Farnost Žleby
Dnes: Zasvěcení Panny Marie, 33. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
17.11.2017







Farní inFormace
- 1. ledna 2006 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
--------------------------------------Doba vánoční--------------------------------------
Neděle1. lednaSlavnost Matky Boží Panny Marie
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za farníky
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý3. ledna
16:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa4. ledna
17:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Pátek6. ledna
Výstav Nejsvětější svátosti, adorace
17:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Sobota7. ledna
17:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Neděle8. lednaSlavnost Zjevení Páně
(svěcení vody, křídy, kadidla)
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za farníky
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:Potěhyúterýod 15:30 hod.
Žleby - farastředa, pátekod 16:00 hod.

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc leden 2006
všeobecný:
Aby úsilí o plnou jednotu křesťanů přispívalo k usmíření a míru mezi národy.
misijní:
Aby křesťané dokázali přijímat vysídlence s úctou a láskou a poznávali v nich Boží obraz.
národní:
Aby lidé projevovali solidaritu s těmi, které postihly přírodní katastrofy, a poznali, že pravá radost ze života není ve vlastnění, ale v umění dávat.
místní:
Za mládež v našich farnostech.
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

POSELSTVÍ PAPEŽE BENEDIKTA XVI.

K OSLAVĚ SVĚTOVÉHO DNE MÍRU 1. LEDNA 2006

„V pravdě je pokoj“

1. S tradičním Poselstvím k Světovému dni míru na začátku nového roku bych chtěl všem mužům a ženám světa, obzvláště těm, kteří trpí kvůli násilí a ozbrojenými konflikty, předat přání všeho dobrého. Je to přání plné naděje na klidnější svět, v němž roste počet těch, jež usilují – jako jednotlivci nebo společně – o to jít cestou spravedlnosti a míru.

2. Chtěl bych zároveň vzdát upřímné díky svým předchůdcům, velkým papežům a osvíceným mírotvůrcům Pavlu VI. a Janu Pavlu II. Proniknuti duchem blahoslavenství, dokázali v nespočetných dějinných událostech, utvářejících jejich pontifikáty, rozpoznat prozřetelné Boží zásahy, který nikdy nezapomíná na osudy lidí. Jako neúnavní poslové evangelia vždy vyzývali všechny lidi, aby při podporování pokojného soužití ve všech částech světa vycházeli od Boha. Na tuto nauku navazuje mé první poselství ke světovému dni míru: tímto poselstvím bych znovu chtěl potvrdit pevnou vůli Apoštolského stolce nadále sloužit věci míru. Samotné jméno Benedikt, které jsem přijal v den své volby na Petrův stolec, odkazuje na mé trvalé úsilí o mír. Rád bych totiž odkázal jak na svatého patrona Evropy, duchovního původce mírotvorné společnosti na celém kontinentu, tak na papeže Benedikta XV., jenž odsoudil první světovou válku jako „zbytečné krveprolití“1 a zasadil se o to, aby byly všemi uznány vyšší důvody pro mír.

3. Letošní téma úvah – „V pravdě je pokoj“ – vyjadřuje přesvědčení, že člověk, ať už se nechává osvěcovat jasem pravdy kdekoliv a kdykoliv, ubírá se cestou míru zcela přirozeně. Pastorální konstituce Gaudium et spes II. vatikánského koncilu, který skončil před 40 lety, potvrzuje, že se člověku nepodaří „vybudování lidštějšího světa pro všechny lidi všude na zemi-, neobrátí-li se všichni s obnoveným duchem k pravému míru“.2 Ale co se má na mysli pojmem „pravý mír“? Abychom mohli tuto otázku přiměřeně zodpovědět, musíme si uvědomit, že mír nelze redukovat na pouhou nepřítomnost ozbrojených konfliktů, nýbrž že musí být chápán jako plod „řádu, který jeho božský Zakladatel vložil do lidské společnosti“, řádu, „který mají uskutečňovat lidé žíznící po stálé dokonalejší spravedlnosti“.3 Jako výsledek tohoto řádu, navrženého a chtěného Boží láskou, má mír svou vnitřní a nepřekonatelnou pravdu a odpovídá „touze a naději, které v nás nezničitelně žijí“.4

