 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: Pondělí, 1. adventní týden | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 1.12.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Bůh vidí dopředu i za roh Marie Svatošová Jestli člověk opravdu nevěří na náhody a jestli skutečně plně důvěřuje Bohu, to se nepozná při akademické debatě v kavárně ani z jeho zbožných řečí kdekoliv jinde. To se pozná, až když přijde nějaká větší zkouška. Kdo zachová klid i uprostřed největší životní bouře a cítí se v ní navzdory všemu bezpečný jako milované dítě v Boží dlani, o tom se dá říct, že obstál. Mohl by si gratulovat, ale to takový člověk obvykle neudělá, protože ví, že sílu k tomu si nedal sám, ale dostal ji od Boha. Možná si vzpomene na dobu, kdy i on ještě koketoval s náhodičkami. Jak se tehdy cítil zmítán jakýmsi anonymním osudem i při docela malém závanu větru. Dnes je vděčný za jistotu, že žádné utrpení tu není náhodou, pro nic za nic. Že se Bohu nic nevymklo z ruky. V životě se stávají věci hodně těžké. Někdy není vidět ani na metr před sebe, člověk neví, co bude zítra, pozítří. Je zde jen současná bolest, nemoc, ztráta, nespravedlnost, zmatek. Situace naprosto nepřehledná, nepochopitelná a těžká i pro člověka Bohu oddaného. Ani on to nemá lehké. Protože dopředu nevidí, může pouze důvěřovat. Důvěřovat, že Bůh s ním má zásadně jen dobré plány. Dopředu nevidí, ale může se ohlédnout zpět a poučit se ze zkušeností. Najde ony dobré plány ve svém vlastním uplynulém životě i v životech lidí kolem sebe. Teprve při pohledu zpět bývá jasné, že nešlo o náhodu. Že ona bolavá událost byla událostí nezbytnou, bez níž by se život tohoto člověka pravděpodobně ubíral špatným směrem. Na takový bolavý zásah Prozřetelnosti ovšem může člověk v rámci své svobodné vůle reagovat různě. Může do toho kopnout, od Boha se odvrátit a třeba i ubližovat druhým. Může se naopak o to víc k Bohu přimknout. Stává se obojí. Poctivě přiznávám, že jsem víckrát byla svědkem velké a příkladné statečnosti lidí, kteří sami sebe označovali za ateisty. Občas se s tím setkáváme v hospicích, u pacientů samotných nebo u jejich nejbližších. Velmi si jich vážím. O všech, které si zpětně vybavuji, mohu říct: „To byla osobnost.“ A uzraje-li někdo během života v osobnost, znamená to, že žil s Bohem, i když ho nedovedl nebo nechtěl pojmenovat. Kdo se důsledně řídí hlasem svědomí, řídí se hlasem Božím. To téměř vylučuje víru v náhodu – i když některé situace možná tak pojmenovával. *** Se svolením převzato z knihy: Náhody a náhodičky s Marií Svatošovou, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
