- 20. července 2008 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------16. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	20. července	16. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za farniky
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť
Úterý	22. července	sv. Marie Magdalény
18:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy poděkování za 70 let života
Sobota	26. července	sv. Jáchyma a Anny
18:00 hod.	kostel sv. Václava Horky eucharistická oběť
----------------------------------17. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	27. července	17. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc červenec 2008
všeobecný:	Aby rostl počet dobrovolníků, kteří by velkoryse a pohotově nabídli službu křesťanským společenstvím.
misijní:	Aby Světový den mládeže v Sydney probudil v mladých oheň Boží lásky k šíření nové naděje lidstva.
národní:	Aby věřící podporovali své duchovní nejen modlitbou, ale i konkrétními skutky pomoci.
místní:	Za mládež v našich farnostech

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Na podmíněnou lásku se nemůžeš spolehnout

Z rozhovoru se světoznámou psycholožkou Jiřinou Prekopovou

Co by o vás měli vědět naši čtenáři? Jak byste se jim představila?

…Významné je, že jsem neměla jednoduchý život, ale já opravdu čím dál tím víc obdivuji řízení Boží, které mě vede, chrání, organizuje kontakty, a také jak mi vychází vstříc. Toto je to, co mě bere, fakt žasnu. Co by o mně měli lidi vědět? Nechť se se mnou účastní toho, že jsou takové zázraky! Poslouchejte, můj život se změnil od té doby, co jsem přestala usilovat o „něco“. To se mi ostatně zpravidla nepovedlo nebo to byl nějaký průser. A pak jsem si ve čtyřiceti, pětačtyřiceti, padesáti řekla: „Ne má vůle, ale Tvá vůle se staň.“ A teď to všechno běží jak na drátku a všechno to vede k tomu, aby si lidé obnovili lásku. To je ohromné. Takže pokud lidé chtějí něco vědět, tak ať se účastní se mnou toho díla lásky.

S vámi je spojován termín „bezpodmínečná láska“. Kde jste ji čerpala vy sama?

Zrovna sedím v Olomouci, kde jsem se narodila. Přestože moje maminka byla jinak moc hodná a obětavá, musím říct, že jsem se necítila svou maminkou bezpodmínečně milovaná. Ale málokdo byl bezpodmínečně milovaný svými rodiči. Já jsem hledala lásku u mužů. A já je tak týrala, aby se mi dostal ten důkaz! Že mě miluje i přesto, že jsem cholerická nebo zlá. To nebylo kvůli tomu, že bych se tou bolestí kochala, ale když jsem viděla, že mě přesto miluje, pořád jsem se ptala „fakt mě máš rád, když jsem…“ Kolikrát jsem je zneužívala, abych ten malý důkaz dostala, a pak ho nechala plavat. To snad tam ani nepište...

A kde jste se bezpodmínečné lásce naučila?

To je otázka… Já sama vlastně nevím. Byla to prostě touha, že to tak má být a že vlastně jenom po tom člověk touží. Protože podmíněná láska, to je na prd. Na tu se nemůžeš spolehnout. Pořád musíš být takový, jakého tě chce ten druhý, a nemůžeš být sám sebou.

Že to má být bezpodmínečné, to je jasné. Bezpodmínečná láska, to pro mě byl Kristus. Byla jsem částečně vychovávaná knězem, to byl bratr mé maminky, s kterým jsme bydleli. Obstarával nám, dětem, knížky ke čtení. Byly to knížky velmi zbožné, hlavně Naše světla – životopisy svatých malých mučedníčků, kteří umřeli na něco hrozného a trápili se, ale oni prostě bezpodmínečně milovali Ježíše. Nebo Maria, matka Ježíšova! Doprovázela ho věrně na jeho cestě s křížem a jako poslední spolu se sv. Janem stála pod křížem až do jeho posledního dechu. A to byl pro mě ideál. Nebo v pohádkách se také objevuje bezpodmínečná láska – od toho, který zachraňuje. Například sestřička v Sedmi havranech i za cenu smrti, popravy mlčí a dělá košilky pro bratříčky. Takovými příklady jsem byla sycená, a že něco takového může být i v opravdovém životě, to byla ta touha.

Existuje nějaká psychologická rada rodičům, jak by jejich děti měly trávit volný čas?

Důležité je, aby děti byly aktivní a kreativní. Stačí, aby před televizí a počítačovými hrami seděly co možno nejméně. Dokonce si myslím, že by stačilo podívat se na fotbal, film o zvířátkách, na pěkný koncert nebo na Urbi et orbi, na to je televize dobrá.

A co dělat, když děti tráví před televizí či počítačem hodně času?

Víte, děti tím v podstatě hloupnou, protože mozek se vyvíjí aktivní činností, a ne pasivní. Když dítě následuje učitele, kterého miluje, když je nadšené svým vychovatelem – a to může být i maminka, dědeček, učitelka ve školce nebo i profesor na univerzitě – když je člověk miluje nebo obdivuje, tak ta emocionalita je nejlepší půdou v mozku pro to, aby se tam všechny věcné informace zakotvily. Ty informace s emocionalitou, to je jako jíška. Na másle mouka. Bez másla to nechutná, že? Máslo to taky pojí a tady to pojí emoce. To je půda pro další zvídavost a další kreativitu, zůstane to v paměti. Kdežto když se člověk učí něco, co nemá rád, a nemá rád ani toho učitele, tak se to rychle naučí, odhrká – a zapomene.