- 27. ledna 2008 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------3. týden v mezidobí-----------------------------------
Neděle	27. ledna	3. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za Květuši Kneřovou a ostatní živé i + členy rodiny Kneřovy
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. příjímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý	29. ledna
16:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy na úmysl dárce
Středa	30. ledna
17:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby na úmysl dárce
Pátek	1. února
	Výstav Nejsvětější svátosti, adorace
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za farníky
Sobota	2. února	Svátek Uvedení Páně do chrámu
	Žehnání svíček
15:00 hod.	kostel sv. Václava Bílé Podolí eucharistická oběť
17:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
----------------------------------4. týden v mezidobí-----------------------------------
Neděle	3. února	4. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za rodinu Novákovu a Peřinovu
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:	Žleby - fara	středa	od 16:30 hod.
	Žleby - fara	pátek	od 18:00 hod.

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc únor 2008
všeobecný:	Aby mentálně postižení nebyli vytlačováni na okraj lidské společnosti, ale s pomocí druhých byli respektováni a žili v důstojných podmínkách.
misijní:	Aby Instituty zasvěceného života v misijních zemích, věrny evangelijním radám, hlásaly Krista ve všech krajinách světa.
národní:	Aby bohatší farnosti našich diecézí byly solidární s malými farnostmi v pohraničí a dokázaly je podporovat.
místní:	Za mládež v našich farnostech

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Prosím tě, co to děláš? Děti reagují na naše jednání

Děti nepřicházejí na svět se sklonem k násilí. Násilníky se stávají vinou pozdější výchovy. Učí se jednat podle určitých vzorců. (Rosemarie Portmann).

Děti milují soulad. Pouze v harmonickém prostředí se cítí šťastné. Když se rodiče hádají, trpí děti pocitem ohrožení. Všechny děti touží po domově, kde vládne laskavost a jednota. Dětská nedorozumění většinou nemají dlouhého trvání a většina jejich prohřešků se týká drobných nebrutálních historek, které by samy o sobě neznamenaly nic mimořádného, kdyby se k nim dospělí dokázali správně postavit.

Problém však spočívá v tom, že se s dítětem přistiženým při drobné lumpárně zachází jako se zločincem. Udělený trest má mnohdy charakter odplaty. Tady vzniká ale nebezpečí, že si malý pachatel vyloží situaci tak, že on sám je zlý a špatný. A to ho takřka instinktivně vede později k porušování uložených zákazů.

(Podle Józefa Augustyna)

Jdeme životem skoro v temnotách

Cesta modlitby Nejdřív - asi většina z nás - jdeme životem skoro v temnotách. Bída roste. Na pomezí zoufalství voláme? Bože, pomoz! Bůh dlouho neodpovídá, asi jako ženě Kananejské /Mt 15,23/. Až po čase říká: Podívej se na Krista!

Pokoušíme se k němu vzhlédnout. Ani to nejde snadno. I když je s námi hluboko ve vší bídě světa, přece je zároveň vysoko. Pak zaslechneme, co říká: Učte se ode mne pokoře srdce a trpělivosti pod křížem. Vezměte jej, přijímejte jej, nechtějte jej hned odhodit. Nám se ovšem nechce, tak si hrajeme na hloupé a ptáme se: Co to znamená? Kristus odpovídá: když odmítáš kříž, odmítáš mne, Krista Ukřižovaného. Svoboda, do které tě vedu, je především svoboda od nároků od spoutanosti vlastním já. A my se chvějeme a práme se znovu, teď už v úzkosti: Co si tedy vlastně ještě smím přát? A Kristus - či Bůh jím – odpovídá: Smíš si přát, abych v tom všem, čím jdeš, byl s tebou. Jako Bůh s Kristem, jako Otec se Synem. Ano, ve všem, čím jdeš: úzkostmi, strachy, pochybnostmi, bolestí, umíráním. Vším tím jde s námi On sám. A když my tím vším jdeme, smíme z toho vyrozumívat, že si nás On tak s sebou bere do lidského údělu. To je smysl starého dogmatického vyjádření verus homo – pravý člověk. Tak člověk stojí na konci svých sil. Co je s tím vůbec možno dělat? Odevzdávat to. Když to odevzdáváme doopravdy, z hlubin a v hlubinách, poznáváme, že On to také s námi opravdu nese. Nejsme sami. Tak jdeme dál Cestou, možná na ní spíše klopýtáme. Ale v něčem se přece začíná jasnit. Rozpoznáváme, že odevzdávat jen svou vlastní bídu je málo. Je třeba upřímně a z hlubin, spontánně a opravdově odevzdávat Bohu bídu celého světa, celého vesmíru, všeho stvoření.

Když si to uvědomíme, dolehne na nás, jak jsme v tom zadlužení. Uvědomíme si, jak právě v této modlitbě a přímluvě troskotáme, jak z temných koutů nitra vystupují skryté zbylé chuchvalce našeho sobectví. Pořád nám jde víc o sebe než o druhé. A hlavně: Nemáme co nabídnout. Ukazuje se nám, jací jsem bytostní žebráci /Luther/.

Konečně se rozpomeneme znovu na Krista. My nemáme nic, on vše. A on to vše dává. Tak přichází v Kristu Boží láska sama a nabízí se za celý hynoucí vesmír. Přijmout to znamená zapomenout na sebe, tentokrát už doopravdy: Přijď království tvé, ne moje ani naše. Buď vůle tvá, ne moje ani naše. Posvěť se jméno tvé, ne moje ani naše. Tak se konec naší vůle stává začátkem nových věcí. Starý věk se láme ve smrti vlastního já, ohněm sebespálení pod mečem cherubů /Gn 3,21/ se vracíme do ráje. Živ jsem pak už ne já, ale živ je ve mně Kristus. /Gal 2,20/    (Jan Heller)