Farnost Žleby
Dnes: sv. Pia z Pietrelciny, 24. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
23.9.2017







Farní inFormace
- 4. března 2007 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
------------------------------------2. postní týden-------------------------------------
Neděle4. března2. neděle postní
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť
Úterý6. března
13:00 hod. kostel Nejsvětější Trojice Zbyslav pohřeb Zdeňka Černá, *1922
17:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa7. března
17:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Pátek9. března
17:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Sobota10. března
17:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
------------------------------------3. postní týden-------------------------------------
Neděle11. března3. neděle postní
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť

>>Svátost smíření:Žleby - farastředa, pátekod 16:30 hod.

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc březen 2007
všeobecný:
Abychom pozorněji naslouchali Božímu slovu, o něm uvažovali, je milovali a prožívali.
misijní:
Aby se ti, kdo jsou zodpovědni za mladé církve, pečlivě starali o přípravu laiků ke službě evangelia.
národní:
Aby užívání internetu vedlo k duchovnímu rozvoji.
místní:
Za mládež v našich farnostech
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Poselství papeže Benedikta XVI. k postní době 2007

„Budou hledět na toho, kterého probodli“ (Jan 19,37)

Drazí bratři a sestry!

„Budou hledět na toho, kterého probodli“ (Jan 19,37). Toto biblické téma

bude letos jádrem naší postní úvahy. Půst je vhodnou dobou k tomu, abychom se

naučili stát spolu s Pannou Marií a milovaným učedníkem Janem vedle Toho,

který na kříži dokonává oběť svého života za celé lidstvo (srov. Jan 19,25).

Obraťme tedy v tomto období zaměřeném na pokání a modlitbu svůj pohled

s živější spoluúčastí na ukřižovaného Krista, který umírá na Kalvárii a plně nám

zjevuje Boží lásku. U tématu lásky jsem se zastavil v encyklice Deus caritas est,

kde jsem zdůraznil její dvě základní formy: agapé a erós.

Boží láska: agapé a erós

Termín agapé, který se v Novém zákoně vyskytuje mnohokrát, vyjadřuje

darující lásku někoho, kdo usiluje výhradně o dobro druhého. Naproti tomu

výraz erós označuje lásku toho, kdo si přeje mít, co mu chybí, a usiluje o spojení

s milovaným. Láska, kterou nás zahrnuje Bůh, je nepochybně agapé. Cožpak

člověk může dát Bohu něco dobrého, co by Bůh už nevlastnil? Všechno, čím

lidský tvor je a co má, je Božím darem; lidský tvor potřebuje Boha ve všem. Ale

Boží láska je také erós. Ve Starém zákoně ukazuje Stvořitel vesmíru

vyvolenému národu takovou přízeň, která překračuje veškerou lidskou motivaci.

Prorok Ozeáš vyjadřuje Boží náklonnost odvážnými obrazy, jako je láska muže

k cizoložné ženě (srov. Oz 3,1-3). Ani Ezechiel, když hovoří o vztahu Boha

k izraelskému národu, se nebojí používat zaníceného a vášnivého jazyka (srov.

Ez 16,1-22). Tyto biblické texty ukazují, že erós je součástí samotného Božího

srdce. Všemohoucí očekává od svých tvorů jejich „ano“, tak jako ženich

očekává „ano“ od své nevěsty. Bohužel už od počátku se lidstvo svedené klamy

Zlého uzavíralo před Boží láskou do iluze soběstačnosti, která je však nemožná

(srov. Gn 3,1-7). Adam, spoléhající se sám na sebe, se vzdálil od zdroje života,

jímž je Bůh sám, a stal se prvním z těch, „kteří byli po celý život drženi

v otroctví strachem před smrtí“ (Žid 2,15). Bůh se ale nenechal překonat. „Ne“ vyřčené člověkem se pro něj dokonce stalo rozhodujícím popudem k tomu, aby

prokázal svou lásku v celé její spasitelné síle.

