Farnost Žleby
Dnes: sv. Ondřeje Kim a Pavla Chong, 24. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
16.9.2017







Farní inFormace
- 22. dubna 2007 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------3. velikonoční týden----------------------------------
Neděle22. dubna3. neděle velikonoční
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za živé a zemřelé členy rodiny Kneřovy, Kabátovy a Čeplovy
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P.Minář)
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý24. dubnasv. Jiří
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa25. dubnaSvátek sv. Marek
18:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za P. Josefa Chadrabu a jeho rodiče
Pátek27. dubna
18:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za rodinu Čechovu a Horákovu
Sobota28. dubna
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť za farníky
----------------------------------4. velikonoční týden----------------------------------
Neděle29. dubna4. neděle velikonoční
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za děkana Josefa Čecha, dlouholetého duchovního správce
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice za rodinu Havránkovu
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:Potěhyúterýod 17:30 hod.
Žleby - farastředa, pátekod 17:30 hod.

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc duben 2007
všeobecný:
Aby světlem a silou Ducha sv. usilovali všichni křesťané o svatost.
misijní:
Aby růst kněžských a řeholních povolání v Severní Americe a Oceanii odpovídal jejich naléhavé potřebě.
národní:
Aby ti, kdo žijí v nadbytku, měli otevřené srdce pro druhé a ti, kdo v nadbytku nežijí, dokázali pomáhat i ze svého nedostatku.
místní:
Za mládež v našich farnostech
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Proč si dnes věřící tak často berou ´nevěřící´?

Aneb: inspirace může být vzájemná

Několik let Hanka marně hledala věřícího partnera – se třicítkou na krku to nakonec vzdala a našla si kluka, který do kostela nechodí. Zatímco za časů našich babiček to býval problém, dnes je to stále častější úkaz. Nejen o něm hovoříme s P. Tomášem Halíkem, který bývá s tímto jevem konfrontován díky častému pastoračnímu kontaktu s mladými lidmi a také během svého působení mezi světem víry a sekulární společností. Proč si dnes věřící tak často berou „nevěřící“?  První odpověď vychází ze statistik: „věřících“ ubývá, nejsou tak snadno „k dostání“. Za druhé: mezi věřícími a nevěřícími nestojí tak silné zdi jako kdysi. I dříve jistě platilo, že v každém věřícím je kousek nevěřícího a v každém nevěřícím kousek věřícího, ale dnes je většinou to „prolínání světů“ mnohem intenzivnější. Už málo věřících žije v kulturním ghettu, většina je (ať si to uvědomuje či ne) silně ovlivněna sekulární mentalitou, především vlivem médií. Ale také „nevěřící“ – hlavně díky názorové pluralitě v mediální kultuře – mnohdy vědí o pestrém náboženském světě víc než dřív a alespoň něco z toho do jejich povědomí pronikne; často i nevěřící alespoň něco či někoho z náboženského světa „uznává“. Ve škole, sousedství a v práci se běžně stýkají a přátelí věřící s „nevěřícími“ a vzájemným stykem se do určité míry zvyšuje tolerance a zeslabují předsudky (i když existují také traumatizující zkušenosti, které si pak někdy lidé zobecňují). Čím může být věřící od svého „nevěřícího“ partnera obohacen a v čem může být naopak věřící pro toho druhého inspirací? Na úplně každém člověku nás může něco inspirovat, každý nám může být v něčem příkladem – přinejmenším odstrašujícím. Ale především nelze mluvit o „věřících“ a „nevěřících“ abstraktně, jako by to byly jednolité bloky, jedni v červeném a druzí v modrém dresu. Stejně tak nelze obecně odpovědět na otázku, zda si má či nemá věřící brát nevěřícího. Pod pojmem nevěřící je obrovsky pestrá škála – od „anonymního křesťana“, který je nám hodnotově nesmírně blízko (a jen třeba kvůli rodinným okolnostem nepoznal církev v podobě, jež by pro něj byla věrohodná), až po militantního ateistu či člověka úplně ignorujícího duchovní dimenzi života. Ale podobně je tomu i u „věřících“ – také tam najdeme lidi od úzkoprsého nesnášenlivého fanatika po člověka, jehož víra dýchá láskou a otevřeností a který je schopný zralé úcty ke všem opravdovým hodnotám, byť by vyrostly daleko za viditelnými hranicemi církve. Snad každý z nás zná nějakého „nevěřícího“, jehož si váží víc než některých „soukmenovců“ – a hodně ateistů zas poznalo alespoň jednoho dobrého, věrohodného křesťana.

Co nejčastěji podceňují věřící při vstupu do takového svazku?  Někdy podceňují tři věci:

1) To, že partner je někdy „tolerantní“ jen ze zamilovanosti a proto, že chce druhého získat, ale ve skutečnosti si názoru druhého (a tím i jeho osobnosti) málo váží. (Často se to ukáže na tom, zda nevěřící partner je ochoten respektovat postoj křesťana k otázce předmanželské sexuální zdrženlivosti.)

2) To, že náboženské rozdíly se mohou stát municí v konfliktech, které často mají úplně jiné, skryté příčiny.

3) To, že se včas nedohodli ve věci návštěvy kostela a zejména výchovy dětí.

Úhrnem: jistě je to neocenitelný poklad, když si manželé jsou blízcí nejen v oblasti tělesné a duševní, ale i duchovní, když se například mohou společně modlit a nekonfliktně vychovávat děti. Ale „stejnomyslnost“ v náboženské oblasti ještě sama o sobě není zárukou šťastného manželství – i tady platí scholastická zásada, že „milost předpokládá přirozenost“.

Jan Paulas www.pastorace.cz

(c) 2005-2017 Farnost Žleby