- 20. srpna 2006 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------20. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	20. srpna	20. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť za farníky
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť
Úterý	22. srpna	Panny Marie Královny
18:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa	23. srpna
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Pátek	25. srpna
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za rodinu Sitařovu a Špatkovu
Sobota	26. srpna
18:00 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
----------------------------------21. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	27. srpna	21. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť za farníky
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za rodinu Andělovu, syna Pavla, rodinu Duškovu a Kuchařovu
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť

>>Svátost smíření:	Potěhy	úterý	od 17:30 hod.
	Žleby - fara	středa, pátek	od 18:00 hod.

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc srpen 2006
všeobecný:	Aby se osiřelým dětem dostalo nutné péče pro růst jejich lidské a křesťanské osobnosti.
misijní:	Aby si křesťané byli vědomi svého vlastního misijního poslání v každém prostředí a za všech okolností.
národní:	Aby křesťanské poselství ve sdělovacích prostředcích srozumitelně oslovovalo i ty posluchače, kteří svou víru teprve hledají, a podněcovalo v nich otázky po skutečném smyslu života.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Křesťanská modlitba se obrací i k Marii

Aneb: Když Maria po odchodu svého syna žila, jistě ji věřící vyhledávali a svěřovali se do její modlitby. A tak to zůstalo i nadále...

Křesťanská modlitba se obrací k Bohu a i k těm, kteří u Boha už přebývají - ke svatým. Mezi nimi zaujímá mimořádné postavení Maria, Matka Páně. Není prostě jen největší ze světců, nýbrž je jediná a jedinečná. To, co všechno o ní bylo napsáno jde do nedozírna. Mnohé z toho je velmi krásné, výstižné, pravdivé a vyvěrá z nejryzejších zdrojů křesťanské víry, ale mnohé z toho lze pochválit méně, nebo vůbec. Musíme se tedy snažit, abychom mezi tím uměli jasně rozlišovat.

Mariina důstojnost a postavení spočívá v tom, že je Matkou Vykupitele, Bohočlověka Ježíše Krista. Tím, že se stala jeho matkou, stala se křesťankou. Tím, že žila pro své dítě, dorostla do zralosti křesťanského života. Ona spoluprožívala jeho život. Následovala ho až pod kříž, plná víry. Syn Boží se stal v Marii člověkem, čímž vstoupila do nejtěsnějšího vztahu k Bohu.

Když Maria po odchodu svého syna žila u Jana, jistě ji věřící vyhledávali a tázali se na Ježíše, vždyť byla jediná, která mohla svědčit o třiceti letech jeho života. I na ni sestoupil Duch svatý a naučil ji chápat tajemství tohoto života. Nelze si představit, že by k ní lidé nepřicházeli se svými starostmi a nesvěřovali se do její modlitby. Vždyť viděli, jak hluboce byla spojena se svým Synem; jistě jí mnozí říkali: ”Vzpomeň si na mne ve své modlitbě”. A tak to zůstalo i nadále. Co vede věřícího k Marii, nelze vypovědět několika slovy. Zvláště zřetelně se projevuje hledání její pomoci. Maria je ”Potěšení zarmoucených”, ”Pomocnice křesťanů”, ”Matka dobré rady”. Maria je vyvolená, blízká Bohu; ale ne jako bohyně, která žije v blaženosti své povznesenosti, nýbrž vším, čím je, je z milosti Kristovi. Křesťan si může být jistý její láskou. To znamená, že člověk může do její lásky přinést veškerou svou bídu, i tu zcela skrytou a němou, což je zcela nedocenitelné. Proto k ní trpící (a potřební) neustále vysílají své prosby, aby pomohla. Maria ale nepomáhá svou vlastní mocí, protože ani ona, ani světci nejsou nějakými pobočnými instancemi vedle Boha, které by působily z vlastní vůle a moci, oni za nás (u Boha jen) prosí.

Modlitba růžence v sobě obsahuje stále se opakující volání po Mariině přímluvě; zahrnuje v sobě všechnu bídu doléhající na člověka a obsahuje rozjímání a přemítání o jejím životě, který byl naplněný Bohem. Toto rozjímání je zaměřeno na život Kristův.

Mariánská úcta je /tedy/ křesťansky oprávněná a správná; nebyla to dobrá chvíle, když se někteří domnívali, že kvůli pravé úctě k Bohu je třeba přerušit spojení s Kristovou Matkou. K tomu ale nedošlo náhodou. Člověk má totiž sklon přeceňovat to, co miluje. Tak se do vztahu k Panně Marii dostalo leccos přehnaného a blouznivého. K tomu přistupovaly vlivy legend, lidová touha obklopit milované postavy mimořádnými jevy a vyplnit jejich život zázračnými událostmi. Dále sentimentalita, sklon k nasládlosti a změkčilosti. Toto všechno napáchalo v oblasti mariánské úcty hodně zla. Nelze se tedy divit tomu, že se proti tomu zvedla kritika všeho druhu, oprávněná i neoprávněná, a že leckteří opravdoví lidé nenacházejí k Marii cestu. Chtějí se vymanit z přepjatostí a pokřivenin, nedokáží však rozlišovat, a proto odhazují vše. To je ale veliká ztráta, protože dějiny křesťanské zbožnosti ukazují, jak dokonale je propojena pravá mariánská úcta s bdělým smyslem pro křesťanskou pravdu.

(Podle knížky R. Guardiniho: ”O modlitbě”, str. 221-227)