 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: Sobota, 1. adventní týden | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 5.12.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Poselství Svatého otce Benedikta XVI. k postní době 2006 Drazí bratři a sestry, postní doba je čas vyhrazený pro vnitřní pouť k tomu, jenž je pramenem milosrdenství. Je to pouť, v níž nás on sám doprovází přes poušť naší chudoby a podporuje nás na naší cestě k velikonoční radosti. I v žalmistově ”rokli šeré smrti” (Ž 23,4) nás Bůh ochraňuje a podporuje, i když nám pokušitel podsouvá zoufalství nebo nás pobízí, abychom vložili planou naději do díla svých rukou. Ano, také dnes Pán naslouchá volání zástupů prahnoucích po radosti, míru a lásce. Zástupy se, tak jako v každé době, cítí opuštěné. Bůh však nedopustí, aby temnota hrůzy převládala, a to ani v zoufalství bídy, samoty, násilí a hladu, jež postihují bez rozdílu starce, dospělé i děti. Jak totiž napsal můj milovaný předchůdce Jan Pavel II., existuje ”mez uložená zlu božským Dobrem” a touto mezí je milosrdenství. Právě v této souvislosti je postaven na začátek tohoto poselství výrok z evangelia, podle něhož Ježíš, ”když viděl zástupy, bylo mu jich líto” (Mt 9,36). Ve světle tohoto výroku bych se chtěl pozastavit a zamyslet nad velmi diskutovanou otázkou naší současnosti, kterou je rozvoj. I dnes Ježíšův soucitný ”pohled” nepřestává být zaměřen na lidi a národy. Pohlíží na ně s vědomím, že v Božím ”plánu” jsou povoláni ke spáse. Ježíš zná nástrahy, jež se stavějí do cesty Božímu plánu, a je mu líto zástupů; rozhoduje se chránit je proti vlkům i za cenu svého života. S tímto pohledem Ježíš objímá jednotlivce i zástupy a všechny je odevzdává Otci tím, že sám sebe nabízí jako oběť smíření. Církev, osvícená touto velikonoční pravdou, ví, že pro podpoření plného rozvoje je nutné, aby náš ”pohled” na člověka byl měřen podle Kristova pohledu. Není opravdu nikterak možné od sebe oddělit odpověď na hmotné a společenské potřeby lidí od uspokojení hlubokých potřeb jejich srdcí. To je tím více třeba zdůraznit v nynější době velkých změn, kdy stále živěji a naléhavěji vnímáme svou odpovědnost za chudé ve světě. Již můj ctihodný předchůdce papež Pavel VI. přesně rozpoznal spoušť způsobenou nedostatečným rozvojem jako násilí páchané na lidstvu. V tomto smyslu v encyklice Populorum progressio odsoudil životní podmínky těch, ”kdo jsou sužováni tak velkým hmotným nedostatkem, že jim chybí existenční minimum, anebo se octli v mravní bídě, kterou si způsobili svým sobectvím,” a dále ”společenská zřízení, která pocházejí ze špatného užívání majetku nebo ze zneužívání moci, z vykořisťování dělníků nebo z nesprávných obchodních jednání.” Jako opatření proti takovému zlu doporučoval Pavel VI. nejen ”mít větší úctu k lidské důstojnosti druhého, zaměření se na ducha chudoby, spolupráci pro obecné blaho, vůli k míru,” ale také ”uznání nejvyšších hodnot a Boha, jenž je jejich zdroj a cíl.” V této linii se papež nezdráhal navrhnout jako řešení především víru, dar Boží, který přijali lidé dobré vůle, a jednotu v Kristově lásce. Kristův ”pohled” na zástupy nás tedy nabádá, abychom potvrdili skutečný obsah onoho ”dokonalého humanismu”, který podle Pavla VI. spočívá v rozvoji ”celého člověka a celého lidstva”. Proto prvotní příspěvek, který církev nabízí k rozvoji člověka a národů, nespočívá v hmotných prostředcích nebo v technických řešeních, ale v hlásání Kristovy pravdy, která vychovává svědomí a učí opravdové důstojnosti osoby a práce tím, že podporuje utváření kultury, jež by skutečně odpovídala na všechny otázky člověka. Tváří v tvář hrozným výzvám chudoby u velké části lidstva jsou lhostejnost a uzavírání se do vlastního egoismu v neúnosném protikladu ke Kristovu ”pohledu”. Půst a almužna, které spolu s modlitbou církev předkládá zvláštním způsobem v postní době, jsou vhodnou příležitostí k tomu, abychom se tomuto ”pohledu” přizpůsobili. Příklady svatých a mnohé misionářské zkušenosti, které charakterizují dějiny církve, jsou drahocennými znameními způsobu, jak nejlépe podporovat rozvoj. Také dnes, v době vzájemné celosvětové provázanosti, lze říci, že žádný ekonomický, společenský či politický projekt nenahrazuje ono darování sebe sama druhému člověku, které je vyjádřením lásky. Kdo jedná podle této evangelijní logiky, žije víru jako přátelství s vtěleným Bohem a jako on na sebe bere hmotné a duchovní potřeby bližního. Dívá se na něj jako na nezměrné