Farnost Žleby
Dnes: Sobota, 33. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
24.11.2017







Farní inFormace
- 4. října 2009 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------27. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle4. října27. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za manžele Svitákovy
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý6. října
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa7. říjnaPanny Marie Růžencové
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za Josefa a Květu Kneřovy a syna Jiřího
Pátek9. října
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za pátera Rudolfa Rykýře a Rudolfa Mentlíka
Sobota10. října
17:40 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy Modlitba sv. růžence s obrázky
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
----------------------------------28. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle11. října28. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za Františka Kosa, jeho manželku a oba jejich rody
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:Žleby - farastředa, pátekod 18:00 hodin

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc říjen 2009
všeobecný:
Aby neděle mohla být prožívána jako den, kdy se křesťané shromažďují k slavení Eucharistie a k posílení jednoty se vzkříšeným Pánem.
misijní:
Aby všechen Boží lid, kterému Kristus svěřil poslání jít a hlásat evangelium všemu stvoření, obětavě přijal svoji vlastní misionářskou zodpovědnost a považoval ji za nejvyšší službu, kterou může lidstvu nabídnout.
národní:
Aby církev a stát spolupracovali v úsilí o rozkvět našeho národa na účinném řešení problémů každého člověka.
místní:
Za mládež v našich farnostech.
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Křesťanská tradice není kapr a bramborový salát o Vánocích

V uvítacím proslovu Benedikt XVI. m.j. řekl: „Dnes, kdy byla obnovena náboženská svoboda, vyzývám všechny obyvatele této republiky, aby znovu objevili křesťanské tradice, které formovaly kulturu....Pravda evangelia je pro zdravou společnost nepostradatelná, protože otevírá naše srdce naději a umožňuje nám objevit nezcizitelnou důstojnost Božích dětí.“

Křesťanské tradice, které má papež na mysli, není ovšem něco takového, jako pověstný kapr a bramborový salát o Vánocích. Naši kulturu po staletí formovalo přijaté a reflektované křesťanství, které stojí na evangeliu. A přes všechna lidská selhání křesťanů v dějinách neukazuje nezcizitelnou důstojnost člověka nic tak zřetelně a nekompromisně, jako křesťanství, které vyznává, že je člověk stvořen k obrazu Božímu, a protože je hříšník, syn Boží za něho dal svůj život - a to platí o každém člověku. Důležitou je ale papežova výzva“ aby znovu objevili“. V tom slovu se neskrývá jen konstatování, že „zapomněli a ztratili“a proto musí znovu objevit (což je pravda). Lze v té výzvě číst i nárok větší, než je pouhé „zachování tradice“. Pro křesťany je to výzva k takové prezentaci křesťanství, která by tomuto „znovuobjevení“ napomáhala. Tedy ne jen „zachování dědictví otců“, ale „objevit bohatství pro současníky i jejich syny“. Jak? To je otázka pro každého křesťana tam, kde žije.

´Čechy Čechům´? aneb České země – v srdci Evropy.

Při uvítacím obřadu na letišti jsme od Benedikta XVI. slyšeli: „ České země byly historicky a územně – tím, že se nacházejí v srdci evropského kontinentu na křižovatce severu a jihu, východu a západu – místem setkávání různých národů, tradic a kultur“.

Naše až přecitlivěle zdůrazňovaná a střežená národní homogenita, která byla nastolena po 2. světové válce, je v historii naší země v podstatě novou skutečností. Papežův pohled by nám mohl pomoci, abychom neviděli v oddělení od národů, kultur a mentalit sousedních zemí specifický program. Protože, jak dále řekl: „nelze popřít, že to, co někdy bylo příčinou třenic, se dlouhodobě ukázalo jako plodné setkání. Odtud pramení rozhodující role v českých zemích v intelektuálních, kulturních a náboženských dějinách Evropy: občas byly bitevním polem, častěji však mostem“. Už historie počátku dějin křesťanství u nás znázorňuje tuto roli „mostu, místa setkání“. Iroskotská misie (vliv západu), cyrilometodějská misie (vliv východu), konstituování církevní správy - opět cesta směrem západu. A v neposlední řadě kníže Václav, který naši zemi od západu neoddělil a svatý Vojtěch, který nás s tehdejší Evropou spojuje. Dále doba Karla IV, období našeho velkého propojování se vzděláním a kulturou křesťanské Evropy. A konec konců i doba rekatolizace, nazývaná dost nešťastně dobou temna, byla po kulturní stránce dobou velkého přílivu cenných evropských vlivů (malířství, hudba, architektura), které na našem území zdomácněly a vytvořily řadu děl, kterými se právem dones chlubíme. Až období komunistické totality se nás snažilo odříznout od západu a z východu nám nabídlo spíš ideologii (původně západního!) marxismu než kulturní bohatství (v podstatě křesťanského) východu.

Být křižovatkou Evropy neznamená nemít vlastní identitu, ale je to výzva ke „kulturní pohostinnosti“, ke schopnosti přijímat to, co obohacuje. Výzvy typu „Čechy Čechům“ a „Nic než národ“ stejně jako poněkud slepá amerikanizace životního stylu jsou plodem a snadnou kořistí nevzdělanosti u tedy i kulturní omezenosti.

Zpracováno podle: Zamyšlení nad projevy papeže Benedikta XVI.  Autor:  Doc. Ing. Mgr. Aleš Opatrný, Th.D

(c) 2005-2017 Farnost Žleby