Farnost Žleby
Dnes: Slavnost sv. Klementa I., 33. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
22.11.2017







Farní inFormace
- 31. srpna 2008 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------22. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle31. srpna22. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za Růženu Kneřovou a ostatní členy rodu
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý2. září
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa3. zářísv. Řehoře Velikého
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za + Annu Sobotkovou z Velké Losenice
Pátek5. září
Výstav Nejsvětější svátosti, adorace
14:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč pohřeb rozloučení Karel Zezulák, *1930
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby výstav Nejsvětější svátosti, adorace, eucharistická oběť za farníky
Sobota6. září
16:00 hod. kostel sv. Václava Bílé Podolí eucharistická oběť
18:00 hod. kostel sv. Václava Horky eucharistická oběť
----------------------------------23. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle7. září23. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za rodiče Novotnovy
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc září 2008
všeobecný:
Aby křesťané obhajovali práva těch, kteří museli opustit domovy kvůli válce nebo pronásledování.
misijní:
Aby každá křesťanská rodina rozvíjela hodnoty lásky a společenství a evangelizovala s citlivostí a otevřeností k potřebám bližních.
národní:
Aby ve studijních programech škol a v péči rodičů měla náboženská výchova své nezastupitelné místo.
místní:
Za mládež v našich farnostech
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Nikdo nemiluje sám sebe

Přijímám sám sebe?

Řekne-li nám někdo, že se máme mít navzájem rádi, nebudeme mu asi věnovat žádnou pozornost. Tak jsme si zvykli na tento požadavek, že jej neprocitujeme jako výzvu.

Zdalipak předvídal apoštol Pavel toto znehodnocení významu lásky? V každém případě nepíše sboru v Římě: Milujte se navzájem!, nýbrž: Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás. (Řím. 15,7) Připomíná to situaci, kdy přijde neohlášená či nezvaná návštěva. Známe ji všichni. Nemůžeme akceptovat jen pěkné vlastnosti našich návštěvníků, jen to, co se nám na nich líbí. Musíme je brát takové, jací jsou, brutto i s obalem, tj. včetně vlastností, které nám jdou i na nervy.

Psychologové a duchovní přecházejí v poslední době od slova láska stále více k výrazu přijetí. Už na první pohled se mi tento výraz zdá být vhodnější. Slovo láska se totiž stalo ohmatanou mincí. Slovo přijetí vylučuje nedorozumění vzniklé romantickým pojetím lásky, či jejím jednostranným chápáním ve smyslu sexuality. Někoho milovat znamená především přijmout ho takového, jaký je.

Proč je nám takové přijetí obtížné - ať na pracovišti, ve styku se sousedy, v rodině či v manželství? Nejčastější odpověď, která nás napadne, je: Protože máme sami sebe příliš rádi, myslíme jen na sebe, chceme se uplatnit, prosadit, a proto nemůžeme druhé přijmout, nemůžeme je milovat. Tvrdím přesně pravý opak: Zdá se nám těžké mít rád druhého, protože nemáme rádi sami sebe. Nedaří se nám přijmout druhého takového, jaký je, protože jsme sami sebe ještě zcela nepřijali. Filozof Romano Guardini označuje přijetí sama sebe za základ veškeré existence. Ve svém spisu Sebepřijetí vyjadřuje následující myšlenky: Východiskem všeho je moje rozhodnutí, že přijímám sám sebe. Mám souhlasit s tím, že jsem takový, jaký jsem. Souhlasím s vlastnostmi, které mám, a jsem srozuměn s hranicemi, které jsou mi vymezeny... Moudrost a odvaha k takovému sebepřijetí vytvářejí základ všeho existujícího.

Ve světle tohoto pohledu zvlášť vyniká zjištění psychoterapeuta Dr. Guida Groegera, který shrnuje poznatky moderní hloubkové psychologie takto: Neexistuje žádná vrozená láska k sobě samému - rozuměj - přijetí sama sebe; nikdo nemiluje od přirozenosti sám sebe. Lásku k sobě bud získám, nebo ji postrádám. Kdo ji nezíská nebo ji získá jen v nedostatečné míře, není schopen vůbec, nebo jen zčásti mít rád druhé. Ani Boha není pak schopen milovat.

Výsledkem bývá obraz povinně milujícího - tak, jak jej všichni známe z praxe. Takový člověk není schopen se rozdat. Nemiluje z radosti (protože jinak ani nemůže) - nýbrž s námahou (protože má a musí). Tím souží nejen sám sebe, nýbrž i celé své okolí. Jeho stav je podobný namáhavému šplhání, jak etickému - ve vztahu k bližním, tak duchovnímu - ve vztahu k Bohu. Kousek může šplhat, ale dlouho nevydrží. Kdo není nesen silou zdravé sebelásky a sebepřijetí, ten nemůže milovat.

V tom smyslu porozumíme i lépe slovům apoštola Pavla, který říká: Přijímejte jeden druhého! Tato výzva nám dává za úkol, abychom sami na sobě pilně pracovali: Přijal jsem sám sebe? Své vlohy a svá omezení? Nebezpečí, které mi hrozí? Přijal jsem svou životní cestu? Své pohlaví a svou sexualitu? Své stáří? Říkám ano k svému partneru v manželství, k svým dětem, k svým rodičům? Přijímám svůj život, i když nemám partnera? Říkám ano k své materiální situaci? K své nemoci? K svému postavení a zaměstnání? Jsem srozuměn s tím, jak vypadám?

(Walter Trobisch) (www.vira.cz)

(c) 2005-2017 Farnost Žleby