tajemství, hodné nekonečné péče a pozornosti. Ví, že ten, kdo nedává Boha, dává příliš málo. Blahoslavená Tereza z Kalkaty říkávala: ”První chudoba národů spočívá v tom, že neznají Krista.” Proto je potřeba, aby byl Bůh objevován v Kristově milosrdné tváři; bez této naděje nebude společnost vybudována na solidních základech. Díky mužům a ženám, jež oddaně naslouchají Duchu Svatému, vzniklo v církvi mnoho charitativních děl lásky s cílem podporovat rozvoj: nemocnice, univerzity, školy odborného vzdělávání a malé firmy. Jsou to iniciativy, které už dávno před jinými projevy občanské společnosti podaly důkaz o upřímné péči o člověka ze strany osob, které jednaly z popudu evangelijního poselství. Tato charitativní díla ukazují cestu, jak i dnes vést svět ke globalizaci, jež by ve svém středu měla skutečné blaho člověka a vedla tak k opravdovému míru. S týmž soucitem, jaký měl Ježíš se zástupy, vnímá církev i dnes jako svůj úkol vyžadovat od těch, kteří mají v rukou politickou odpovědnost a ekonomickou a finanční moc, aby prosazovali rozvoj založený na úctě k důstojnosti každého člověka. Důležitým ověřením této snahy bude skutečná náboženská svoboda, nechápaná jen jako možnost hlásat a oslavovat Krista, ale i jako příspěvek k budovaní světa oživovaného láskou. Do této snahy patří také efektivní zhodnocení ústřední role autentických náboženských hodnot v životě člověka jakožto odpověď na jeho nejniternější otázky a jako etická pobídka vzhledem k jeho osobní a společenské odpovědnosti. To jsou měřítka, na jejichž základě se křesťané budou muset naučit moudře hodnotit programy těch, kteří jim vládnou. Nemůžeme ignorovat chyby napáchané v průběhu dějin mnohými, kteří se prohlašovali za Kristovy učedníky. Ti si nezřídka, tváří v tvář závažným problémům, mysleli, že nejprve je zapotřebí zdokonalit zemi a poté teprve myslet na nebe. Pokušení spočívalo v názoru, že před naléhavými potřebami je nejprve nutné změnit vnější struktury. To mělo pro některé za následek, že proměnili křesťanství v moralismus a nahradili víry skutky. Právem proto můj předchůdce blahé paměti Jan Pavel II. konstatoval: ”Pokušení dneška spočívá v tom, zredukovat křesťanství na lidskou moudrost a udělat z něho současně nauku příjemného života. Ve značně sekularizovaném světě nastoupila \'postupná sekularizace spásy\', za kterou se bojuje jistě ve prospěch člověka, ale člověka, který je sám rozpolcen a omezen na horizontální dimenzi. My naproti tomu víme, že Ježíš přišel, aby přinesl úplnou spásu.” Právě k této úplné spáse nás chce přivést postní doba, se zřetelem na Kristovo vítězství nad každým zlem, které člověka utiskuje. Ve směřování k božskému Mistru, v obrácení se k němu, v zakoušení jeho milosrdenství prostřednictvím svátosti smíření odhalíme ”pohled“” který nás hluboce zkoumá a může znovu přivést k životu zástupy i každého z nás. Tento ”pohled” navrací důvěru těm, kdo se neuzavírají do skepticismu, a otevírá před nimi naději na věčnou blaženost. Také v dějinách, i když se zdálo, že nenávist vítězila, Pán nedopustil, aby se nedostávalo zářných svědectví jeho lásky. Svěřuji naše postní putování Panně Marii, která je ”naděje zdroj živý,” aby nás přivedla ke svému Synu. Jí svěřuji zvláště ty zástupy zkoušené chudobou, které i dnes volají o pomoc, podporu a pochopení. V tomto smýšlení všem ze srdce uděluji zvláštní apoštolské požehnání. Vatikán, 29. září 2005 BENEDIKT XVI. R E K L A M A Internetový portál vira.cz poskytuje zdarma pravidelné e-mailové služby: Biblický citát na každý den Můžete si nechat posílat na mobil nebo do e-mailové schránky krátký citát z bible. Citáty vybíráme z liturgických čtení, která se daný den čtou při bohoslužbách v katolické církvi. Každý citát se snažíme vybrat tak, by se vešel do jedné SMSky. Nedělní liturgie Každý týden v úterý posíláme našim čtenářům nedělní biblické liturgické texty s komentářem, souřadnice biblických liturgických čtení na každý den v týdnu a texty k rozjímání (na každý den v týdnu). Zprávy a informace Přibližně jednou až dvakrát za měsíc posíláme zprávy a informace z www.vira.cz a www.pastorace.cz se stručným přehledem nových článků. Všechny tyto služby poskytujeme ve dvou variantách: s diakritikou nebo bez diakritiky (bez hacku a carek). V současné době už většina programů umí diakritiku zobrazovat správně. Pokud byste s ní přesto měli problémy, můžete si aktivovat odběr služeb bez diakritiky. |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
