochopení pro ty ženy, které se chtějí dál věnovat svému zaměstnání, protože to je pro jejich růst osobnosti velmi podstatné.

Proti tomu ovšem mluví řada př. 1,3,5, který dokonce považuje tzv problém moderní ženy za pseudoproblém a klíčový moment v životě ženy spatřuje ve volbě životního partnera; dále 7, 8, citující Berďajeva , podle kterého budoucnost není v uvedení žen na mužské dráhy, ale v ocenění "věčně ženského"; dále 17, 27, 34, 52, odmítající filozofii rovnosti pohlaví pomocí "povznesení" ženy na úroveň muže, dále 58, 61, (jde tedy o početně velmi zastoupené téma), zdůrazňujících nesrovnatelnou důležitost mateřství ženy (v širokém smyslu) jako cosi, co nelze dost zdůrazňovat.

Př 2 mluví o označení ženy v domácnosti jako o označení degradujícím, protože taková žena zůstala věrná svému nejvyššímu poslání tvůrkyně domova. Ženy nechodí vždy do práce z ekonomických důvodů (což musí každý samozřejmě chápat), ale často ze studu, poplatného minulosti, že na víc než na domácí práce nemá. Domov zaměstnaných matek se většinu dne stává prázdný a málo produchovněný. Celodenní pobyt s dětmi doma umožňuje neocenitelnou individuální výchovu s maximální podporou jejich schopností. Pokud si žena své povinnosti dobře rozloží, má možnost prožít svůj den příjemně. Za zvlášť bolestnou kapitolu považuje př 2 nepřítomnost vzorů pro ženy. Kde je vzít, když neexistují třígenerační rodiny, chybí také dvě generace matek, předávajících jedna druhé své zkušenosti.

NB. Už v tomto okamžiku možno pomyslet na quot capita, tot sensus, jistě bude těžko vytvářet žádoucí konsens při nápadné názorové polaritě, která se projeví i v jiných otázkách.

Podle CEDAW chybí opatření pro povznesení ženy. Český právní řád nezná definici diskriminace a neřeší faktickou nerovnoprávnost žen a mužů. Mezirezortní koordinační orgán pro ženskou otázku pod MPSV ČR nelze považovat za dostatečný mechanizmus. K tomu podotýká př 42, že občané pociťují tíživě přístup státu k sociální oblasti, přetrvávání nerovnosti šancí mužů a žen při hledání zaměstnání a nerovnost odměn za stejnou práci. Př 47 se zabývá ekonomickými a a sociálními otázkami v tomto kontextu.

Velké znepokojení způsobuje nedostatečné a klesající zastoupení žen v řídících funkcích politické a hospodářské sféry. Také klesl počet nevládních ženských organizací, o kterých říká př 54, že je nelze chápat jako extrémní hnutí.

Neexistuje zvláštní právní úprava pro násilí na ženách, které navíc není statisticky sledováno. Př 4 se pozastavuje nad tím, že o sexuálním obtěžování, znásilňování apod. se v katolické církvi mlčí. Pozornost by měla být věnována tzv. druhému znásilnění (policejní vyšetřování tohoto deliktu). Boj proti prostituci a obchod se ženami v ČR je podle CEDAW veden pouze v rámci boje proti organizovanému zločinu. S tím úzce souvisí nerovnost odměňování mužů a žen. Ruku v ruce s prostitucí je nutné mluvit o feminizaci bídy, jak konstatuje př 44.

Masmedia nejsou vedena k propagaci pozitivního image ženy (opakem je skutečnost, jak uvádí př 6, také 43: ženina bytost je hrozným způsobem degradována na komerční předmět pornografií, reklamou nebo časopisy. Vyčerpali představitelé křesťanských společenství všechny prostředky k obraně zraňované důstojnosti ženy? Nabízí se otázka, proč takto uražené ženství neprobudilo rozsáhlé protestní hnutí u žen samotných) a k rovnému podílu muže na péči o rodinu. Zakládání rodinných škol podporuje stereotypní pojetí rolí žen a mužů.

CEDAW je velmi znepokojen vysokým počtem umělých přerušení těhotenství v ČR. Kritizuje nedostatečné školení zdravotníků (a v důsledku toho neinformovanost veřejnosti) o používání antikoncepce a žádá příslušný vládní program. Zde je ovšem na místě připomenout časté tvrzení magisteria o provázanosti potratové s antikoncepční mentalitou.

