- 23. září 2007 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------25. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	23. září	25. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč bohoslužba slova se sv. přijímáním (P.Minář)
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P.Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Václava Přibyslavice poutní eucharistická oběť
Pátek	28. září	Slavnost Sv. Václava
14:00 hod.	kostel sv. Václava Horky poutní za Růženku a Václava Neubauerovy
18:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za Josefa Bláhu, rodinu Bláhovu a Procházkovu
Sobota	29. září	Svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela
12:00 hod.	kostel sv. Václava Bílé Podolí poutní s oslavou 700 let obce a svěcením praporu (P. V.Horák)
18:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
----------------------------------26. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	30. září	26. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za zemřelého Oldřicha Augustina
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice slavnost posvěcení kostela
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:

Žleby - fara

pátek

od 17:30 hod.

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc září 2007
všeobecný:	Aby ekumenické setkání v Sibiu v Rumunsku účinně přispělo k jednotě křesťanů.
misijní:	Aby misionáři dokázali přemáhat obtíže denního života radostí z přítomnosti Ježíše Krista ve svých srdcích.
národní:	Aby učitelé a vychovatelé předávali nejen vědomosti, ale i mravní a duchovní hodnoty.
místní:	Za mládež v našich farnostech

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Některé části Evangelia nás odpuzují

Když čteme Ježíšovo evangelium poctivě, můžeme připustit, že některé části pro nás mnoho neznamenají, nedotýkají se nás osobně, protože ještě nevidíme konkrétní nároky na naši osobu. Jsme připraveni s Bohem souhlasit, protože nemáme důvod s Ním nesouhlasit. Jiné části nás možná ale přímo odpuzují. Kdybychom měli tu odvahu, řekli bychom Bohu: „To ne!“

Těchto pasáží bychom si měli ale pečlivě všímat. Jsou totiž měřítkem vzdálenosti mezi Bohem a námi. A jsou také měřítkem vzdálenosti mezi námi, jací právě teď jsme, a mezi naším případným rozvinutým já v budoucnosti.

Když Ježíš mluvil, mnozí jeho učedníci řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“ (srov. Jan 6,60)

Některé části evangelia nám zapalují srdce, dávají světlo našemu rozumu a burcují naši vůli. Dávají nám život a sílu. Tyto části Bible odkrývají místa v našem životě, kde se stáváme tím, čím máme být.

Těchto částí Bible bychom si měli všímat pečlivěji, než těch částí, se kterými máme potíže. Vypovídají totiž o oblastech, v nichž už je Boží obraz v nás přítomen. Z těchto začátků pak můžeme pokračovat ve svém úsilí o přeměnu v osobu, kterou být chceme a kterou být máme. Pokud to činíme, bude množství takových pasáží přibývat. Požadavky evangelia budou úplnější a přesnější. Mlha se postupně rozplyne a my spatříme obraz osoby, kterou bychom měli být. Pak se budeme moci začít před Boha stavět svobodně a v pravdě.

Svítilnou mým nohám je tvé slovo, Bože  a světlem na mé stezce. (Žl 119,105)

Podle Anthonyho Blooma

Díky za moje tělo a nadání

Rozluč se s iluzemi, jaký bys měl být

Vděčnost mi otvírá oči, abych dokázal vidět vlastní hodnotu. Není ovšem zrovna snadné být vděčný sám za sebe.

Často v nás totiž vězí až příliš hluboko sklon k sebeodmítání. Rádi bychom měli jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti rozvoje.

Začneme-li ale pošilhávat po tom, co nemáme, nedokážeme samozřejmě děkovat za to, co nám bylo darováno.

Vděčnost vyžaduje zároveň i schopnost rozloučit se s vlastními iluzemi o tom, jaký bych měl být.

Teprve pak dokážu děkovat za svůj způsob myšlení, za to, co prožívám, za své ruce, tak hbité a jemné, za své tělo, které sice neodpovídá modernímu ideálu krásy, ale v němž moje duše ráda přebývá.

Vděčnost mě vede k životu v souladu se sebou samým a k hluboké radosti z toho, že jsem právě takový, jaký jsem.

(Anselm Grün)