Farnost Žleby
Dnes: sv. Gorazda, 16. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
24.7.2017







Farní inFormace
- 6. března 2011 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------9. týden v mezidobí-----------------------------------
Neděle6. března9. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy za Miroslava Zelinku, jeho rodiče a bratra Karla
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se svatým přijímáním (P. Minář)
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
-------------------------------------------------------------------------------------------
15:00 restaurace U Svitáka (zelená) Dolní Bučice - kostelnické setkání
-------------------------------------------------------------------------------------------
--------------------------------------Doba postní---------------------------------------
Středa9. březnaPopeleční středa
Den přísného postu, žehnání popela a udělování popelce
16:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy za Bedřicha Havla a rodiče
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Pátek11. března
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za duše v očistci
Sobota12. března
17:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
------------------------------------1. postní týden-------------------------------------
Neděle13. března1. neděle postní
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za Růženu a Aloise Novotnovy
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:Žleby - farastředa, pátekod 18:00 hodin

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc březen 2011
všeobecný:
Aby národy Latinské Ameriky zůstávaly věrné evangeliu a velkoryse přispívaly k sociální spravedlnosti a pokoji.
misijní:
Aby Duch Svatý dával světlo a sílu křesťanským společenstvím a věřícím, kteří jsou pronásledováni nebo diskriminováni kvůli evangeliu.
národní:
Za pochopení závazného podílu všech pokřtěných na misijním poslání církve a za vytváření pouta jednoty mezi všemi, kdo se z vody a Ducha Svatého znovu narodili a oblékli v Krista.
místní:
Za mládež v našich farnostech.
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K POSTNÍ DOBĚ 2011 pokračování

Křesťanské společenství si je dobře vědomo toho, že je Ježíš vede, tak jako apoštoly Petra, Jakuba a Jana, na vysokou horu, kde byli sami (srov. Mt 17, 1), aby v Kristu, jako synové a dcery v Synu, znovu přijali dar Boží milosti: „To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“ (Mt 17, 5). Je to pozvání, abychom se vzdálili od hluku každodenního života a pohroužili se do Boží přítomnosti. Bůh nám chce každý den svěřovat své slovo, které proniká až do nejhlubšího nitra, kde se rozeznává dobré od zlého (srov. Žid 4, 12), a tak posiluje naše odhodlání následovat Pána. Liturgie třetí neděle postní nám předkládá větu, kterou Ježíš říká samařské ženě: „Dej mi napít“ (Jan 4, 7). Je to vyjádření Boží lásky ke každému člověku a má v našich srdcích probudit touhu po daru „pramene vody, tryskajícího do života věčného“ (Jan 4, 14). Tímto darem je Duch Svatý, který proměňuje křesťany v „opravdové Boží ctitele“, kteří dokáží uctívat Otce „v duchu a pravdě“ (Jan 4, 23). Jedině tato voda dokáže uhasit naši žízeň po dobru, pravdě a kráse! Jedině voda, kterou dává Syn, dokáže svlažit poušť naší neklidné a nespokojené duše, dokud „nespočine v Bohu“, jak zní slavný citát sv. Augustina. Neděle „slepého od narození“ představuje Krista jako světlo světa. Evangelium vyzývá každého z nás: „Věříš v Syna člověka?“ „Věřím, Pane“ (Jan 9, 35.38), vykřikuje slepec radostně a stává se hlasem všech věřících. Toto zázračné uzdravení je znamením, že Kristus nám chce dát nejen zrak, ale také otevřít náš vnitřní pohled, aby se naše víra prohlubovala a my mohli poznat Krista jako svého jediného Spasitele. On osvětluje každou temnotu našeho života, a vede všechny lidi, aby žili jako „děti světla“. O páté neděli postní, když se čte zpráva o Lazarově vzkříšení, jsme postaveni před nejvyšší tajemství své existence: „Já jsem vzkříšení a život… Věříš tomu?“ (Jan 11, 25-26). Pro křesťanské společenství je to chvíle, kdy má – společně s Martou – všechny své naděje upřímně vložit do Ježíše z Nazareta: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět“ (Jan 11, 27). Společenství s Kristem v tomto životě nás připravuje na to, abychom překonali hranici smrti a mohli žít navěky v něm. Víra ve vzkříšení mrtvých a naděje na věčný život otevírají našemu pohledu nejvyšší smysl naší existence: Bůh stvořil člověka ke vzkříšení a k životu; tato pravda dává skutečný a konečný význam lidským dějinám, osobnímu i společenskému životu všech lidí, kultuře, politice i ekonomii. Bez světla víry se celý vesmír uzavírá do hrobu zbaveného jakékoliv budoucnosti a naděje. Cesta postní dobou vrcholí ve velikonočním triduu, zvláště ve vigilii posvátné noci: obnovením křestního slibu znovu potvrzujeme, že Kristus je Pánem našeho života, toho života, který nám Bůh dal tehdy, když jsme byli zrozeni „z vody a z Ducha Svatého“, a znovu vyznáváme, že jsme pevně odhodláni odpovědět na obdrženou milost, abychom byli jeho učedníky.

3. Ponoření do Kristovy smrti a zmrtvýchvstání ve svátosti křtu na nás naléhá, abychom každý den osvobozovali své srdce od hmotných břemen, od sebestředného vztahu ke „světu“; od vztahu, který nás ochuzuje a brání nám, abychom se otevřeli a dali k dispozici Bohu a bližnímu. V Kristu se Bůh zjevil jako láska (srov. 1 Jan 4, 7–10). Kristův kříž, „slovo o kříži“, zjevuje Boží spasitelnou moc (srov. 1 Kor 1, 18), jež má člověka znovu pozvednout a dovést ke spáse: je to láska ve své nejradikálnější podobě.5 Tradiční praxí půstu, almužny a modlitby, které jsou vyjádřením našeho odhodlání obrátit se, nás postní doba učí, jak můžeme žít lásku ke Kristu stále radikálnějším způsobem. Půst, k němuž člověka mohou vést nejrůznější motivy, má pro křesťana hluboce náboženský význam: tím, že svůj stůl prostíráme skromněji, se učíme překonávat sobectví a žít v logice daru a lásky; tím, že snášíme jistou míru nedostatku – a nejen v tom, čeho máme nadbytek – se učíme odhlížet od svého „já“, objevovat někoho, kdo je nám nablízku, a poznávat Boha v tvářích mnoha bratří a sester. Pro křesťany totiž půst není důvodem ke skleslosti a uzavírání se do sebe, ale více nás otevírá Bohu i potřebám druhých lidí a dovoluje tak lásce k Bohu, aby se stala i láskou k bližnímu (srov. Mk 12, 31). Na své cestě často musíme čelit pokušení vlastnit a lásce k penězům, které narušují Boží prvenství v našem životě. Chamtivá touha po majetku vede k násilí, vykořisťování a smrti. Právě proto nám církev obzvláště v postní době připomíná praxi almužny, tedy schopnosti dělit se. Zbožštění hmotného majetku naopak způsobuje, že se nejen vzdalujeme jeden druhému; ale kromě toho okrádá člověka, činí jej nešťastným, klame jej a svádí, aniž by plnilo své přísliby. Klade totiž hmotná dobra místo Boha, jediného zdroje života. Jak můžeme porozumět Boží otcovské dobrotě, jsou-li naše srdce plná sobectví a vlastních plánů, které nám nalhávají, že se tak může zajistit naše budoucnost?  (pokračování příště)

(c) 2005-2017 Farnost Žleby