 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: Středa, 34. týden v mezidobí | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 25.11.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K POSTNÍ DOBĚ 2011 pokračování Křesťanské společenství si je dobře vědomo toho, že je Ježíš vede, tak jako apoštoly Petra, Jakuba a Jana, na vysokou horu, kde byli sami (srov. Mt 17, 1), aby v Kristu, jako synové a dcery v Synu, znovu přijali dar Boží milosti: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ (Mt 17, 5). Je to pozvání, abychom se vzdálili od hluku každodenního života a pohroužili se do Boží přítomnosti. Bůh nám chce každý den svěřovat své slovo, které proniká až do nejhlubšího nitra, kde se rozeznává dobré od zlého (srov. Žid 4, 12), a tak posiluje naše odhodlání následovat Pána. Liturgie třetí neděle postní nám předkládá větu, kterou Ježíš říká samařské ženě: „Dej mi napít“ (Jan 4, 7). Je to vyjádření Boží lásky ke každému člověku a má v našich srdcích probudit touhu po daru „pramene vody, tryskajícího do života věčného“ (Jan 4, 14). Tímto darem je Duch Svatý, který proměňuje křesťany v „opravdové Boží ctitele“, kteří dokáží uctívat Otce „v duchu a pravdě“ (Jan 4, 23). Jedině tato voda dokáže uhasit naši žízeň po dobru, pravdě a kráse! Jedině voda, kterou dává Syn, dokáže svlažit poušť naší neklidné a nespokojené duše, dokud „nespočine v Bohu“, jak zní slavný citát sv. Augustina. Neděle „slepého od narození“ představuje Krista jako světlo světa. Evangelium vyzývá každého z nás: „Věříš v Syna člověka?“ „Věřím, Pane“ (Jan 9, 35.38), vykřikuje slepec radostně a stává se hlasem všech věřících. Toto zázračné uzdravení je znamením, že Kristus nám chce dát nejen zrak, ale také otevřít náš vnitřní pohled, aby se naše víra prohlubovala a my mohli poznat Krista jako svého jediného Spasitele. On osvětluje každou temnotu našeho života, a vede všechny lidi, aby žili jako „děti světla“. O páté neděli postní, když se čte zpráva o Lazarově vzkříšení, jsme postaveni před nejvyšší tajemství své existence: „Já jsem vzkříšení a život… Věříš tomu?“ (Jan 11, 25-26). Pro křesťanské společenství je to chvíle, kdy má – společně s Martou – všechny své naděje upřímně vložit do Ježíše z Nazareta: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět“ (Jan 11, 27). Společenství s Kristem v tomto životě nás připravuje na to, abychom překonali hranici smrti a mohli žít navěky v něm. Víra ve vzkříšení mrtvých a naděje na věčný život otevírají našemu pohledu nejvyšší smysl naší existence: Bůh stvořil člověka ke vzkříšení a k životu; tato pravda dává skutečný a konečný význam lidským dějinám, osobnímu i společenskému životu všech lidí, kultuře, politice i ekonomii. Bez světla víry se celý vesmír uzavírá do hrobu zbaveného jakékoliv budoucnosti a naděje. Cesta postní dobou vrcholí ve velikonočním triduu, zvláště ve vigilii posvátné noci: obnovením křestního slibu znovu potvrzujeme, že Kristus je Pánem našeho života, toho života, který nám Bůh dal tehdy, když jsme byli zrozeni „z vody a z Ducha Svatého“, a znovu vyznáváme, že jsme pevně odhodláni odpovědět na obdrženou milost, abychom byli jeho učedníky. 3. Ponoření do Kristovy smrti a zmrtvýchvstání ve svátosti křtu na nás naléhá, abychom každý den osvobozovali své srdce od hmotných břemen, od sebestředného vztahu ke „světu“; od vztahu, který nás ochuzuje a brání nám, abychom se otevřeli a dali k dispozici Bohu a bližnímu. V Kristu se Bůh zjevil jako láska (srov. 1 Jan 4, 7–10). Kristův kříž, „slovo o kříži“, zjevuje Boží spasitelnou moc (srov. 1 Kor 1, 18), jež má člověka znovu pozvednout a dovést ke spáse: je to láska ve své nejradikálnější podobě.5 Tradiční praxí půstu, almužny a modlitby, které jsou vyjádřením našeho odhodlání obrátit se, nás postní doba učí, jak můžeme žít lásku ke Kristu stále radikálnějším způsobem. Půst, k němuž člověka mohou vést nejrůznější motivy, má pro křesťana hluboce náboženský význam: tím, že svůj stůl prostíráme skromněji, se učíme překonávat sobectví a žít v logice daru a lásky; tím, že snášíme jistou míru nedostatku – a nejen v tom, čeho máme nadbytek – se učíme odhlížet od svého „já“, objevovat někoho, kdo je nám nablízku, a poznávat Boha v tvářích mnoha bratří a sester. Pro křesťany totiž půst není důvodem ke skleslosti a uzavírání se do sebe, ale více nás otevírá Bohu i potřebám druhých lidí a dovoluje tak lásce k Bohu, aby se stala i láskou k bližnímu (srov. Mk 12, 31). Na své cestě často musíme čelit pokušení vlastnit a lásce k penězům, které narušují Boží prvenství v našem životě. Chamtivá touha po majetku vede k násilí, vykořisťování a smrti. Právě proto nám církev obzvláště v postní době připomíná praxi almužny, tedy schopnosti dělit se. Zbožštění hmotného majetku naopak způsobuje, že se nejen vzdalujeme jeden druhému; ale kromě toho okrádá člověka, činí jej nešťastným, klame jej a svádí, aniž by plnilo své přísliby. Klade totiž hmotná dobra místo Boha, jediného zdroje života. Jak můžeme porozumět Boží otcovské dobrotě, jsou-li naše srdce plná sobectví a vlastních plánů, které nám nalhávají, že se tak může zajistit naše budoucnost? (pokračování příště) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
