 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Dnes: 2. neděle adventní | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
O farnosti Novinky Pořad bohoslužeb Farní informace Poutě a posvícení Farní rada Kostely a kaple Duchovní správci Zajímavé texty Mapa farnosti Činnosti spolků Kontakt Odkazy aktualizace: 5.12.2023 |
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz
POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI. K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2006 „V pravdě je pokoj“ (dokončení) 11. Vzhledem k nebezpečím, jež lidstvo v naší době zažívá, je úkolem všech katolíků ve všech částech světa hojně hlásat „evangelium míru“ a podávat větší svědectví, jakož i jasně ukázat, že uznání plné Boží pravdy je neoddiskutovatelnou základní podmínkou pro posílení pravdy míru. Bůh je láska, která zachraňuje, je láskyplný Otec, který by rád viděl, že se jeho děti navzájem poznávají jako sourozenci, které zodpovědně usilují o to dát různá nadání k dispozici pro obecné dobro lidské rodiny. Bůh je nevyčerpatelný zdroj naděje, propůjčující smysl jak osobnímu, tak kolektivnímu životu. Bůh, jen Bůh, činí účinným každé dílo dobra a pokoje. Dějiny bohatě prokázaly, že boj proti Bohu za účelem vymýtit ho ze srdcí lidí vede zastrašené a zubožené lidstvo k rozhodnutím, jež nemají budoucnost. To musí povzbudit věřící v Krista, aby se stali přesvědčenými svědky Boha, jenž je nerozlučně pravda a láska, tím že se v rozsáhlé spolupráci na ekumenické úrovni a ve styku s ostatními náboženstvími, jakož se všemi lidmi dobré vůle postaví do služby míru. 12. Pozorujeme-li současnou situaci ve světě, můžeme s radostí zjišťovat některé velmi slibné známky na cestě budování míru. Mám například na mysli znatelný ústup ozbrojených konfliktů. Jistě, jde při tom o stále ještě velmi nesmělé kroky na cestě k míru, ale přesto jsou už s to ukázat radostnější budoucnost, především pro sužovaný národ Palestiny, Ježíšovy země, a pro obyvatele některých oblastí Afriky a Asie, kteří po léta čekají na pozitivní završení nastoupené cesty klidu a usmíření. Jsou to utěšující známky, jež budou muset být potvrzeny a upevněny jednotným a neúnavným jednáním, především ze strany mezinárodních společenství a jejich orgánů, jejichž úlohou je vyhýbat se hrozícím konfliktům a existující konflikty řešit mírovými prostředky. 13. To vše nesmí ovšem svádět k naivnímu optimismu. Nesmíme totiž zapomenout, že krvavé bratrské války a ničivé válečné konflikty, jež v dalekých koutech naší planety rozsévají slzy a smrt, bohužel stále trvají. Jsou situace, v nichž konflikt, doutnající stejně jako oheň pod popelem, se znovu může rozhořet a způsobit zkázu nepředstavitelného rozsahu. Autority, které namísto toho, aby dělaly vše, co jim jejich moc dovoluje, než aby účinně přispívaly k míru, podněcují v občanech pocity nepřátelství k druhým národům, a tím na sebe berou nanejvýš těžkou zodpovědnost: V obzvláště ohrožených oblastech dávají v šanc citlivou, obtížnými jednáními dosaženou rovnováhu, a tak přispívají k tomu, že budoucnost lidstva je stále nebezpečnější a nepřehlednější. A co pak říct o vládě spoléhající se na jaderné zbraně, aby zajistila bezpečnost své země? Společně s nespočetnými lidmi dobré vůle se můžeme domnívat, že tato perspektiva je nejen neblahá, ale zcela lživá. V atomové válce by totiž nebylo vítězů, ale jen obětí. Pravda míru vyžaduje, aby všichni – jak vlády, jež deklarovaně nebo tajně vlastní atomové zbraně, tak i ty, které si je chtějí opatřit – s jasným a pevným rozhodnutím společně zvolili opačný směr a směřovali k postupnému a společně dohodnutému jadernému odzbrojení. Tímto způsobem uspořené peněžní prostředky mohou být pak investovány do rozvojových projektů ve prospěch všech obyvatel, na prvním místě těch nejchudších. 14. V této souvislosti není jiná možnost než s hořkostí sledovat údaje o znepokojivém růstu výdajů na zbrojení a stále rostoucího obchodu se zbraněmi, zatímco mezinárodními společenstvími spuštěný politický a právní proces podpory postupného odzbrojování stagnuje v bahně téměř všeobecné lhostejnosti. Jak pak má být možná budoucnost v míru, když se pokračuje v investicích do výroby zbraní a do výzkumu pro vývoj nových zbraní? Přáním, vycházejícím z hloubi srdce je, aby mezinárodní společenství znovu nalezla odvahu a moudrost k tomu, aby rozhodně a jednotně prosazovala odzbrojení, a tak dala konkrétní podobu právu na mír, jež přísluší každému člověku a národu. Když se různé orgány mezinárodních společenství zasadí o záchranu dobra míru, mohou znovu získat onu autoritu, bez níž je nemožné účinně a důvěryhodně prosadit vlastní iniciativy. 