GS 52: "...matčina práce v domácnosti...musí být zajištěna, aniž se přitom zanedbá oprávněný společenský vzestup ženy". K tomu kriticky podotýká př 6: Požadavek společenského vzestupu ženy je nejasný. Spatřuje v něm GS také její zaměstnaneckou aktivitu mimo rodinu? Pak je nutno připomenout, že zaměstnané ženy jsou nuceny vléci dvojí pracovní břímě (zaměstnání a rodinu), což lze sotva chápat jako péči o společenský vzestup ženy. Podobně se zamýšlí př 39, žádající volit priority při snaze zapojit se do společenského života, zejména matkami s více nebo malými dětmi, ale to vyžaduje velkou mravní sílu.

GS 60: "Ženy už pracují téměř ve všech oblastech života: sluší se však, aby mohly své úkoly plně vykonávat ve shodě se svými přirozeným vlastnostmi. Je to záležitost všech, aby se uznala a podporovala přiměřená a nutná účast ženy v kulturním životě".- Groteskní aplikací tohoto požadavku je používání ženského těla jako výtečného obchodního artiklu, jak bylo uvedeno výše (př 6, 34, připojující politování nad tím, že dnešní žena si neváží svého těla a vystavuje na odiv svou smělost v chování vůči mužům).

GS 29: "...třeba překonat a odstranit jakýkoliv druh sociální nebo kulturní diskriminace v základních právech člověka z důvodů pohlaví...tato základní práva člověka nejsou ještě všude plně zachovávána: jako upírá li se ženě možnost svobodně si volit manžela a vybrat si své životní povolání, nebo dosáhnout stejné výchovy a vzdělání, jaké se přiznávají muži". - Několik příspěvků se zasazuje o zpřístupnění teologického studia žen na katolické teologické fakultě UK v Praze (např. př 8, 51). Jeden z představitelů fakulty ujistil, že takovému studiu nestojí nic v cestě, prokáže li uchazečka potřebné vstupní znalosti.

AA 9: "Protože ...v nynější době mají na celkovém společenském životě stále větší aktivní podíl ženy, je velmi důležité, aby se zvýšila jejich účast i v různých oborech církevního apoštolátu". - Př 55 se v této souvislosti obšírněji zmiňuje o pastoračních asistentkách a považuje tuto službu za velmi variabilní v závislosti na osobnosti asistující i osobnosti toho, komu je asistováno. Jako pracovní náplň pastorační asistentky přichází v úvahu katecheze, duchovní rozhovor, vyučování náboženství, příprava na přijetí svátostí, ale i práce v kanceláři nebo vedení účetnictví. Mnohdy se sem vejde i kus farní hospodyně, stavebního technika nebo služebního řidiče. Zmiňovaný př se také připomíná pastorační asistentky v nemocnici a ve věznici, což jsou specifická zaměření, vyžadující zvláštní pojednání.

Mulieris dignitatem.

Komentování tohoto i jiných církevních dokumentů se v příspěvcích vyskytovalo poměrně sporadicky, proto uvádím podle vlastního výběru nejpodnětnější myšlenky pro diskusi ve formě upravených tézí.

Člověk je Božím obrazem nejen individuálně, ale i sociálně, v společenství odkazuje na Nejsv. Trojici (MD 7).

Osoba je bytost, která tíhne k sebeuskutečnění a toho dosahuje darováním sebe (ibid.).

Dochází li v kulturních dějinách lidstva k panování místo k darování, je tím zmenšena důstojnost nejen ženy, ale i muže (MD 10).

Důstojnost ženy je dána muži za úkol (MD 14).

V ochotě ženy po dítěti nalezne žena sebe jako osobu tím, že sebe daruje osobě (MD 18).

Muž se má od ženy učit svému otcovství (ibid.).

Panenství lze chápat pouze analogicky k manželské dávající se lásce (MD 20).

Panna učí matku v darování se (MD 21).

Panictví a panenství je víc než manželství (MD 22).

Podle Písma není možné bez odvolání se na ženský prvek podat přiměřený výklad člověka (ibid.).

