- 17. ledna 2010 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------2. týden v mezidobí-----------------------------------
Neděle	17. ledna	2. neděle v mezidobí
	Sbírka na opravu kostela
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť
Úterý	19. ledna
16:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa	20. ledna
17:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Pátek	22. ledna
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Sobota	23. ledna
16:00 hod.	kostel sv. Václava Horky eucharistická oběť
----------------------------------3. týden v mezidobí-----------------------------------
Neděle	24. ledna	3. neděle v mezidobí - Za jednotu křesťanů
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za Václava Havla
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť

>>Svátost smíření:	Žleby - fara	středa	od 16:30 hodin
	Žleby - fara	pátek	od 18:00 hodin

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc leden 2010
všeobecný:	Aby se mladí lidé učili používat moderní sdělovací prostředky ke svému osobnímu růstu a k lepší přípravě na svou službu společnosti.
misijní:	Aby si všichni věřící v Krista uvědomovali, že jednota mezi křesťany je podmínkou účinnějšího hlásání evangelia.
národní:	Abychom v Duchu a pravdě dokázali vést dialog s lidmi jiných názorů, abychom dovedli pozorně naslouchat a nacházet správná slova i postoje pro své svědectví Kristu.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Jsme stvořeni k větším věcem než jen k tomu,  abychom byli pouhým číslem na světě. Nejsme tu pro diplomy a tituly, pro tu či onu práci.  Byli jsme stvořeni, abychom milovali a byli milováni. (Matka Tereza) Většinu času žijeme ponořeni ve stresu. Snažíme se, abychom získali vzdělání, postavení, respekt, úctu. Pracujeme na svých osobnostech, chceme se jevit v tom nejlepším světle. Hlídáme si životosprávu, abychom našemu žití přidali zdraví, výkonnost a počet dnů. Své poslání a naplnění hledáme převážně v práci. Často jí obětujeme i čas, který patří našim blízkým. Chceme se dopracovat něčeho, co po nás zůstane; chceme si svou prací zajistit životní úroveň a klidné stáří. Když pak ale přijde čas, kdy už nemůžeme pracovat, zažíváme úzkost – máme dojem, že nejen pro druhé, ale i sami pro sebe ztrácíme cenu a smysl života… Konečným měřítkem hodnoty našeho života jednou nebude to, co jsme vykonali, ale jen a jenom láska!

Smýšlíš-li o druhých dobře, pak o nich budeš také dobře mluvit. Ústa mluví z plnosti srdce. (Matka Tereza) Zloby, závisti, nepřejícnosti či nadřazenosti si všímáme hlavně tehdy, jsou-li namířeny proti nám. Ale co když tyto zraňující zbraně přechováváme pod svou střechou, ve svém srdci? Třeba jen taková neschopnost odpustit činí naše srdce tak těžkým! Rádi bychom dotyčného nepomlouvali, ale jen stěží dáváme svá ústa na zámek. Vždycky nám uklouzne nějaké jedovaté slůvko, protože ústa neudrží na uzdě to, co se uhnízdilo v srdci. Když tedy často vypouštíme z pusy nelichotivé a nelaskavé úsudky o těch druhých, vypovídáme tím spíše o stavu svého nitra, o vlastním nedostatku lásky.

Láska je dnes nejžádanější a nejprodávanější artikl – ať už má podobu televizní reklamy, prostoduché telenovely, kýčovitého filmu či bulvárního časopisu. A přitom se lidé se skutečnou láskou málokdy tolik míjeli, jako dnes. Všechna ta umělá hra na lásku, co neodpovídá realitě (v životě je nakonec všechno jinak!), vede ale člověka nakonec ke skepsi, že pravá láska neexistuje. Už v ni nedoufá, hlubokého vztahu se spíš bojí a raději pluje na povrchu: “Když se zklamu, aspoň mě to nebude tolik bolet!” Mezi “já” a “ty” se rozevírá propast ostražitosti, pochyb a nedůvěry. O úplně jiném vztahu mluví Martin Buber v knize Já a Ty. Srdce naplněné skutečnou láskou je ochotné k naslouchání, společnému hledání, důvěře a odevzdanosti. Neukapávají z něho sladké řeči ani předem hotové “zbožné rady”, protože je otevřené hledání skutečného dobra pro toho druhého. Někdy ale takové hledání vyžaduje vyslovit či přijmout výtku nebo výstrahu. Taková sdělení nejsou projevem něčí kontroly, nadřazenosti, ale naopak vedou ke společnému objevování pravdy, k očišťování srdce, k osvobození. Vzájemná láska je i vzájemné posilování, když na cestě ke společnému dobru jeden umdlévá a potřebuje podepřít třeba jen pevným slovem. Také kritické slovo z očí do očí je důkazem našeho zájmu o druhého, naší naděje, kterou do něj vkládáme.