Farnost Žleby
Dnes: sv. Pia z Pietrelciny, 24. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
23.9.2017







Farní inFormace
- 16. července 2006 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------15. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle16. července15. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť za farníky
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý18. července
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa19. července
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Pátek21. července
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Sobota22. červencesv. Marie Magdalény
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
----------------------------------16. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle23. července16. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť za farníky
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:Potěhyúterýod 17:30 hod.
Žleby - farastředa, pátekod 18:00 hod.

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc červenec 2006
všeobecný:
Aby společnost pomáhala především mladším uvězněným k pochopení smyslu jejich života.
misijní:
Aby rozdílné národnostní a náboženské skupiny obyvatelstva v misijních zemích mohly žít v míru a spolupracovaly na lidských a duchovních hodnotách.
národní:
Aby novokněží poznávali krásu svatosti, která vyzařuje z postav našich světců, a šli s rozhodností za tímto ideálem.
místní:
Za mládež v našich farnostech.
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Rozdíl mezi statickou a dynamickou vírou - krize víry

Jak všichni víme, má víra různé podoby. Máš Ty nějaké vlastní základní rozlišení?

Víra je přijatý dar, je prostorem, do kterého člověk svobodně vstupuje, prostorem, v němž se vytváří vztah, jenž člověka obohacuje o duchovní dimenzi jeho existence.

Profesor Baumgartner rozlišuje z psychologického hlediska kritéria zdravé víry a patologické religiozity. Já nadto rozděluji víru z čistě praktických důvodů do dvou kategorií. Víru podle stavu - živou, mrtvou, v agónii, a podle vztahu - statickou a dynamickou.

Jaký je rozdíl mezi statickou a dynamickou vírou?

Dva lidé mohou žít v jednom bytě buď vedle sebe, nebo spolu. Žijí-li vedle sebe, oba věří, že jsou, že existují. Žijí-li spolu, věří si navzájem.

Statická víra znamená, že věřím v Boží existenci, ale v mém životě se to nijak neprojevuje; dynamická víra s sebou nese proměnu možnosti v uskutečnění - pohyb. Statická víra přichází málokdy do krize, protože si neklade otázky. Dynamická do krize přijít může, protože její součástí je kladení si otázek. Může být jednou slabší a jindy silnější, mohou v ní nastat i různé pochybnosti, protože ty patří k živé a pevné víře.

Ateista ´z Boží milosti´ Věřit ´v něco´může být odrazovým můstkem

Věřit v něco je ale dnes hodně populární a člověka to vlastně tolik nezavazuje jako věřit někomu. Věřit, že ”něco musí být” je obsahem víry ”něcistů” a ti jakoby dnes padali z nebe. Stačí se podívat na knižní pulty s ezoterickou literaturou. Nabídka se předhání s poptávkou.

Přechod od víry v něco k víře v Někoho je prvním krokem v dynamickému rozjezdu. Musíme mít ovšem na paměti, že pohyb vpřed není nikdy spojený jen s prvním krokem, ale s prvními dvěma kroky. Vykročím-li jen jednou nohou, zůstávám stále na místě. Až teprve přisunu druhou, uskutečním pohyb. Mohu uznat, že Někdo existuje, a tím to mohu mít na dlouhá léta odbyté. Teprve vztah, ono přisunutí se k Někomu, dělá ze statické víry dynamickou. Osobní kontakt je pokaždé nosným dějem vztahu, takže bych rozlišoval víru v něco, víru v Někoho a ještě víru Někomu. Někdy ale může jít také o cestu poctivého intelektuálního hledání. Člověk, který je vnitřně poctivý, nedokáže zkrátka říci, že ”věří Někomu“ když to není pravda. /…/ Ano, jsou lidé, kteří poctivě hledají odpovědi. Jde mi o něco jiného. Na základní otázku ”Co je člověk?” nelze jednoznačně odpovědět, aniž bychom nebyli - tak či onak - zataženi do otázky, zda je Bůh a co nebo kdo je Bůh. Lze vůbec hovořit o člověku a nedojít k otázce po Bohu a jeho jsoucnosti? Dokonce ani člověk, který v Boha nevěří, si nemůže tyto otázky nepoložit, pokud chce vzít svůj ateismus skutečně vážně, pokud chce být ateistou ne z blbosti, ale z ”Boží milosti”, jak říkával Ernst Bloch.

Proti tomuto argumentu bych postavil dva typy hledačů v prostoru víry. První bych nazval ”neváhajícími spokojenci”, kteří se spokojí s nalezeným kouskem pravdy nebo kouskem víry, a plně jim to stačí. Zbytek si totiž domyslí nebo tento kousek povýší na celou pravdu. Druhé nazývám ”váhavými nespokojenci”, kterým onen kousek nestačí a v nalezišti kopou dál. Váhají, zda nalezené už je tím, co skutečně hledali. V žádném případě nechci zlehčovat víru v ”něco”, co nás přesahuje, toto hledání na povrchu, protože znám křesťany, kteří přes tuto víru došli až k Ježíši Kristu. Cesta tedy může být nejrůznější, ale bohužel se často setkávám s tím, že současný člověk trpí duchovní leností a zůstane stát na cestě, protože mu to ”něco” stačí. Nebo dojde k poznání, že je tu Někdo, ale tím jeho duchovní cesta skončí a nejde k hledání intimnějšího, vnitřního kontaktu. Je velkým pokušením ustrnout v takovém stadiu víry, které mne nevybízí vzít do rukou odpovědnost za svůj život a přijmout spolupráci na jeho proměně. Člověk totiž může utišit svůj hlad po duchovní potravě i povrchní spiritualitou, kdy se nechá nasytit laciným rohlíkem.  (Max Kašparů)  (Autor je psychiatr)

(c) 2005-2017 Farnost Žleby