Farnost Žleby
Dnes: Slavnost sv. Klementa I., 33. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
22.11.2017







Farní inFormace
- 19. listopadu 2006 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------33. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle19. listopadu33. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý21. listopaduZasvěcení Panny Marie
17:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy za Josefa Kazdu
Středa22. listopadusv. Cecilie
17:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za Josefa Petržilku a jeho rodiče
Pátek24. listopadusv. Ondřeje Dung-Laca
17:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za Marií a Bohumila Šindelářovy
Sobota25. listopadu
14:00 hod. kostel sv. Václava Bratčice pohřeb Anna Caisová, *1919 (P. Stařík)
----------------------------------34. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle26. listopaduSlavnost Ježíše Krista Krále
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice poutní za rodinu Linhartovu a Hanzlíkovu + krátká adorace a svátostné požehnání

>>Svátost smíření:Potěhyúterý16:30
Žleby - farastředa, pátekod 16:30 hod.

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc listopad 2006
všeobecný:
Aby všude na světě skončily všechny formy terorismu.
misijní:
Aby se úsilím věřících protrhly staré i nové řetězy bránící vývoji afrického světadílu.
národní:
Aby nevylečitelně nemocní a umírající opouštěli tento svět obklopeni láskyplnou péčí a pozorností svých nejbližších.
místní:
Za mládež v našich farnostech.
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Silnější než nebezpečí

Když Martin chodil na střední školu, pořádně nevěděl, co by chtěl v životě dělat. Nic neřešil, později sice chodil pracovat na různé brigády, ale stejně si nadělal poměrně dost dluhů. „Začal jsem tušit, že potřebuju nějaké pořádné zaměstnání,“ říká Martin. „A byly dvě možnosti: buď se stanu prodavačem aut nebo hasičem.“ Po dohodě se svým otcem zvolil variantu druhou. „Prošel jsem zdravotními testy, kupodivu i psychickými,“ vzpomíná s úsměvem. To bylo před 14 lety. Od té doby nasbíral Martin spoustu zkušeností. Předloni byl jako člen prestižního Search&Rescue teamu nasazen i v zahraničí. „Team bývá nasazen v případě nějakých větších katastrof mimo hranice České republiky. Já jsem se s nimi zúčastnil mise v Pákistánu, bylo to v říjnu 2005 v městě pod Kašmírem,“ říká Martin. „Mise byla na čtrnáct dní, my jsme byli posila, protože část jednotky odletěla už týden před námi. Dovezli jsme spoustu potřebného materiálu a byli jsme posilou.“ I když tam viděl hodně trápení, vzpomíná Martin na misi po ničivém zemětřesení rád. Bylo to poprvé, co se blíže setkal s jinou kulturou, jinou tradicí, s jinými duchovními hodnotami. „Nejvíc se mě dotklo utrpení těch lidí,“ vysvětluje Martin. „Podporovali jsme skupinu lékařů. Měli jsme vlastní improvizovanou polní nemocnici, byla tam normální čekárna a chodili se k nám léčit malé děti, dospělí i starší lidé. Byla to taková válečná chirurgie. Zajímavé bylo, že se k nám chodili léčit nejen lidé s úrazy kvůli zemětřesení.“ Například večer po setmění po sobě lidé občas stříleli, takže se několikrát stalo, že Martinova skupina asistovala i při operaci postřelených. Díky tomu, co prožil v Pákistánu, měl Martin možnost trošku si srovnat svoje hodnoty. „Některé problémy, které řeším tady doma, jsou v porovnání s tím, co jsem prožil tam, v podstatě druhotné,“ říká k tomu. „Viděl jsem bídu lidí, kteří mají málo a ještě o to málo přišli, spoustu zraněných lidí, kteří často přišli dost pozdě, takže ta léčba byla náročnější.“  Nejvíc v Pákistánu na Martina zapůsobila práce lékařů-traumatologů. „Prováděli tam často i hodně náročné operace, přitom v jakých podmínkách a pomocí jakých prostředků ty lidi léčili, to si zaslouží úctu. A já jsem rád, že jsem jim mohl asistovat a aspoň nějakým dílem jim pomoct.“ Martin uznává, že práce hasiče není jednoduchá. „Člověk musí prokázat určitou míru odvahy,“ říká s úsměvem, „jenomže my se jako hasiči srovnáváme mezi sebou navzájem a ne s ostatními profesemi. Takže nám to vlastně ani nedochází, že bychom nějak víc odvahy potřebovali.“ I v práci hasiče řeší Martin stejné problémy jako ostatní – aby nezklamal šéfa, aby nepodrazil zbytek skupiny. „Ta odvaha se ztrácí v té zodpovědnosti, v tom, že pracujeme jako team, a taky v té naléhavosti, že musíme rychle někomu pomoct.“ Martin samozřejmě nezažil jenom úspěchy. Vzpomíná i na své selhání: „Byl jsem hasič-nováček a byli jsme poslaní na člověka, kterého přejel vlak. A já jsem dostal hrozný strach, že uvidím mrtvého člověka.“ Martin proto poprosil kolegu, aby se s ním vyměnil a zůstal vzadu jako navigátor. „Jak šly roky, tak už jsem před tím nemohl dál uhýbat – je to součást hasičské práce. Takže jsem se s tím setkal ještě několikrát.“

Martin taky vidí, že se jeho odvaha postupem času mění: „Dříve jsem byl dost impulzivní. Například jsem byl ochoten skočit z balkonu na balkon, když nějaká paní vyhrožovala sebevraždou. Teď už věci víc promýšlím a myslím, že aktem odvahy může být i to, od něčeho odstoupit.“ Kde svou odvahu Martin bere? „Cítím v tom takový rozpor – musím být odvážný, ale nikdy jsem nijak zvlášť odvážný nebyl. Takže já svou odvahu beru ve víře v Boha,“ říká Martin. „Když vím, že něco bude fyzicky nebo psychicky náročné, tak se před tím v autě pomodlím. Za sebe i za ostatní. A mohl bych dlouho vyprávět o tom, že to funguje.“

www.exit316.cz

(Z pořadu „Exit 316“ ČT2 každou středu)

www.ceskatelevize.cz

(c) 2005-2017 Farnost Žleby