 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: Úterý, 34. týden v mezidobí | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 25.11.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Vděčnost nás zahrnuje radostí a dodává nám sil Spokojený může být jen ten, kdo dokáže být vděčný! Člověk se mnohdy chová tak, jako by měl na všechno nárok. Nárokuje si cokoli, co vychvalují reklamní akce supermarketů. Okamžitě potřebuji všechno, co vidím. Koupím si cokoli, na co si právě vzpomenu. Hned musím uspokojit všechny své potřeby. Neumím si počkat. Neschopnost čekat mi ale bere schopnost něco si užít. V dnešní době se velmi šíří nárokování - přesvědčení, že mám nárok na vše, co chci. A tam, kde převládá pocit nárokování pak už není žádné místo pro úžas, překvapení a následně pro vděčnost. Spokojený v životě ale dokáže být jen ten člověk, který dokáže být vděčný. Když se člověk naučí děkovat, najde si důvod ke spokojenosti! Čím to je, že někteří lidé musí neustále dávat najevo především nespokojenost, neustále protestovat a reptat? Když člověk nic nepovažuje za samozřejmé a naučí děkovat i za malé věci, najde si tak důvod ke spokojenosti. Nic jsme si na svět nepřinesli a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. Zbožnost je totiž pramenem zisku pro toho, kdo je se vším spokojen. (Bible 1 Tim 6,6-8) Díky za moje tělo a nadání aneb rozluč se s iluzemi o sobě Vděčnost mi otvírá oči, abych dokázal vidět vlastní hodnotu. Není ale zrovna snadné být vděčný sám za sebe. Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Začneme-li ale pošilhávat po tom, co nemáme, nedokážeme samozřejmě děkovat za to, co nám bylo darováno. Vděčnost vyžaduje zároveň i schopnost rozloučit se s vlastními iluzemi o tom, jaký bych měl být. Teprve pak dokážu děkovat za svůj způsob myšlení, za to, co prožívám, za své tělo, které možná neodpovídá ideálu krásy, ale v němž moje duše ráda přebývá. Vděčnost mě vede k životu v souladu se sebou samým a k hluboké radosti z toho, že jsem právě takový, jaký jsem. Vděčnost proměňuje temnoty se rozjasní! Vděčnost proměňuje můj život. Jakmile totiž někdo začne děkovat, začne hledět na život novýma očima. Albert Schweitzer radí: „Cítíš-li se slabý, malátný a nešťastný, začni děkovat a hned se ti povede líp.“ Hledím-li na totiž svůj život s vděčností, temnoty se rozjasní a hořkost dostane jinou chuť. Vděčnost mě chrání před malomyslností a zahořklostí. Přibližuje mě k Bohu. O „veselém“ svatém Filipu Nerim se traduje, že měl ve zvyku modlit se následující večerní modlitbu: „Pane, děkuji ti, že dnes věci neproběhly tak, jak jsem si přál já, ale tak, jak jsi to chtěl ty.“ Kdo se v takovém postoji dokáže podívat na uplynulý den, nehněvá se, ale všechno prožité v sobě proměňuje ve zdroj radosti a pokoje. Nepřestávejte Bohu děkovat. (Bible Kol 2,7) Zpracováno podle knížek: - Štěstí vděčnosti od Anselma Grüna; - Na minutu s Karlem Herbstem - V Boží blízkosti; - I dnes je den Boží od Wilfrida Stinissena, |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
