- 27. srpna 2006 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------21. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	27. srpna	21. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť za farníky
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za rodinu Andělovu, syna Pavla, rodinu Duškovu a Kuchařovu
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý	29. srpna	umučení sv. Jana Křtitele
18:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa	30. srpna
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Pátek	1. září
	Výstav Nejsvětější svátosti, adorace
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Sobota	2. září
16:00 hod.	kostel sv. Václava Bílé Podolí eucharistická oběť
18:00 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
----------------------------------22. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	3. září	22. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť za farníky
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy slavnost posvěcení chrámu za Josefa Jelínka, ten rod, rodinu Vebrovu, manžele Brebisovy, Zelenkovy a Václava a Marii Dastychovy
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice slavnost posvěcení kostela

>>Svátost smíření:	Potěhy	úterý	od 17:30 hod.
	Žleby - fara	středa, pátek	od 18:00 hod.

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc září 2006
všeobecný:	Aby lidstvo využívalo sdělovacích prostředků zodpovědně a podle hlasu svědomí.
misijní:	Aby Boží lid v misijních oblastech považoval za svůj zásadní úkol neustálý další duchovní růst.
národní:	Aby státní instituce našly pozitivní přístup k dialogu s církvemi a uznaly jejich přínos v životě společnosti.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Největším darem pro děti je vzájemná láska rodičů

vytváří totiž prostor bez úzkosti

Děti jsou hosty svých rodičů. Přicházejí na místo pro ně přichystané, chvíli zůstanou - patnáct, dvacet nebo dvacet pět roků - a opět odcházejí, aby si vytvořily svůj vlastní prostor. Ačkoliv rodiče mluví o ”svém synu” nebo o ”své dceři”, tyto děti nejsou jejich vlastnictvím. V mnoha ohledech jsou děti cizinci. Rodiče je musí poznávat, objevit jejich přednosti a slabosti, dovést je k dospělosti a dovolit jim, aby učinili svá vlastní rozhodnutí.

Největší dar, který mohou rodiče svým dětem dát, je jejich vzájemná láska. Právě skrze tuto lásku mohou vytvořit prostor bez úzkosti, aby v něm děti mohly vyrůstat, povzbuzovány k rozvíjení vlastní sebedůvěry a k tomu, aby hledaly způsob, jak si svobodně zvolit svou vlastní životní cestu.

Vytvoření společného domova

Mnoho lidských vztahů je jako propletené prsty obou rukou. Naše osamocení působí, že lneme jeden ke druhému. Toto vzájemné lpění působí nezměrné utrpení, protože lpění od nás osamocení neodejme. Čím více se snažíme, tím jsme zoufalejší.

Mnoho z těchto vzájemně propojených vztahů se rozpadá, protože se stávají dusivými a vyčerpávajícími. Lidské vztahy však mají být jako dvě ruce sepjaté k sobě. Mohou se od sebe oddálit, ale pořád se ještě dotýkají konečky prstů. Mohou mezi sebou vytvořit prostor, malý stan, domov, bezpečné místo pro bytí.

Skutečné vztahy mezi lidmi ukazují k Bohu. Jsou jako modlitby na světě. Někdy se ruce sepjaté k modlitbě dotýkají celou plochou a pak se dlaněmi od sebe oddálí. A tak se stále oddalují a přibližují, ale nikdy neztrácejí dotyk. Modlí se k tomu, který je svedl dohromady.

Být věrný své malé roli

- nejléčivější prostředek na nemoci této doby

Každý den se stává tolik hrozných věcí, že nevíme, zda ta trocha dobra, které odvedeme my, má vůbec ještě nějaký smysl. Když pouze několik tisíc mil od nás lidé hladoví, když války zuří téměř u našich hranic, když nesčetní lidé v našich městech nemají své domovy, vypadají naše vlastní činnosti nicotně. Takové úvahy nás však mohou ochromit a oslabit.

A tady slovo ”povolání” nabývá důležitosti. Nejsme povoláni k tomu, abychom zachránili svět, vyřešili všechny problémy a pomohli všem lidem.

Každý z nás má ale své jedinečné povolání ve své rodině, na pracovišti, ve světě. Nesmíme přestávat prosit Boha, aby nám pomohl jasně vidět, co je naším povoláním, a aby nám dal sílu toto povolání prožít s důvěrou. Potom zjistíme, že být věrný své malé roli je pro člověka právě tím nejléčivějším prostředkem na nemoci této doby.

Se svolením převzato z knihy: Chléb na cestu, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.