![]() | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Dnes: Středa, 34. týden v mezidobí | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 25.11.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Srdce má své důvody o kterých rozum neví Často říkáme: Ale neměl jsem to srdce říci mu nebo jí to a to. Srdce podobně jako duše vyjadřuje jádro naší osobnosti. A ještě víc než duše slouží srdce k vyjádření skutečného já, jádra lidské lásky a citu, a sami před sebou musíme poctivě hodnotit své nejtěsnější vztahy a touhy. Intuitivní uvažování vychází ze srdce, jak to formuloval Pascal ve svém slavném výroku: Srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec neví. Jinými slovy, kromě logiky a racionální dedukce musíme brát v úvahu také šestý smysl - intuici. Pascal odsuzoval chladnou logiku svého současníka Descarta jako vhodnou pouze pro geometrického člověka, protože duchovní skutečnosti nelze popsat matematickými poučkami. Jak bychom dnes řekli, bylo to vše jen teoretické poznání bez zkušenosti srdce. Máme sklon dívat se na emoce svrchu jako na chaotické a matoucí, nehodné toho, aby je inteligentní lidé brali příliš vážně. Toto oddělení citů a myšlení bagatelizuje důležitost srdce v našem každodenním životě. Vždyť právě srdce spojuje mysl, vůli a cit v celistvý způsob žití, kdy nám umožňuje myslet, toužit a cítit jako neporušená osobnost. Bez této jednoty se budeme snažit hledat poznání bez citu nebo budeme zdůrazňovat emoce bez reflexivního uvažování. Oba tyto postoje podávají falešný obraz skutečnosti. Naše emoce potřebují být doplňovány myšlením. Racionalismus, který postrádá veškerý cit, i sentimentalismus, kterému chybí hlubší zamyšlení, zkreslují pravdu… Klameme sami sebe, když svou duši nebereme vážně Jedním z největších úspěchů Řeků bylo to, že měli v úctě lidskou duši, protože patřila k něčemu víc než jen k materiální skutečnosti, že duši viděli jako nesmrtelnou a že si vysoce cenili lidské přirozenosti a důstojnosti. Duše byla také popisována jako jádro člověka. V židovském uvažování se základní význam slova pro duši – neteš - pojí s dechem a schopností dýchat. Bylo spojováno s hrdlem, hladem, žízní a potřebou nabrat dech, aby člověk zůstal naživu. Metaforicky pak toto slovo začalo označovat i další touhy a projevy vůle. Duše se stala sídlem emocí a celé lidské osobnosti, dokonce i duchovní přirozenosti, která je zdrojem jak našich věčných tužeb, tak neklidu lidského srdce. Pocit nepokoje je jedním z hlavních způsobů, jak může touha ovládat náš život. I když se rozhodneme své touhy skrývat, mohou nás i nadále ovlivňovat do velké hloubky. Proto klameme sami sebe, když svou duši, zdroj svých nejhlubších tužeb, nebereme vážně. Právě to je v podtextu Ježíšovy výzvy: Vždyť co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svou duši? Dalším problémem je, že ztrátou smyslu pro transcendentní a tajemné náš život zevšedněl. T. S.Eliot hovoří o tom, že svůj život mícháme kávovou lžičkou, a poukazuje na náš jediný monument, ztracené golfové míčky. Týž básník však říká: Lidstvo nesnese moc skutečnosti. Právě proto se společnost tak často snaží obcházet nebo deformovat touhy srdce. Mnoho neštěstí a zklamání pochází z toho, že nerozlišujeme mezi pravdou a iluzí, když se vyhýbáme nutnosti pohlédnou skutečnosti do očí. Povrchní a plytké způsoby života popírají naši lidskou důstojnost a podkopávají poctivost a pravdivost. Morální život byl svého času závislý na církvi. Nyní jsou v naší světské společnosti našimi vůdci umělci, dramatici, filozofové a básníci. Právě to měl Hegel na mysli, když hovořil o zesvětštění duchovnosti. (Zpracováno podle Jima Houstona) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
(c) 2005-2023 Farnost Žleby |