- 26. dubna 2009 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------3. velikonoční týden----------------------------------
Neděle	26. dubna	3. neděle velikonoční
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za děkana Josefa Čecha, dlouholetého duchovního správce
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť
Úterý	28. dubna
18:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za Ludmilu a Martina Havlovy
Pátek	1. května
	Výstav Nejsvětější svátosti, adorace
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby výstav Nejsvětější svátosti, adorace, eucharistická oběť za Františka a Ludmilu Kosovy a oba jejich rody a májová pobožnost
Sobota	2. května	sv. Atanáše
16:00 hod.	kostel sv. Václava Bílé Podolí na úmysl dárce
18:00 hod.	kostel sv. Václava Horky eucharistická oběť
----------------------------------4. velikonoční týden----------------------------------
Neděle	3. května	4. neděle velikonoční
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby Za rodiče Havelkovy a Koudelovy a májová pobožnost
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy POUTNÍ za Jaroslavu Štilipcovu a jejího manžela, celý rod a rodinu Čejkovu
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
------------------------------------------------------------------------------------------- Májové pobožnosti po každé mši svaté
-------------------------------------------------------------------------------------------

>>Svátost smíření:

Žleby - fara

pátek

od 18:00

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc květen 2009
všeobecný:	Aby se laici a křesťanské komunity stali odpovědnými podporovateli kněžských a řeholních povolání.
misijní:	Aby nově založené katolické církve byly vděčné Pánu za dar víry, připravené podílet se na všeobecné misii církve a nabízely své možnosti k hlásání evangelia na celém světě.
národní:	Aby sdělovací prostředky šířily ve společnosti ducha pravdy a krásy, vzájemnou lásku a spravedlnost.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

MUDr. MgrTh. Max Kašparů

Jednou ze známek živé víry je velkorysost, která spolu s jemnou a zdravou tolerancí tvoří znaky duchovního šlech­tictví.

Obou vlastností v lidech silně ubývá a na jejich místo na­stupuje povýšenost s bezohledností.

Že se nejedná o nic nového, vidíme už v příběhu z evan­gelia, kde zadlužený služebník, kterému bylo odpuštěno, ne­dovede odpustit svému vlastnímu dlužníkovi (viz Mt 18,23).

S intolerancí se ve svém životě potýkáme i my, křesťané.

A právě tady máme možnost ukázat světu, čím se od něho lišíme. Jde jen o to, abychom velkorysost a toleranci nezamě­ňovali za zbabělost.

Příkladem nejen křesťanské, ale i obecné intolerance a ma­losti může být následující příběh.

Bohatý americký šlechtic zaměstnával ve svém podniku nočního hlídače.

Když se jednou chystal z New Yorku letadlem do Paříže a měl už koupenou letenku, přišel za ním hlídač a řekl mu: Pane, chtěl bych vás varovat. Neleťte tím letadlem! Měl jsem dnes v noci službu a zdálo se mi ve snu, že to letadlo spadlo.

Šlechtic se rozmýšlel a nakonec si řekl, že cestu může ještě odložit. Zvedl telefon, na letišti si odlet přeložil na příští den a čekal. Odpoledne zavolal do Paříže a tam mu řekli, že leta­dlo na lince skutečně havarovalo.

Zavolal si tedy onoho hlídače a dal mu okamžitou výpověď z práce za to, že v noční službě usnul.

Zvláštní odměna z rukou šlechtice.

Kdybychom bohatého majitele podniku měli charakteri­zovat, asi bychom se shodli, že nebyl v žádném směru ani velkorysý, ani tolerantní...

Jako křesťané bychom si měli každý večer při měření své víry - výstižněji říkejme při zpytování svědomí - uvědomit, zda jsme toho dne neselhali vůči druhým jako nositelé erbu duchovního šlechtictví. A to i v případech daleko malicher­nějších, než byl příběh nočního hlídače.

(Ukázka z knihy Věroměr)

Kdyby nám raději byly ukázány Mariiny praktické ctnosti! Je jistě dobré mluvit o jejích přednostech, ale především je nutné, abychom ji mohli napodobovat. Ona má raději napodobování než obdivování. A její život byl tak prostý! Ať je řeč o svaté Panně sebekrásnější, musí-li člověk po celou dobu říkat: \'Ach!... Ach! ...\', má toho dost.

(Sv. Terezie z Lisieux,Vstupuji do života, str. 120)