Kříž ukazuje plnost Boží lásky

V tajemství kříže se plně odhaluje nepotlačitelná moc milosrdenství

nebeského Otce. Aby znovu získal lásku svého stvoření, byl ochoten dát tu

nejvyšší cenu – krev svého jednorozeného Syna. Smrt, která byla pro prvního

Adama znamením největší samoty a bezmoci, se tak proměnila v nejvyšší skutek

lásky a svobody nového Adama. Můžeme tedy potvrdit slova svatého Maxima

Vyznavače: Kristus „zemřel, lze-li to tak říci, způsobem božským, protože

zemřel svobodně“.1 Na kříži se projevuje Boží erós k nám. Jak to vyjadřuje

Pseudo-Dionysius, erós je silou, „která nedovoluje milujícímu, aby zůstal sám

v sobě, ale vede ho k tomu, aby se spojil s milovaným“.2 Jaký může být

„bláznivější erós“3 než ten, který dovedl Božího Syna ke spojení s námi až do té

míry, že důsledky našich provinění vytrpěl jako svoje vlastní?

„Ten, kterého probodli“

Drazí bratři a sestry, pohleďme na Krista probodeného na kříži! On je tím

nejpřevratnějším zjevením Boží lásky; lásky, v níž erós a agapé jsou vzdáleny

tomu, že by stály proti sobě, ale navzájem se osvěcují. Na kříži je to sám Bůh,

kdo žebrá o lásku svého tvora; On žízní po lásce každého z nás. Apoštol Tomáš

poznal Ježíše jako „Pána a Boha“, když vložil ruku do rány v jeho boku.

Nepřekvapuje nás, že mnozí světci našli v Ježíšově srdci nejdojemnější výraz

tajemství lásky. Mohli bychom dokonce říci, že projevení se Božího erótu vůči

člověku je ve skutečnosti nejvyšším výrazem jeho agapé. Jen láska, v níž se

spojuje zdarma poskytovaný dar sebe sama a vášnivá touha po vzájemnosti,

vzbuzuje opojení, které ulehčuje i ty nejtěžší oběti. Ježíš řekl: „Až budu ze země

vyvýšen, potáhnu všechny k sobě“ (Jan 12,32). Odpověď, kterou od nás Pán

vroucně žádá, spočívá především v tom, že přijmeme jeho lásku a necháme se

jím přitáhnout. Avšak nestačí jeho lásku přijmout. Je třeba na tuto lásku

odpovědět a potom se snažit předávat ji ostatním. Kristus „mě přitahuje k sobě“,

aby se se mnou spojil a já abych se naučil milovat bratry jeho láskou.

Krev a voda

„Budou hledět na toho, kterého probodli.“ Pohleďme s důvěrou na

Ježíšův probodnutý bok, z něhož vytryskly „krev a voda“ (Jan 19,34)! Církevní

otcové považovali tyto prvky za symboly svátostí křtu a eucharistie. Díky

působení Ducha Svatého se nám s křestní vodou otevírá intimita trojiční lásky.

Na postní cestě jsme nabádáni, pamětlivi svého křtu, abychom vycházeli ze sebe

a v důvěrné odevzdanosti se otevírali milosrdnému Otcovu objetí.4 Krev, symbol

lásky Dobrého Pastýře, nám poukazuje zvláště na eucharistické tajemství:

„Eucharistie nás vtahuje do Ježíšova obětního úkonu... jsme zahrnuti do

dynamismu jeho sebedarování.“5 Prožívejme tedy půst jako ‚eucharistické‘

období, v němž budeme přijímat Ježíšovu lásku a naučíme se ji šířit okolo sebe

každým gestem a slovem. Kontemplace „toho, kterého probodli“, nás povede

k tomu, abychom otevírali svá srdce ostatním a poznávali rány zasazené

důstojnosti lidských bytostí. Vybídne nás zvláště k tomu, abychom bojovali

s každou formou pohrdání lidským životem a vykořisťování člověka a ulehčovali dramatům samoty a opuštěnosti mnoha lidí. Ať je půst pro každého

křesťana obnovenou zkušeností Boží lásky, kterou nám dal v Kristu; lásky,

kterou svým životem máme každý den „dávat dál“ bližnímu, především tomu,

kdo nejvíce trpí a je v nouzi. Jen tak budeme moci mít plnou účast na

velikonoční radosti. Kéž Panna Maria, Matka krásného milování, nás vede

během této postní cesty k autentické konverzi ke Kristově lásce. Drazí bratři

a sestry, přeji vám plodnou postní pouť a s láskou vám všem posílám zvláštní

apoštolské požehnání.   BENEDIKT XVI

Vatikán, 21. listopadu 2006

(c) 2005-2017 Farnost Žleby