- 13. června 2010 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------11. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	13. června	11. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za rodiče Novotnovy
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
------------------------------------------------------------------------------------------- Od 14.6. do 26.6.2010 bude duchovní správce na dovolené. V nutných případech ho zastupuje Mgr. Bohuslav Stařík z Čáslavi, telefon: 728501043, 327312907
-------------------------------------------------------------------------------------------
Sobota	19. června
16:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť s nedělní platností (Mgr. Jan Kmoníček z Týnce n/L)

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc červen 2010
všeobecný:	Aby se všechny národní i nadnárodní instituce snažily zajistit úctu k lidskému životu od početí až do přirozené smrti.
misijní:	Aby církve v Asii, které tvoří „malé stádce“ mezi nekřesťany, poznávaly, jak mají předávat evangelium a vydávat radostné svědectví o své oddanosti Kristu.
národní:	Aby rodina věřících dovedla s odvahou bránit vzácný dar lidského života, a cítila spoluodpovědnost za osudy zneužívaných a týraných dětí.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Kněz s úsměvem a humorem

29. ledna 2007 večer vysílala Česká televize dokumentární film o knězi Františku Kohlíčkovi. Aniž to tušila, vysílala jej v hodinu, kdy právě odcházel z tohoto světa. Aby to nebylo málo, doprovázeli ho přitom na této cestě dva andělé v podobě mladých snoubenců, kteří bděli u jeho nemocničního lůžka.

Zatímco jiným lidem s přibývajícími léty síly ubývaly, Františkovi naopak přibývaly. Když mu táhlo na sedmdesát, měl tolik dětí na náboženství, mladých na katechezích a v kostele, že se to znelíbilo komunistickému církevnímu tajemníkovi a poslal jej z Prahy na venkov. Nikdy přitom nezapomínal na staré a nemocné lidi, které často navštěvoval a podporoval. I těch byly takové počty, že když si je po jeho odchodu z Prahy farníci rozebrali, nemohli to ani v osmi stačit. Ještě po devadesátce za nemocnými přicházel, aby je potěšil v jejich nesnázích. Toto je jen pár zrnek z jeho přebohatého a požehnaného života. Nejkrásnější ovšem bylo,

že to vše dělal s úsměvem a humorem.    (Jiří Barhon)

Kdy říci ano? Kdy říci ne?

Zdravé meze ve vztazích a v osobním životě

Kdy říci ano? Kdy říci ne? Co je a co není mé? Vůči komu a za co mám být zodpovědný? Jak poznám, kdy mě druzí využívají? Neschopnost vytyčit v určitých chvílích ve vztazích s určitými lidmi odpovídající hranice může mít velice ničivé následky. Jakákoli záměna nebo narušení hranic vedou k velkým problémům v nás samých a ve vztazích kolem nás.

Mnohé psychologické symptomy, jako například deprese, poruchy z úzkosti, poruchy výživy, závislosti, impulsivní poruchy, problémy s pocity viny, problémy s pocity studu, poruchy ze strachu, manželské problémy a potíže ve vztazích, mají své kořeny v konfliktech s hranicemi.

Hranice nás definují. Hranice stanovují meze naší odpovědnosti. Hranice stanovují meze naší svobody. Hranice pomáhají udržovat dobré uvnitř a zlé venku.

Určují, kdo jsem a kdo nejsem. Hranice ukazuje, kde končím já a kde začíná někdo jiný, což ve mně upevňuje pocit vlastnictví.  Když vím, co mám vlastnit a za co mám nést zodpovědnost, dává mi to svobodu. Když vím, kde začíná a končí můj pozemek, mám svobodu dělat si s ním, co se mi zlíbí. Přijetí zodpovědnosti za svůj život otevírá mnoho různých možností. Pokud však svůj život nevlastním, moje rozhodnutí a volby začnou být velmi omezené. Hranice nám pomáhají rozpoznat náš majetek, abychom se o něj mohli starat. Pomáhají nám pilně střežit své srdce. Je třeba, abychom to, co nás sytí, uchovávali uvnitř a to, co nás zraňuje, nechávali venku. Stručně řečeno, hranice nám pomáhají udržovat to dobré uvnitř a to zlé venku. Někdy máme to špatné uvnitř a to dobré venku. V takových případech je třeba, abychom byli schopni otevřít své hranice a to dobré pustit dovnitř, kdežto to zlé vykázat ven.