 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: 2. neděle adventní | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 5.12.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Vzkříšení Bez ohromujícího vzkříšení je všechno prach a popel. Ono je podmínkou naší víry. Apoštol Pavel říká jasně, že nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je naše víra. Bez něho nejsme nic - jen sirotky, uvrženými do prázdného vesmíru. Pravoslavní nám někdy vytýkají, že víc myslíme na Umučení Páně než na Jeho Vzkříšení. Něco na tom je. Bez Umučení by nebylo Vzkříšení a Vzkříšení je ŽIVOT. Náš biskup nám poradách říkával, abychom nekončili modlitbu křížové cesty hrobem, nýbrž Vzkříšením. I teď tak zakončíme. Tichounce zpíváme a držíme se za ruce: „Aleluja. Živ buď nad smrtí slavný Vítěz“. Je nám blaze. Pán je mezi námi.Na závěr vcházíme ještě jednou do Božího hrobu. Ten polibek, který na tu mramorovou lavici dávám je víc než polibek. František Hobizal Tomášova nevíra je pro nás cenná… Každý z nás může být pokoušen ke stejné nevíře jako Tomáš. Bolest, zlo, nespravedlnost, smrt, zejména postihne-li nevinné, jako například děti, které se stávají obětí válek, terorismu, nemocí a hladu – copak toto vše nevystavuje naši víru těžké zkoušce? A přece je pro nás paradoxně právě v těchto případech Tomášova nedůvěřivost užitečná a cenná, protože nám pomáhá očistit všechny falešné představy o Bohu a vede nás k objevení jeho autentické tváře: tváře Boha, který na sebe v Kristu vzal rány zraněného lidstva. Tomáš přijal od Pána dar víry, prověřené Ježíšovým utrpením a smrtí a potvrzené setkáním s ním – Vzkříšeným, a předal tento dar církvi. Dar víry, která byla skoro mrtvá a nyní se znovuzrodila kontaktem s Kristovými ranami. I nám je Kristus ukazuje v každé nouzi a utrpení. Benedikt XVI. Nesmíření a strach Ježíš jim znovu řekl: Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny. (Jan 20,21-23) Co nás zneklidňuje a brání tomu, aby se v našem srdci rozhostil pokoj? Dvěma slovy se dá říct, že nesmíření a strach. - Nesmíření s Bohem: pokoj nám berou výčitky svědomí, vědomí, že špatné skutky z minulosti nemůžeme vzít zpátky, ani beze zbytku odčinit. Dokud jsme neprožili usmíření s Bohem, nezakusili jeho přijetí a odpuštění, jsme-li před Bohem na útěku, nebudeme lidmi pokoje. - Nesmíření se sebou a svým životem: dokud neuvěřím, že jsem i přes své nedostatky a slabosti jedinečným a nikým nenahraditelným obrazem Božím, který se může realizovat i v neideálních podmínkách, ve kterých právě žiji, budu člověkem otráveným a uzoufaným. - Nesmíření s druhými: nepustím-li ze srdce křivdu, vztek a nenávist vůči těm, kteří mi ublížili, nepokusím-li se usmířit s těmi, kterým jsem ublížil já, pokoj se v mém srdci nemůže rozhostit. - Strach, pocit ohrožení, absence někoho, kdo by byl pro mě zárukou bezpečí. Vzkříšený Ježíš přichází a říká: Pokoj vám! On zvítězil nad vším, co nás ohrožuje, je-li on s námi, kdo proti nám. Zároveň nabízí odpuštění a smíření každému, kdo mu uvěří, protože kvůli tomu přišel a za to umřel. Ježíš nás posílá, abychom nejen nalezli pokoj pro sebe, ale abychom se jako on stali šiřiteli pokoje. Skrze odpuštění. (redakce webu www.vira.cz) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