Důvod proti zapojení ženy do hierarchických struktur není pastorační, ale sacerdotální, služba eucharistii, v níž se vyjadřuje svátostně vykupitelský úkon Krista Snoubence vůči Snoubence církvi. To se stává zřetelným, když svátostnou službu eucharistie, ve které kněz zosobňuje Krista, vykonává muž. (MD 26).

Maria je víc než Petr (MD 27).

Svatá žena je ideálem nejen pro ostatní ženy, ale i pro muže (MD 27).

Láska je ontologická a etická potřeba osoby. Musí být milována, protože jen láska odpovídá tomu, co je osoba. Pouze ona může milovat a být milována (MD 29).

Motivem přirozeného zákona je to, že žena je zvláštní hodnota jako osoba faktem svého ženství nezávisle na kultuře. Žena zjevuje prorockou známku svého ženství ve vztahu Bůh - člověk (MD 29).

Naše doba očekává v důsledku toho, že jí Bůh svěřil zvláštním způsobem člověka, projevení tvůrčího ducha ženy, který by zajistil citlivost pro člověka proto, že je člověk (MD 30).

NB. Pro mnohé je jistě diskutabilní myšlenka o nadřazenosti panenství. Proto uvádím celé znění: V prvním listě Korinťanům (srv. 7,38) hlásá apoštol nadřazenost panenství vůči manželství, jež je též stálou naukou církve v duchu Kristových slov v Matoušově evangeliu (19,10-12), aniž přitom snižuje závažnost a význam tělesného a duchovního mateřství (MD 22).

Katechizmus katolické církve.

Muž a žena jsou stvořeni...v dokonalé rovnosti jak lidské osoby, tak v jejich vlastním bytí muže a ženy. "Být mužem", "být ženou" je dobrá...skutečnost. Muž i žena mají nepomíjející důstojnost...s touž důstojností jsou "Božím obrazem". Svým "mužským bytím" a "ženským bytím" zrcadlí Stvořitelovu moudrost a dobrotu (369).

..."dokonalosti" muže a ženy zrcadlí něco z nekonečné Boží dokonalosti: dokonalosti matky a dokonalosti otce a manžela (370).

Muž a žena...jsou Bohem chtěni jeden pro druhého... Muž objevuje ženu jako druhé já téhož lidství (371).

Muž a žena jsou stvořeni...pro společenství osob, v němž každý může být "pomocí" pro toho druhého, protože jsou zároveň rovnocenní jako osoby...a doplňují se jako muž a žena (372).

NB. Z textu KKC vyplývá, že víra současné církve ("v hlavě i údech") chápe poselství Geneze o stvoření člověka jako důkaz rovnosti obou pohlaví se všemi etickými důsledky. Př 3 konstatuje, že svět ztratil smysl pro hodnoty, také žena už neví, kým je - hovoříme o krizi vlastní identity) a př 1 se ptá, proč je pro ženu nutné identitu znovu najít. Po osvobození se od zbytečných a uměle vytvořených problémů je třeba hledat a přijmout svá pozitiva. Tím je široce pojaté mateřství, šíře záběru, daná psychologií a fyziologií ženy, schopnost adaptace a empatie, na níž závisí vyšší sociální inteligence žen, smysl pro oběť a pro přijetí jak druhého, tak sebe.K tomu všemu, uzavírá př 1. je ovšem třeba přípravy a výchovy.

Vox populi christiani.

NB. Předchozí text byl příležitostně glosován odpovídajícími příspěvky. Nyní budou uvedeny další podněty.

Př 3:.Prohlubování znalostí o mužském a ženském způsobu myšlení je předpokladem pro úspěšný dialog mezi oběma pohlavími v církvi. Ten zatím vázne.

Př 4: Mužská část církve vidí v ženách jen objekty svého teologického či psychologického zkoumání. Vztahová a sociální stránka křesťanství zůstává v církvi stranou dodnes.Pro kněze bývá těžké najít k ženě vyrovnaný přístup, ženy s obtížemi hledají duchovního vůdce. Pastorační strategie nepočítá se svobodnými ženami, buď matka, nebo řeholnice, avšak hřivny svobodných žen zůstávají nevyužity. Doplňuje př 18: jaký má takový život smysl, specifika, priority?; v této souvislosti upozorňuje př 23 na sekulární instituty.

