 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: Pondělí, 1. adventní týden | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 1.12.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Křesťanské slavení Velikonoc v prvních staletích O slavení Velikonoc nemáme zpočátku mnoho zpráv, kromě úryvku z 1. listu Korinťanům a silné velikonoční tématiky zvláště v janovských spisech (např. motiv Krista-Beránka). Víme však s jistotou, že Velikonoce byly prvním svátkem, který křesťané slavili, a to díky tomu, že velmi brzy mezi nimi vypukly spory o tom, kdy Velikonoce slavit. Ve 2. století římská církev, stejně tak jako církev v Alexandrii a na mnoha jiných místech římské říše, slavily Velikonoce neděli po prvním jarním úplňku, neboť neděle byla dnem Pánovým, dnem, kdy se slavilo každý týden jeho vzkříšení. Církevní obce v Malé Asii však svátek kladly na 14. den po prvním jarním úplňku, jak odpovídalo i židovskému kalendáři (14. nisan) a janovské tradici, podle níž byl Ježíš ukřižován jako pravý velikonoční beránek téhož dne, kdy se v jeruzalémském chrámě zabíjel beránek podle předpisů Zákona. Tato neshoda ohledně dne slavení křesťany trápila, ale nebyla důvodem, aby se přerušilo církevní společenství mezi jednotlivými oblastmi, jak ukazuje i spor smyrnenského biskupa Polykarpa a římského biskupa Aniceta v polovině 2. století. Od konce 2. století však se spor vyostřuje a roku 325 nicejský koncil přikazuje církvím po celém známém světě slavit Velikonoce podle římského a alexandrijského zvyku, tedy neděli po prvním jarním úplňku, jak je zvykem dodnes. Nechtěli jsme ani tolik přitáhnout pozornost k těmto sporům – všimněme si však, že díky tomuto sporu se o oslavě Velikonoc hovoří již velmi brzy. Otázka nestála nikdy: slavit–neslavit, ale byla zde zřejmá touha, aby křesťané slavili Kristovu smrt a vzkříšení společně. Tato touha zůstává dosud snem, který nebyl dodnes naplněn. Avšak zpět k církevní praxi, která se na Velikonoce váže. Poprvé je období přípravy na Velikonoce, spojené s postem a modlitbou (dnešní postní doba), zmiňováno na začátku 4. století u Atanáše a v Putování Egeriině (Ath. ep. fest. 6,13; itin. eger. 27-29. Svatý týden, předcházející bezprostředně Velikonocům, má svůj původ v návštěvách poutníků na místech, kde se jednotlivé události bezprostředně předcházející Ježíšově smrti skutečně staly. Opět Putování Egeriino popisuje, jak jeruzalémská církev tyto dny – Květnou čili Pašijovou neděli, úterý Svatého týdne, Zelený čtvrtek, Velký pátek, půst a žádné bohoslužby na Bílou sobotu, velikonoční vigilii a neděli Zmrtvýchvstání Páně. Velikonoční vigilie (bdění), jíž oslavy Velikonoc vrcholí, byla již ve 3. a 4. století dnem, kdy bylo zvykem na mnoha místech křtít (Tert. bapt. 19,1; trad. apol.). Mnohé křestní katecheze 4. století (Cyril a Jan II. Jeruzalémský, Jan Zlatoústý, Ambrož) vysvětlují symboliku a význam jednotlivých křestních obřadů, které byly s oslavou Velikonoc spojeny. Velikonoce se tak stávají nejen slavností vzkříšení Krista, ale také oslavou nového života, který Kristus každému křesťanu daroval. Ve stejné době se pak období osmi dní počínaje nedělí Zmrtvýchvstání (velikonoční oktáv) stává dobou, kdy se nově pokřtěným křesťanům dostává dalších katechezí, které mají prohloubit jejich chápání veřejné i soukromé modlitby. Velikonoce trvají v křesťanském smyslu celých 50 dní, kdy se slaví Seslání Ducha svatého (česky letnice; srov. již Tert. bapt. 19,2). Chtěl jsem dát nahlédnout trochu do historie: Velikonoce jsou opravdu svátkem křesťanů a nemusí se ho bát. Současná praxe katolické církve, která je často druhým trnem v oku, navazuje na velmi staré kořeny, na způsob, jakým křesťané prvních staletí Kristovu smrt a vzkříšení slavili. Není proto nutné tuto praxi odmítat, natožpak ji kritizovat pro domnělý pohanský původ. Odmítnout celý svátek kvůli některým lidovým obyčejům, které se mi nelíbí a které nejsou pro význam svátku rozhodující ani nutné (např. pomlázka), taky není dobré řešení. A dát si jako zákusek ke slavnostnímu obědu moučník upečený ve tvaru beránka může být leda připomínkou toho, že celý člověk, duše a tělo, je Kristem, Božím Beránkem, vykoupen. David Vopřada - z webu apologia |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
