Farnost Žleby
Dnes: Zasvěcení Panny Marie, 33. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
17.11.2017







Farní inFormace
- 18. dubna 2010 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------3. velikonoční týden----------------------------------
Neděle18. dubna3. neděle velikonoční
Sbírka darů na opravu kostela
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za Květu a Josefa Kneřovy
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy za Jaroslava Nováka, rodinu Novákovu, Jaroslava Matouška, rodinu Matouškovu, rodinu Honovu
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý20. dubna
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa21. dubna
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Pátek23. dubnaSvátek sv. Vojtěcha
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Sobota24. dubnasv. Jiří
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
----------------------------------4. velikonoční týden----------------------------------
Neděle25. dubna4. neděle velikonoční
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za děkana Josefa Čecha, dlouholetého duchovního správce ve Žlebech
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:Žleby - farastředa, pátekod 18:00 hodin

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc duben 2010
všeobecný:
Aby trvalá úcta, tolerance a dialog mezi věřícími všech náboženství překonávaly každé pokušení k fundamentalismu a extremismu.
misijní:
Aby Duch svatý povzbuzoval pronásledované křesťany k vytrvalosti, s níž by věrně svědčili o Boží lásce k celému lidskému rodu.
národní:
Aby církev v každém věřícím vnášela ducha pravdivé naděje a přesvědčivé radosti do společnosti zmítané nejistotami.
místní:
Za mládež v našich farnostech.
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Zemřel kardinál Tomáš Špidlík

V Římě v pátek večer zemřel kardinál Tomáš Špidlík. Bylo mu 90 let. Radiožurnálu to potvrdil asistent velvyslance při Svatém stolci Michal Klement a provinciál českých jezuitů pater František Hylmar. Podle něho byl Špidlík v poslední době vážně nemocný. V posledních týdnech už bylo zřejmé, že kardinál odchází z tohoto pozemského života a včera večer v devět hodin v kruhu svých spolupracovníků a přátel pokojně zemřel,“ popsal Hylmar. V církevních kruzích byl Špidlík znám jako znalec východokřesťanské spirituality, který připravoval duchovní cvičení i pro papeže Jana Pavla II.

V Říme žil od počátku 50. let a téměř čtyři desítky let tam působil na české papežské koleji Nepomucenum. Absolvoval studia na papežském Orientálním ústavu a přednášel na univerzitách v Římě, ale i v Africe nebo ve Spojených státech. V roce 1998 ho tehdejší prezident Václav Havel vyznamenal řádem Tomáše Garrygua Masaryka.

Věčnost není skokem do neznámé budoucnosti

Kristus neslibuje jiný život až po smrti, ale svým vzkříšením se navrátil do života, který právě prožil na zemi, aby se tak všechno, co zde udělal a miloval, stalo věčným. A takovou věčnou hodnotu slibuje i našemu životu. To je něco naprosto jedinečného, co se nikde jinde nevyskytuje. Křesťanští kazatelé to ale zamlčují svými lyrickými výlevy o jakési imaginární nebeské blaženosti.  Věčnost není skokem do neznámé budoucnosti, ale je návratem všeho dobrého z minulosti a přítomnosti. Ve vatikánské kapli Redemptoris Mater jsme to znázornili jako věčnou liturgii, spojenou s anamnezí Kristova života – věčnaja pamjať.

Nač by byla historie světa, kdyby se měla ztratit? Jako “doporučenou četbu” o těchto tématech podávám při konferencích výklad Tarkovského filmu “Nostalgie”, kde jsou symbolicky vyvráceny neúplné a falešné představy o věčnosti a jsou nahrazeny symbolem věčného návratu všeho dobra. Nač by ostatně byla celá historie světa, kdyby se měla ztratit a nahradit fantastickým obrazem neznámého?

Umírání nás provází celý život, tj. pocit, že stále něco ztrácíme, opouštíme. To člověka deprimuje. Smrt, chápaná křesťansky, znamená naopak znovunalezení všeho ztraceného.

Tomáš Špidlík

Farizeismus je věčné pokušení křesťanů

Evropská kultura beznadějně propadla formalismu, právním principům. ... Dobře je známe z denního života, a tak není divu, že také věřící jsou v neustálém pokušení chápat tímto způsobem i svou víru. To je právě to, co parodizuje Dostojevskij “idiotem” Myškinem – je chodící normou morálních zásad evangelia, ale nikdy se nemodlí otčenáš. Tolstoj, který takové křesťanství propagoval, nebyl schopen vidět, že základní zjevení evangelia je víra, že Bůh je otec a že jsme povoláni k neustálému dialogu s ním, který teprve pak určuje formy mravnosti. Formalismus by se dal přirovnat k postoji syna, který by řekl o své matce: “To, co říká, je velmi rozumná věc, ale s ní samotnou jednat nebudu.” ...  Z toho ovšem plynou důsledky pro náš postoj k řádům a strukturám. Existuje například manželské právo, ale lidé se přece neberou kvůli tomu, že takové právo existuje. Berou se proto, že se mají rádi a slibují si lásku, úctu a věrnost. Manželské právo jim má pouze pomoci, aby to mohli lépe uskutečňovat. Jenže pro naši mentalitu je to stále těžko přijatelné. Farizeismus je věčné pokušení nejenom starých farizeů, ale i křesťanů.

Tomáš Špidlík
(c) 2005-2017 Farnost Žleby