Př 29: Reakce kněží se pohybují od úzkostných a obranných přes zdůrazňování větší erudice až po panovačnost a skrytou či zjevnou agresi, enormní požadavky a ukládání vysloveně pomocných prací. Jen ve vyjímečných případech se setkávám se zdravým dialogickým, partnerským přístupem.

Př 31: V praktické diskriminaci žen v životě české církve jde dle mého názoru také o pohled celibátníka na ženu: obava z ženy jako fenoménu, vědomá či podvědomá, vede často k rozporuplnému chování k ženám. Naproti tomu v chování žen nechybí erotická prvek "zakázaného ovoce", vedoucí k nepříjemnému adorantství. - Od těchto myšlenek není daleko k problematizování povinného celibátu kněží, o jehož zdobrovolnění mluví - nesměle - př 38.

Př 40: Žena je pro církev bytostí podezřelou. Někomu to vyhovuje, někoho to odpuzuje. Co mne rozesmutňuje, je to, že církev, hlasatelka evangelií, kráčí až za světem. Z církví (je užito plurálu) se pro většinu lidí stává bašta dogmat, zastiňující evangelium lidské rovnosti a lásky. V Grazu jsem zjistila, že mám v západmní Evropě tisíce bratrů a sester a zároveň jsem zjistila, že církve (hierarchie i prostí věřící) z bývalého východního bloku zaspali ve středověku. Tak vyzněla, ostatně velmi sporá, hodnocení této akce v katolických mediích.

Př 31: V praktické diskriminaci žen v životě české církve jde dle mého názoru také o pohled celibátníka na ženu: obava z ženy jako fenoménu, vědomá či podvědomá, vede často k rozporuplnému chování k ženám. Naproti tomu v chování žen nechybí erotická prvek "zakázaného ovoce", vedoucí k nepříjemnému adorantství.

Př 42: Ve své farnosti jsem zjistil, že většině věřících vyhovuje současný stav určité zabydlenosti v daných poměrech, není opravdový zájem něco radikálně měnit. Realitou je taky obecná nevzdělanost i v základních náboženských tématech. Zásadně se nedoceňuje mateřství a vedení domácnosti.

Př 5: Církev by dnes mohla prospět ženám tím, že by si její představitelé byli vědomi toho, že jako nezastupitelní nositelé duchovních hodnot jsou společenskou elitou a takto by taky měli být vnímáni. Fary by se mohly stát přirozenými společenskými centry.

Př 8: V církvi není klima, v kterém by se ženy mohly plně uplatnit pomocí svých darů, jako je naslouchání, vcítění se, intuice v psastorační práci. Měly by být povzbuzovány k rozpoznávání dalších darů, kterými, aniž to ví, dosponují.

Př 27: Podle kard. Ratzingera nelze oddělit Mulieris dignitatem od jiného dokumentu, kterým je Redemptoris mater. Maria má dát bezcílnému světu orientaci. Panenským a zároveň mateřským způsobem se účastní boje proti moci zla a tím se stává znamením naděje. V přítomnosti, která je téměř bodem mezi pádem a povstáním, je Maria výzvou pro svědomí, aby se dalo cestou, na míž se povstává a na níž se nepadá.

Př 28: Komplementarita ženy a muže, která není v ne-heterosexuálních vztazích, je předpokladem pro jejich stabilitu; takové vztahy lze nazvat personálním společenstvím, vytvářeným duchovně i tělesně.

Př 29, podobně 43: Je zajímavé, s jakou samozřejmostí byly dány do jednoho pytle otázky ženy manželství a rodiny. Logičtější by bylo spojení muži a ženy, manželství a rodina. Cožpak z faktu příslušnosti k mužskému pohlaví neplynou také v církvi problémy, např. v odměňování stálých jáhnů, živitelé rodin?

Př 31: Jaké uplatnění má vzdělaná teoložka? Jsme u palčivé otázky svěcení žen. Postoj k ní je asi problém generační. Čím mladší generace, tím myšlence vstřícnější. Doba ke kněžskému svěcení žen nedozrála. Velmi bych se však přimlouvala za svěcení žen do jáhenství. Kdo byla diakonka Foibé? Ještě jednu myšlenku: zpověď ženy ženě by byla mnohem upřímnější než muži, protože určitá sebestylizace (učitel - žákyně, lékař - pacientka) je asi nevyhnutelná. Nešlo by uvažovat o spolupráci pastorační asistentky se zpovědníkem u svátosti smíření?

