 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: 2. neděle adventní | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 5.12.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
Zakazuji vám vyslovit byť jediné slovo modlitby! Prostě se snažte užívat si klidu... Bylo to asi před dvaceti lety. Těsně po mém vysvěcení na kněze mě poslali do jednoho domova důchodců. Žila tam stará paní (později zemřela ve věku 102 let), která za mnou po bohoslužbě přišla a řekla: ”Otče, potřebovala bych od vás radu.” Kývnul jsem: ”Na co se chcete zeptat?” ”Už mnoho let se ptám lidí, o kterých se říká, že toho vědí o modlitbě hodně. Ale nikdo z nich mi nebyl schopen odpovědět. Myslím, že když vy o tom zřejmě nevíte nic, možná mi náhodou dáte správnou odpověď.” To bylo opravdu velmi povzbudivé! Zeptal jsem se: ”Jaký máte problém?” ”Už čtrnáct let se téměř bez přestání modlím Ježíšovu modlitbu, ale nikdy jsem nepocítila Boží přítomnost.” Řekl jsem jí, co jsem si myslel: ”Mluvíte-li pouze vy, pak nedáváte Bohu žádnou možnost, aby také on něco řekl vám.” ”Co mám tedy dělat?” Řekl jsem jí: ”Po snídani jděte do svého pokoje, ukliďte ho, dejte svoje křeslo do takové pozice, aby za vámi byly všechny tmavé kouty, které vždycky jsou v pokojích starých dam a ve kterých se nacházejí věci, které nemají být vidět. Rozsviťte lampičku před ikonou, a potom se rozhlédněte po pokoji. Jenom seďte, dívejte se kolem a snažte se opravdu uvidět místo, kde žijete, protože jsem si jistý, že pokud jste se posledních čtrnáct let stále jenom modlila, tak jste si svůj pokoj už dlouho pozorně neprohlédla. A pak si vezměte pletení a čtvrt hodiny pleťte před tváří Boží, ale zakazuji vám vyslovit byť i jen jedno jediné slovo modlitby. Prostě pleťte a snažte se užívat si klidu svého pokoje.” Ona si myslela, že to není zrovna moc zbožná rada, ale přijala ji. Po nějaké době za mnou zase přišla a oznámila mi: ”Skutečně to funguje!” Zeptal jsem se: ”Co se stalo?” protože jsem byl zvědavý, jestli měla moje rada nějaký účinek. A ona mi vysvětlila: ”Udělala jsem přesně to, co jste mi řekl. Ráno jsem vstala, umyla jsem se, uklidila svůj pokoj, nasnídala se, přesvědčila se, že mě nic nebude rušit, a pak jsem si sedla do křesla a pomyslela si: `Jak je to pěkné, mám čtvrt hodiny, během níž nemusím nic dělat, aniž bych se za to cítila provinile.' Rozhlédla jsem se kolem sebe a poprvé po letech mě napadlo: `V jakém krásném pokoji to bydlím - okno vede do zahrady, pokoj má pěkný tvar a je v něm dost místa pro mne i pro všechny věci, které jsem roky shromažďovala.” A pokračovala: ,Cítila jsem takový klid, protože pokoj byl tak tichý. Hodiny sice tikaly, ale to nerušilo ticho, jejich tikání jenom podtrhovalo skutečnost, že všechno je tak tiché. Po chvíli jsem si vzpomněla, že musím plést před tváří Boží, a tak jsem začala. Postupně jsem si stále více a více uvědomovala ticho. Jehlice ťukaly o opěradlo křesla, hodiny klidně tikaly, nebylo třeba si s ničím dělat starosti. Nemusela jsem se ničím znepokojovat. Potom jsem začala vnímat, že toto ticho není jenom nepřítomností hluku, ale že je hmatatelné. Nebyla to nepřítomnost něčeho, ale přítomnost něčeho. Ticho bylo hutné a syté a začalo mne prostupovat. Okolní ticho vstoupilo do mne a setkalo se s tichem ve mně.” (Podle Antonyje Surožského) |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
