 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: Sobota, 1. adventní týden | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 5.12.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Kdyby byl Bůh, nemohl by se na to dívat... Nejen „nešťastné náhody“, tragédie všeho druhu, koncentráky, teroristické útoky a podobné hrůzy, ale i přirozená smrt na konci šťastně prožitého života by nás musela přivádět k zoufalství, kdyby měla poslední slovo. Pak by povzdech: „Kdyby byl Bůh, nemohl by se na to dívat“, byl zcela oprávněný. Ale smrt poslední slovo nemá: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan3,16). To je ovšem vrchol všeho! Ve své snaze zachránit člověka, který si to vůbec nezaslouží, jde Bůh tak daleko, že neváhá narodit se jako člověk. Ne v nadstandardní porodnici, ale v chlévě. Znovu trpělivě vysvětluje, co už bylo jinými slovy stokrát řečeno, a aby bylo jasno, shrnuje to celé do dvou tezí – milujte Boha celým srdcem a milujte se navzájem! Citelně zvedá laťku, ale sám jde příkladem, když požaduje – milujte i své nepřátele! Takový paradox! Kdyby nás ze současného otroctví nevykoupil potupnou smrtí na kříži, kdyby třetí den vlastní mocí nevstal z mrtvých a denně se nám nenabízel za Pokrm, dávno by o něm už nikdo nic nevěděl. Bylo by důstojné člověka nechat se někým s nasazením vlastního života vysvobozovat z hlubokého páchnoucího bahna a aspoň v rámci svých chabých možností ke své záchraně nepřispět? To nám jde jaksi proti srsti. Všimněte si, jak se chová nemocný po mozkové mrtvici, když mu sestřička upravuje lůžko nebo pod něho vkládá podložní mísu. Aspoň tou jednou zdravou rukou se snaží uchopit hrazdičku a trochu se nadlehčit. Aspoň symbolicky, jak to jde. Je nám to zřejmě nějak vrozené. Vzkřísit z mrtvých sami sebe v žádném případě nemůžeme. To může jedině Bůh. I On však od nás očekává, že se aspoň „chytneme za tu hrazdičku“, kterou nám v každodenních situacích prokazatelně nabízí. Napadlo mě to, když jsem četla knihu Johannesa B. Brantschena „Proč nás dobrý Bůh nechává trpět“. Na jednom místě tam říká: „Pokaždé, když prolomíme krunýř egoismu … nastává během života vzkříšení. Pokaždé, když si podáme ruce ke smíru, děje se vzkříšení, pokaždé, když se dělíme s chudými… K tomuto vzkříšení potřebujeme mnoho odvahy. Pokud se o toto vzkříšení budeme stále znovu pokoušet navzdory všem zvratům, pak můžeme zbytek klidně nechat Bohu. Marie Svatošová K zamyšlení * Návrat k Bohu je krásný, ale návrat Boha k nám je přece jen ze všeho nejkrásnější. * Církevní neděle zevšední každému, kdo žije v církvi jenom v neděli. * Kdybychom přišli o všechno - zůstala by naše víra celá? * Nevěřím v zázraky - věřím v Boha, který dělá zázraky. * Na budoucnost se neptej smrtelníků, nýbrž Toho, který vstal z mrtvých. Křesťanské aforismy (autor neznámý) |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