Př 46: V komunistických letech byla rodina místem privátním, do kterého se obtížně pronikalo, a to byl jeden z důvodů pro kolektivní výchovu. Pod falešným důvodem naplnění ženské role a dosažení ženské velikosti byl učiněn pokus udělat ženu muži ne rovnou, ale stejnou. Rovnost v rozdílnosti, jednota v odlišnosti, v doplňování, poslání, tvořící velkou harmonii života a jeho rozmanitost, byla nahražena uniformitou. Ve světě vznikl koncept androgynie. Muži a ženy by vlastně měli být úplně stejní, příroda to špatně zařídila. Cesta do uniformity je ale cestou do záhuby.

Př 55: Liturgická služba ženy v církvi souvisí s všeobecným kněžstvím. Do zvláštních služeb lze zařadit ministrování, lektorování, podávání eucharistie, vedení bohoslužby slova včetně promluvy, vedení zpěvu. Pro toho, pro koho by byla některá z uvedených služeb v rukou ženy problémem, odpověděla v roce 1992 papežská rada pro výklad církevních zákonů kladně na otázku, zda je třeba zahrnout službu u oltáře do liturgických služeb, které mohou vykonávat...ženy?. Pohled na ženu ve světle Ducha svatého se stále rozvíjí. Proti tomu všal př 15: Vůbec se mi nelíbí ženy u oltáře, myslím , že by se ženy mohly víc angažovat při výuce náboženství nejen dětí, ale i dospělých (tato myšlenka zazní silněji v úseku o výchově).

NB. V této souvislosti upozorňuji na nedemokratickou mentalitu, do které může velmi snadno sklouznout jak "progresivní", tak "konzervativní" pozice, totiž rychle ukřičet nepohodlný hlas. K pozitivům plánovaného sněmu jistě patří trpělivé vyslechnutí každého s tím, že bude úměrně k pravdivosti a významu svého příspěvku vintegrován do výsledných textů.

Př 58: Odpovídá dnešní faktické postavení ženy hodnotě a nenahraditelnému poslání ženy? Sotva lze odpovědět kladně. Vedeme ženy k tomu, aby dovedly poznat svou hodnotu? Za velmi důležité považuji navození nového vztahu mezi mužem a ženou. Potřebujeme odvahu k překonání pohodlných zbytků paternalizmu.

Př 61: Vedle mateřství jako samozřejmé základní charakteristiky ženy připomínám druhou charakteristiku: jako P. Maria musí žena umět stát v pozadí. To neznamená být diskriminována mužem, ale přijmout typ svého stvoření, být bytostně podpůrnou. Stát v pozadí je úkol, svěřený ženě v nesmírné lásce. Je naprosto slučitelný s vedoucími funkcemi.

Shrnutí.

V komentářích k církevním dokumentům, zabývajícím se ženou, její hodnotou a společenským postavením, z kterých však vychází velmi malá část respondentů, se ozývá většinou souhlasné ocenění nebo konstruktivní kritika církevní nauky.

Jednomyslný souhlas panuje v otázce elementární důležitosti mateřství, rovnosti obou pohlaví a jejich komplementaritě, také v nutnosti bojovat proti spíše ekonomickým než politickým formám diskriminace žen v české společnosti.

Příspěvky nakously velmi těžký problém dilemmatu, do kterého se dostává matka - profesionálka, nucená volit mezi rodinou a profesí zpravidla formou kompromisu

Kapitolu s řadou otazníků představuje vztah ženy a církve. Určité hranice jsou respektovány jako nepřekročitelné (svěcení žen na kněze), některý prostor je bezproblémový (vedení kostelního zpěvu). Pokud vytváří angažovanost žen v církevních aktivitách napětí (např. u oltářní služby), je spíše psychologické než právní povahy.

Co očekává věřící žena v ČR od chystaného plenárního sněmu?

  1. Že jí pomůže při hledání vlastní identity.
  2. Že pomůže veřejnosti oceňovat zapomínané či neuznávané hodnoty, kterými disponuje právě jen žena v prospěch celé společnosti.
  3. Že pokročí vpřed při řešení otázek, spojených s postavením ženy v církvi jednak doháněním světové církve, jednak jejím inspirováním v podobě případného vota.
(c) 2005-2018 Farnost Žleby