15. První, kdo z přesvědčeného rozhodnutí pro odzbrojení budou mít prospěch, jsou chudé země, jež po mnoha slibech právem požadují konkrétní uskutečnění svého práva na rozvoj. Takové právo bylo znovu slavnostně potvrzeno na posledním generálním shromáždění Organizace spojených národů, která letos oslavila 60 let od svého založení. Katolická církev potvrzuje svou důvěru v tuto mezinárodní organizaci a zároveň jí přeje institucionální a operativní obnovu, která jí umožní odpovědět na změněné požadavky dnešní doby, charakterizované obsáhlým jevem globalizace. Organizace spojených národů se musí stát v rámci prosazování hodnot spravedlnosti, solidarity a míru stále účinnějším nástrojem. Církev sama nebude váhat, ve věrnosti k úkolu přijatému od svého zakladatele, aby všude hlásala „evangelium pokoje“. Protože je proniknuta pevným přesvědčením poskytovat nezbytnou službu těm, kteří se věnují prosazování míru, připomíná všem, že mír, aby byl opravdový a trvalý, musí být vystavěn na skále Boží pravdy a pravdy člověka. Pouze tato pravda může učinit srdce citlivá pro spravedlnost, otevřít je lásce a solidaritě a všechny povzbudit k práci pro skutečně svobodné a solidární lidstvo. Ano, jen na pravdě Boží a člověka spočívají základy opravdového míru. 16. Na závěr tohoto poselství bych se chtěl obrátit zvláště na ty, jež věří v Krista, a znovu je vyzvat, aby se stali pozornými a pohotovými učedníky Pána. Tím, že nasloucháme evangeliu, milí bratři a sestry, učíme se zakládat mír na pravdě každodenního života, který směřuje k příkazu lásky. Je nutné, aby se každé společenství intenzivně a dalekosáhle zasazovalo výchovou a svědectvím o to, aby v každém člověku rostlo vědomí naléhavosti stále hlouběji odkrývat pravdu míru. Zároveň prosím o zintenzivnění modliteb, neboť mír je především dar Boží, jenž musí být neustále vyprošován. Díky Boží pomoci se hlásání pravdy míru a svědectví o ní stane s jistotou přesvědčivější a jasnější. Obraťme naše pohledy s důvěrou a s dětskou odevzdaností na Marii, matku Knížete pokoje. Na začátku tohoto nového roku ji prosme, aby pomohla celému Božímu lidu být v každé situaci dělníky míru tím, že se nechá osvítit pravdou, která osvobozuje (srov. Jan 8,32). Kéž lidstvo na její přímluvu roste v oceňování tohoto základního dobra a zasazuje se o upevňování jeho přítomnosti ve světě, aby následujícím generacím byla předána budoucnost klidnější a bezpečnější.
I dnes dává Bůh své hvězdy a znamení Zamyšlení ke svátku Tří králů Zkušenosti ukazují, že Bůh dává i dnes své hvězdy, které vedou ke Kristu. Dělá před očima jednotlivců nebo skupinek (ale ne davu!) svá znamení jako před učedníky v Káně, takže mohou v Ježíše uvěřit. Prohlašuje ve své církvi podobně jako u Jordánu, že Ježíš je jeho milovaný Syn, plný Ducha, a že je nanejvýš dobré poslouchat ho. Bůh zjevuje svou slávu, ale my musíme být dotčeni sami nebo musíme sami vidět zblízka dnešní mágy, Jany Křtitele nebo učedníky, abychom tuto slávu živě zaregistrovali. Snad nejdůležitějším je ale vědět, že se Bůh stále stará. Že šťastné i nešťastné životní příhody, druzí lidé atd., mohou být hvězdou, znamením, které člověka přivede ke Kristu, k víře. Hvězda je tu ovšem jen na čas, pak se ztratí, byť by zářila sebevíc. Dav od Jordánu se rozejde, svatba skončí, víno se vypije. Ale kdo nalezl Krista, ten už tohle všechno nepotřebuje. Boží sláva v Kristu se ho dotkla, vstoupila do jeho života. Zbývá tedy zaradovat se a s Ježíšem chodit dalším životem. A pokud náhodou my někomu sloužíme jako hvězda, nesmíme sami zapomenout, že tato naše úloha je důležitá, ale jen přechodná. Hvězda mizí, Kristus - byl-li nalezen - zůstává navěky. Bůh se stará. I prostřednictvím nás lidí. Neustále a věrně. (Z knihy A. Opatrného: Stůl slova) Několik biblických citátů na cestu do nového roku: Moje budoucnost je ve tvých rukou, Bože! (Žl 31, 16) Bůh praví: já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš. Nikdy tě neopustím… (Bible, Gn 28,15) Já jsem s vámi po všechny dny... (Mt 28,20) Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat? Nedělejte si starost o zítřek. (Mt 6,27.34) Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč žádá tvé srdce. Svou cestu /novým rokem/ svěř Hospodinu, doufej v něho, on sám bude jednat. (Žl 37,4-5) U Boha je má spása a sláva, má pevná skála: mé útočiště je v Bohu. Lidé doufejte v něho v každé době, před ním vylejte své srdce, Bůh je naše útočiště! (Žalm 62) TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA: ŽLEBY: 9078,- Kč. Děkujeme! |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
(c) 2005-2023 Farnost Žleby
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
