 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: Pondělí, 1. adventní týden | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 1.12.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Braň se ! Postav se mu, chlapče ! aneb: Goliáš a David Když mi bylo sedm, naše rodina se přestěhovala do nového domu. Přímo naproti nám bydlel ovšem „malý násilník“! Byl jsem tehdy stydlivý, trochu baculatý mrňous - hotová pastva pro takového klučičího tyrana. A tak jsem od něj pravidelně dostával na frak. V oněch časech udíleli rodiče v takových případech jen jedinou radu: ”Postav se mu, chlapče! Braň se!” A tak jsem to jednoho dne opravdu udělal. Bylo to drsné a děsivé, ale zaťal jsem pěsti, zamával pažemi - a ten surovec vzal do zaječích! Užasl jsem. Byl jsem dokonce tak zmatený, že jediné, co mě napadlo, bylo zaklepat na dveře protějšího domu a omluvit se matce toho neurvalce. Čím jsme větší, tím větší jsou i surovci, kteří nás tyranizují. I stává se, že někdy někdo (často ten poslední, od koho byste něco takového čekali) se jim vzepře a pustí se do drsného boje. Třeba jako Martin Luther King, který snil o dni, kdy budou mít všichni lidé - bez ohledu na barvu své kůže stejná práva. Nebo jako William Wilberforce, který celý život zasvětil boji proti otroctví. A jako Matka Tereza, která hlásala, že úplně všichni lidé - chudí a nemocní i ti, kteří dosud čekají na své narození - si zaslouží naši ochranu a péči. A kdo ví? Možná, že to jednou bude někdo právě takový, jako jsi ty! /.../ Násilník V biblickém příběhu Izraelci uslyšeli stejnou výzvu, jakou slýchali už celých čtyřicet dní. A chvěli se až do posledního muže. Ale Goliášovo hulákání vyslechl ještě někdo další - David. Slyšel Goliáše poprvé. A ta výzva ho rozlítila. Snad to nějak souviselo s jeho úctou k vlastnímu lidu. Snad to nějak souviselo s jeho úctou k Bohu. Ale možná, že ho už přestalo bavit být pořád malý. David byl koneckonců nejmladší z osmi sourozenců. A bez ohledu na to, jak statečně si počínal při obraně otcových stád, jeho bratři v něm pořád viděli malého šprčka. Šoupni mi sem sandály a přihraj mi suknici, špunte - to býval jeho úděl. A zatímco starší bratři mohli sloužit jako vojáci, on jim směl tak leda přinést oběd a jejich velitelům pár homolek kozího sýra. ”Kdybych tak jednou,” sníval David, ”mohl pro změnu udělat něco opravdu velikého.” A pak uslyšel Goliášovu výzvu. ”Jakou dostaneš odměnu, kdybys toho obra porazil?” zeptal se namátkou jednoho vojáka. /…/ Doneslo se to ke králi Saulovi a ten se zajímal, co je to za chlapce. ”Tak ty chceš bojovat s obrem?” zubil se král Saul. Tenhle pohled David dobře znal. Stejně se na něj čas od času dívali i jeho starší bratři. Jako kdyby mu naznačovali, tebe, mrňousi, neberu vážně, ty bezvýznamný pasáčku... Z knihy B. Hartmana: Bůh píše i na křivých řádcích. Knihu vydalo Karmelitánské nakladatelství |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
