 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: Pondělí, 1. adventní týden | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 1.12.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Kam nás vede postní doba? Mnohdy postačí vyvětrat. Vykročit na výzkumnou expedici. Postní doba je nám předložena proto, abychom se zastavili. Ale vzápětí máme vykročit na výzkumnou expedici do vnitřních komnat našeho srdce. Abychom to nevhodné, co najdeme, vystrnadili, zašlé obnovili, bázlivému dodali odvahu. Některé prostory necháme jednoduše vyvětrat, odpočinout si. Říká se: „Když bude včela jenom stále létat od květu na květ a nesedne si, nikdy se nedočkáme medu.“ Omšelému příbytku mnohdy postačí jediné - notně vyvětrat, a opět oživne. Není nutné promýšlet nákladné opravy, často postačí tak málo. S lidskou bytostí tomu bývá dosti podobně. Pokud si na chvíli nesedne, nebude přemýšlet o sobě samém, nikdy skutečnou zbědovanost osobních komnat neodhalí. Postní doba dokáže vést člověka k samotnému jádru, až na „dno“ lidského nitra, aby v propadlišti sama sebe pocítil pevnou půdu pod nohama. (Zpracováno podle knihy Pavla Plíška Postní aleluja.) Hřích a půst Půst může být projevem pýchy člověka Půst nemusí být jen ryzím činem zbožnosti. Může být projevem pýchy člověka: “Podívejte se, co dokážu!“ Může být také projevem mylné snahy vyvážit vlastní hříchy kajícími skutky, zcela a beze zbytku, tedy pokoušet se o jakési „sebevykoupení“ (mé postní činy vyváží mé hříchy a Pán Bůh už nemusí nic dělat!). Půst ale může být: - projevem naší lásky k bližním, když se dělím o to, čeho se vzdávám nebo co si odepřu; - cvičením odříkání, které nevede k sebeobdivu, ale umožní nám dělat skutky lásky v budoucnosti; - může být odříkáním toho, co je zbytečné a nepotřebné, totiž hříchu. Mnozí z nás mají zafixován půst především jako půst od masa (ač v mnoha křesťanských stravovacích zařízeních je v bezmasý mnohdy nejchutnější oběd a moučník k tomu), případně půst újmy v jídle. Má to své dobré důvody, pokud to nejsou důvody pouze dietní. Člověk prostě nemusí mít každý den to, co má běžně k dispozici či nač je zvyklý. Otázkou ale je, jestli například klasický páteční půst je pro katolíka pouze povinným cvičením (které někdo bere velmi vážně jiný vůbec ne), anebo zda skutečně plní svou původní funkci, totiž je-li připomínkou Ježíšovy výkupné oběti (Ježíš dal vše, svou pověst, svůj život - já „dávám“ aspoň tu malou věc, kterou si odřeknu). Bez tohoto chápání je páteční půst skutečně podivným samoúčelným podnikáním. A o postu na Velký pátek to platí stejně. Ovšem jádrem jakéhokoliv odříkání, ke kterému se mnozí v postní době chystají, by měl být „půst od sebe sama“, totiž od prosazování vlastních nároků, vzdáváním se toho co „musím mít“, co „musí být“, na čem trvám, ač objektivní důvody zde nejsou. Příklad čilé malé cvičení pro rodiny: Zkuste jako postní cvičení nechat jednou zorganizovat průběh rodinného včera, víkendu nebo jiného dne některého člena rodiny, který by chtěl něco jiného než ten, kdo ho běžně určuje, a podřiďte se (otče, matko, manželi, manželko…) bez řečí a nevole jinému programu, než je váš vlastní. P. Aleš Opatrný |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
