- 4. ledna 2009 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
--------------------------------------Doba vánoční--------------------------------------
Neděle	4. ledna	Slavnost Zjevení Páně
	(svěcení vody, křídy, kadidla)
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za farníky
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice za rodinu Čechovu a Císařovu
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť
Úterý	6. ledna
16:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Pátek	9. ledna
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za Annu a Josefa Sobotkovy a celý rod
Sobota	10. ledna
16:00 hod.	kostel sv. Václava Horky eucharistická oběť
Neděle	11. ledna	Svátek Křtu Páně
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť

>>Svátost smíření:

Žleby - fara

pátek

od 18:00

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc leden 2009
všeobecný:	Aby rodiny byly stále více místem lásky, osobního růstu a předávání víry.
misijní:	Aby křesťané různých vyznání si uvědomovali potřeby nové evangelizace v této době hlubokých proměn, aby byli ochotni hlásat Boží Slovo a směřovat k plné jednotě všech křesťanů, a tím nabídli důvěryhodnější svědectví evangelia.
národní:	Aby se každý z nás poctivě snažil přispět potřebným s ochotou nabídnout sebe sama pro službu druhým.
místní:	Za mládež v našich farnostech

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Slovo ´láska´ je ohmatanou mincí...

Aneb Miluj sám sebe

Psychologové a duchovní přecházejí v poslední době od slova láska stále více k výrazu přijetí. Už na první pohled se mi tento výraz zdá být vhodnější. Slovo láska se totiž stalo ohmatanou mincí. Slovo přijetí vylučuje nedorozumění vzniklé romantickým pojetím lásky, či jejím jednostranným chápáním ve smyslu sexuality. Někoho milovat znamená především přijmout ho takového, jaký je.

Proč je nám takové přijetí obtížné - ať na pracovišti, ve styku se sousedy, v rodině či v manželství? Nejčastější odpověď, která nás napadne, je: Protože máme sami sebe příliš rádi, myslíme jen na sebe, chceme se uplatnit, prosadit, a proto nemůžeme druhé přijmout, nemůžeme je milovat.

Tvrdím přesně pravý opak: Zdá se nám těžké mít rád druhého, protože nemáme rádi sami sebe.

Řekne-li nám někdo, že se máme mít navzájem rádi, nebudeme mu asi věnovat žádnou pozornost. Tak jsme si zvykli na tento požadavek, že jej nepociťujeme jako výzvu.

Zdalipak předvídal apoštol Pavel toto znehodnocení významu lásky? V každém případě nepíše sboru v Římě: Milujte se navzájem!, nýbrž: Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (Řím. 15,7) Připomíná to situaci, kdy přijde neohlášená či nezvaná návštěva. Známe ji všichni. Nemůžeme akceptovat jen pěkné vlastnosti našich návštěvníků, jen to, co se nám na nich líbí. Musíme je brát takové, jací jsou, brutto i s obalem, tj. včetně vlastností, které nám jdou i na nervy.

(Podle Waltera Trobische)

Mezi minulostí a budoucností

Právě teď...

Když říkáme: Čas je drahý,  zlatem se proplatit nedá,  nemluvíme o minulosti, ani o budoucnu, ale o přítomném okamžiku.

O okamžiku, ve kterém se budoucnost vlévá do minulosti.

Kdo tyto unikající okamžiky zachytí, kdo je naplní dobrem, ten dokonale využívá čas, ten žije naplno.

Kdo se ale příliš přehrabává v minulosti nebo vypočítavě zkoumá budoucnost,  nedělá dobře. Zatím mu totiž navždycky unikají z dosahu cenné atomy času –nevyužité, prázdné.

Pro tebe je rozhodující jenom ta chvilička, kterou právě nyní žiješ.

Právě teď...

Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Nedělejte si starost o zítřek. (Mt 6,27.34)

(Mon Calepin)