- 1. února 2009 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------4. týden v mezidobí-----------------------------------
Neděle	1. února	4. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za farníky
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť
Úterý	3. února	sv. Blažeje
16:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za rodiče Jandovy a bratra Josefa
Středa	4. února
14:00 hod.	kostel Nejsvětější Trojice Zbyslav pohřeb Anna Hanousková, *1919
Pátek	6. února	sv. Pavla Mikiho a druhů
	Výstav Nejsvětější svátosti, adorace
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby výstav Nejsvětější svátosti, adorace, eucharistická oběť za Annu a Josefa Sobotkovy a celý rod
Sobota	7. února
15:00 hod.	kostel sv. Václava Bílé Podolí eucharistická oběť
17:00 hod.	kostel sv. Václava Horky eucharistická oběť
----------------------------------5. týden v mezidobí-----------------------------------
Neděle	8. února	5. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za farníky
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za Františka Mikeše a Aloise Saidla
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť

>>Svátost smíření:

Žleby - fara

pátek

od 18:00

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc únor 2009
všeobecný:	Aby pastýři církve byli vždy poslušni Ducha Svatého ve svém učení a službě Božímu lidu.
misijní:	Aby církev v Africe našla přiměřené cesty a způsoby k podpoře usmíření, spravedlnosti a míru podle závěrů Biskupského synodu na II. zvláštním shromáždění pro Afriku.
národní:	Aby nemocní zakoušeli lásku a přijetí od svých nejbližších i od všech, kteří o ně pečují.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Jsme stvořeni k větším věcem než jen k tomu,  abychom byli pouhým číslem na světě. Nejsme tu pro diplomy a tituly, pro tu či onu práci.  Byli jsme stvořeni, abychom milovali a byli milováni. (Matka Tereza) Většinu času žijeme ponořeni ve stresu. Snažíme se, abychom získali vzdělání, postavení, respekt, úctu. Pracujeme na svých osobnostech, chceme se jevit v tom nejlepším světle. Hlídáme si životosprávu, abychom našemu žití přidali zdraví, výkonnost a počet dnů. Své poslání a naplnění hledáme převážně v práci. Často jí obětujeme i čas, který patří našim blízkým. Chceme se dopracovat něčeho, co po nás zůstane; chceme si svou prací zajistit životní úroveň a klidné stáří. Když pak ale přijde čas, kdy už nemůžeme pracovat, zažíváme úzkost – máme dojem, že nejen pro druhé, ale i sami pro sebe ztrácíme cenu a smysl života… Konečným měřítkem hodnoty našeho života jednou nebude to, co jsme vykonali, ale jen a jenom láska!

Smýšlíš-li o druhých dobře, pak o nich budeš také dobře mluvit. Ústa mluví z plnosti srdce. (Matka Tereza) Zloby, závisti, nepřejícnosti či nadřazenosti si všímáme hlavně tehdy, jsou-li namířeny proti nám. Ale co když tyto zraňující zbraně přechováváme pod svou střechou, ve svém srdci? Třeba jen taková neschopnost odpustit činí naše srdce tak těžkým! Rádi bychom dotyčného nepomlouvali, ale jen stěží dáváme svá ústa na zámek. Vždycky nám uklouzne nějaké jedovaté slůvko, protože ústa neudrží na uzdě to, co se uhnízdilo v srdci. Když tedy často vypouštíme z pusy nelichotivé a nelaskavé úsudky o těch druhých, vypovídáme tím spíše o stavu svého nitra, o vlastním nedostatku lásky.

Láska je dnes nejžádanější a nejprodávanější artikl – ať už má podobu televizní reklamy, prostoduché telenovely, kýčovitého filmu či bulvárního časopisu. A přitom se lidé se skutečnou láskou málokdy tolik míjeli, jako dnes. Všechna ta umělá hra na lásku, co neodpovídá realitě (v životě je nakonec všechno jinak!), vede ale člověka nakonec ke skepsi, že pravá láska neexistuje. Už v ni nedoufá, hlubokého vztahu se spíš bojí a raději pluje na povrchu: “Když se zklamu, aspoň mě to nebude tolik bolet!” Mezi “já” a “ty” se rozevírá propast ostražitosti, pochyb a nedůvěry. O úplně jiném vztahu mluví Martin Buber v knize Já a Ty. Srdce naplněné skutečnou láskou je ochotné k naslouchání, společnému hledání, důvěře a odevzdanosti. Neukapávají z něho sladké řeči ani předem hotové “zbožné rady”, protože je otevřené hledání skutečného dobra pro toho druhého. Někdy ale takové hledání vyžaduje vyslovit či přijmout výtku nebo výstrahu. Taková sdělení nejsou projevem něčí kontroly, nadřazenosti, ale naopak vedou ke společnému objevování pravdy, k očišťování srdce, k osvobození. Vzájemná láska je i vzájemné posilování, když na cestě ke společnému dobru jeden umdlévá a potřebuje podepřít třeba jen pevným slovem. Také kritické slovo z očí do očí je důkazem našeho zájmu o druhého, naší naděje, kterou do něj vkládáme.