- 11. prosince 2011 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
-----------------------------------3. adventní týden------------------------------------
Neděle	11. prosince	3. neděle adventní
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za Marií Červenou
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za Aloise Saidla
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se svatým přijímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
14:00 hod.	kostel Nejsvětější Trojice Zbyslav ADVENTNÍ KONCERT PRO ZÁCHRANU KOSTELA
Úterý	13. prosince	sv. Lucie
17:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za Helenku Dubišarovou
Středa	14. prosince	sv. Jana od Kříže
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za rodinu Benešovu
Čtvrtek	15. prosince
17:00 hod.	kostel Nejsvětější Trojice Zbyslav Adventní mše (P. Jan Nep. Pavel Aixner)
Pátek	16. prosince
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za zemřelé a na poděkování
Sobota	17. prosince
17:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za rodiče Dubišarovy a Vorvovy
-----------------------------------4. adventní týden------------------------------------
Neděle	18. prosince	4. neděle adventní
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:

Žleby - fara

středa, pátek

od 18:00 hodin

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc prosinec 2011
všeobecný:	Za národy světa, aby vzájemným poznáváním a úctou rostly v harmonii a pokoji.
misijní:	Aby se děti a mladí lidé stávali posly evangelia, aby byla respektována jejich důstojnost a aby byli chráněni před násilím a vykořisťováním.
národní:	Za Boží milost a pomoc církvi, kde každý pokřtěný se v síle Ducha Svatého stává světlem, solí a kvasem Kristova evangelia.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Kdo nemá cíl, ten se asi sotva vydá na cestu

Jakou představu vlastně máme před očima dnes, v době adventu? Co očekáváme, že se posléze stane v posledních dnech před svátky? Tyto otázky jsou na místě. Bez nich se nám nepodaří dobře prožít letošní čas adventní, protože kdo nemá cíl a kdo se do cíle netěší, ten se asi sotva vydá na cestu.

Důvody pro adventní těšení: pokud bychom snad nevěděli, jaký důvod vlastně máme pro svoje adventní těšení se, pak nám jich prorok Izaiáš nabízí nesčetně. Mnohé obrazy z jeho vize budoucího mesiánského věku mají až poetickou kresbu: „Levhart si lehne vedle kozlátka (…) a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada.“ Ale nemylme se – nejedná se o žádnou sentimentální idylku ze starých kýčovitých barvotisků. Takové vnímání Božího slova by nás nedovedlo nikam jinam než právě jen k onomu nasládlému a Boha prázdnému prožití Vánoc, jaké každoročně vidíme.

Vánoce: svátky o ničem? Spisovatel Ludvík Vaculík ve své knize „Český snář“ atmosféru pohanských vánoc ironizuje: „Vánoce, milé děti, jsou takové svátky o ničem, kdy se radujeme z hadrů a žrádla.“  Buďme těmi, kdo budou otevřeni duchu Hospodinově: duchu moudrosti a rozumu, duchu rady a síly, duchu poznání a zbožnosti, duchu bázně před Hospodinem.

Bůh počítá s naší nemohocností. Příchod Božího království znamená uzdravení a naplnění lidského bytí. To, co bylo dosud vystaveno nejrůznějším úskalím a nebezpečím, mrzačeno lidským sobectvím a zraňováno hříchem, nabude znovu prvotní krásy a dokonalosti. Nemáme žádný důvod se cítit odstrčení na vedlejší kolej či frustrovaní vlastní nemohoucností. V Božím plánu spásy se s touto skutečností počítá. Nikoliv proto, abychom složili ruce do klína, nýbrž proto, abychom neztráceli naději: Je to Bůh, jehož mocí se nám dostane vykoupení.

Ježíš říká: „Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já. A cestu, kam jdu, znáte. Já jsem ta cesta, pravda i život. (Jan 14,1-6)  (Petr Vrbacký)

Každý se někdy cítí osamocený. Co s tím?

Každý člověk je dříve či později konfrontován s pocitem hluboké osamělosti. Možná žije v početném kruhu lidí a v kvalitních vztazích, a přesto je ve svém nitru někdy nespokojen. „V podstatě se o mě vlastně nikdo nezajímá. To, co se mě skutečně týká, co mě inspiruje a má pro mě důležitost, je ostatním lhostejné. I kdyby mě  přátelé sebevíce ujišťovali o své účasti na  mých problémech, vždycky nakonec zůstanu sám. Ostatní mě berou vážně pouze do té míry, nakolik s nimi hraji jejich hru, ale nikdy nepochopí, jak to se mnou ve skutečnosti v nejhlubším nitru je. V podstatě jsem a zůstanu sám.“ Bible na toto ale odpovídá kategorickým „ne“: nejsi sám. Bůh se o nás zajímá a jde až tak daleko, že touží vstoupit do našeho života a účastnit se jej. Bůh se stal člověkem jako ty. Jeho vyznání lásky je ti kdykoli dostupné v Bibli. Na každé její stránce se zjevuje vášnivé Boží zaujetí člověkem, jeho neúnavné hledání člověka, aby ten přijal jeho lásku a vstoupil do společenství s ním. Otevřeme-li mu při otevření Bible i své srdce, už nikdy se nebudeme považovat za nezajímavé. Základní biblické poselství bychom mohli shrnout slovy: „Člověče nejsi osamělý, nejsi sám. Existuje Bůh, jenž je pro tebe a s tebou.“

Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel to znamená „Bůh s námi“. (Bible, Iz 7,14) (W. Stinissen)