 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: 2. neděle adventní | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 5.12.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Svoboda udělat chybu Nepřípustné selhání Někteří lidé jsou sami sobě těmi nejpřísnějšími žalobci. Neustále si předhazují svá selhání. Z pocitu vlastní viny se dokáží vyprostit ale jen tehdy, když jsou ochotni si odpustit. A to není tak jednoduché. Člověk to dokáže jedině tehdy, když pevně uvěří, že Bůh mu už dávno odpustil. On nás bere takové, jací jsme. Nesoudí nás. Nespravedlivý soudce ale vězí spíše někde v nás. Naše superego nás může bez ustání obžalovávat. Bůh nám ale dává šanci, abychom se dokázali přijmout – a to včetně svých chyb. Člověk dokáže odpustit sám sobě pouze za předpokladu, že se dokázal rozloučit s vlastní iluzí o úspěšném životě bez viny a o svém trvale perfektním a bezchybném jednání. Naopak je třeba přiznat, že nejsme schopni udělat vždycky všechno správně. Toto uznání bolí, ale zlidšťuje nás. Nejsem Bůh, ale jen chybující člověk. V žádném případě nejde o nějaké sebeponižování. Je třeba přiznat vinu, aniž bychom ztratili sebeúctu. I přes osobní vinu je moje důstojnost nedotknutelná. Projeví se to blahodárně i v pracovním dnu. Člověk, který dokáže sám sobě odpustit, bude jednat milosrdněji i se svým okolím a s chybujícími spolupracovníky. Mimořádně tvrdí a nemilosrdní k chybám druhých bývají především ti, kteří potlačují vlastní vinu. Místo aby se jí postavili čelem, šíří kolem sebe ovzduší nepřipouštějící selhání. Jako by jediná chyba měla přivodit krach celého podniku. Když takovému nadřízenému přijde někdo vyznat svou chybu, nikdy se nesetká se snahou o pochopení, ale s výčitkami: Jak jen mohl být tak neschopný a proč si na to či ono nedal lepší pozor. Chyba je nepřípustná a je posuzována bezmála jako zločin. Ten, kdo si ale dokáže sám odpustit, protože si je vědom Božího odpuštění, zachová se stejně milosrdně jako jistý bankovní ředitel. Vedoucí oddělení půjček přišel o půjčku ve výši čtvrt milionu eur. Byl zoufalý a očekával proud výčitek, když si ho k sobě zavolal šéf. Aby té studené sprše předešel, nabídl svou výpověď. Ale ředitel mu odpověděl: „Vydali jsme tolik peněz na vaše vyškolení, a vy byste teď chtěl odejít?“ Výpadek s půjčkou mu ani slůvkem nepřipomenul a proměnil jej ve výdaje na vzdělání. Ten, kdo není s to přiznat vlastní chybu, by proti svému spolupracovníku tvrdě zasáhl, a tím by ho zničil. (podle Anselma Grüna) Když dva dělají totéž není to totéž. Milující matka jinak kojí, jinak chová, jinak mluví, myje, hladí, laská, dotýká se, zpívá a mluví a chrání než matka, která to z jakýchkoliv důvodů neumí. (F. Koukolík) Známe přísloví: Když dva dělají totéž, není to totéž. Přestože technicky mohou oba pracovat naprosto stejně, konají jinak ve svém vnitřním postoji k dílu, v emotivním náboji nebo s jiným důvodem motivace. Jsou to právě vnitřní postoj, naladění, povaha, sklony, vlastnosti i aktuální stav psychiky a těla, které se zapisují do každé lidské činnosti a ovlivňují tím její výsledek. Zapisují se tzv. mezi řádky. Dobří psychologové, kteří dovedou číst mezi řádky, poznají, že i když spisovatel píše na řádcích knihy literární příběh o smyšlené osobě, mezi řádky je cítit jeho osobnost. Stejně tak je tomu v oblasti výtvarného umění nebo hudby, ale přístup k dílu se pozná i v práci řemeslníka. Jde o nezaměnitelný rukopis přístupu. Ruka a duše milující matky hladí své nemocné dítě úplně jinak, než je pohladí ruka ředitelky nadace pro postižené děti. První ženě jde v pohlazení vždycky o dítě, druhé ženě může jít jen o reklamu. Nikoli tedy činnost dlaní, ale obsah duše, nikoli spousta slov, ale úmysly srdce jsou tím, co odmění Bůh a co prospívá člověku. Už v první knize Samuelově říká Písmo, že nejde o to, nač se dívá člověk, protože ten vidí jen to, co má před očima, zatímco Hospodin hledí do srdce. K radosti lidské duše patří poznání, že v lásce je důležitější, co se píše mezi řádky jejího vyznání, než to, o čem hovoří samotná slova. (Max Kašparů) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