4. Takto charakterizovaný mír se ukazuje jako nebeský a dar a božská milost, jež na všech úrovních vyžaduje praktické převzetí nejvyšší odpovědnosti, totiž uzpůsobit lidské dějiny božskému řádu v pravdě, spravedlnosti, svobodě a lásce. Jestliže se člověk už nedrží transcendentního řádu věcí a už neuznává „gramatiku“ dialogu, do lidského srdce vepsaný všeobecný mravní zákon,5 jestliže je úplný rozvoj osoby a ochrany jejích základních práv omezován a je mu bráněno, jestliže jsou národy nuceny snášet nesnesitelnou nespravedlnost a nerovnost, jak pak můžeme doufat v uskutečnění onoho dobra, které se nazývá mír? Tím se totiž ztrácejí podstatné prvky, které dávají podobu pravdě tohoto dobra. Sv. Augustin charakterizoval mír jako „tranquillitas ordinis“,6 jako klid řádu, tedy tu situaci, jež v posledku umožňuje plně respektovat a uskutečňovat pravdu člověka.

5. Kdo a co tedy může zabránit v uskutečňování míru? V této souvislosti zdůrazňuje Písmo svaté v první knize, v Genesis, lež vyřčenou na úsvitu dějin tvorem s rozeklaným jazykem, jenž je označován evangelistou Janem jako „otec lži“ (Jan 8,44). Lež je také jedním z hříchů, který bible zmiňuje v poslední kapitole své poslední knihy, Zjevení, aby oznámila vyloučení lhářů z nebeského Jeruzaléma: „Venku (zůstane)… každý, kdo má zálibu v páchání lži.“ (Zj 22,15) Se lží je spojeno drama hříchu s jeho perverzními důsledky, jež měly a mají za následek zhoubné vlivy v životě jednotlivce i celých národů. Stačí pomyslet na to, co se stalo v minulém století, kdy bludné ideologické a politické systémy plánovitě překrucovaly pravdu, a tak vedly k vykořisťování a útlaku nezměrného množství lidí, dokonce vyhladily celé rodiny a společnosti. Jak bychom po těchto zkušenostech nemohli být vážně znepokojeni tváří v tvář lžím dnešní doby, které vytvářejí prostor pro hrozivé obrazy smrti v nemálo oblastech světa? Skutečné hledání míru musí vycházet z vědomí, jež se týká problému pravdy a lži každého člověka a ukazuje se jako rozhodující pro pokojnou budoucnost naší Země.

6. Mír je nepotlačitelná touha v srdci každého člověka, bez ohledu na všechen kulturní svéráz. Právě proto se musí každý cítit zavázán ke službě pro tak drahocenné dobro a zasazovat se o to, aby žádná forma plíživé nepravdy neotrávila vztahy. Všichni lidé patří do jedné a téže rodiny. Přehnané uctívání vzájemných rozdílů je v protikladu k této základní pravdě. Je potřeba znovu nabýt vědomí toho, že jsme sjednoceni v jednom a témž osudu, v posledku transcendentním, abychom mohli co nejlépe uplatnit vlastní historické a kulturní rozdíly, ne tím, že se budeme vymezovat vůči příslušníkům jiných kultur, nýbrž abychom s nimi byli v souladu. To jsou prosté pravdy, které umožňují mír, budou snadno srozumitelné, pokud budeme naslouchat vlastnímu srdci s čistými úmysly. Pak se objeví mír v nové podobě: ne jako pouhá nepřítomnost války, ale jako soužití jednotlivých lidí ve společnosti řízené spravedlností, v níž se uskutečňuje pokud možno co nejvíce dobro každého jednotlivce. Pravda míru vybízí všechny k tomu, aby usilovali o plodné a upřímné vztahy, a povzbuzuje k hledání způsobů odpouštění a smíření, jakož i být čestný v jednání a v jednou daném slovu. Zvláště Kristův učedník, který se cítí ohrožen zlem a vnímá, že potřebuje osvobozující zásah božského Mistra, se s důvěrou na něj obrací s vědomím, že „nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného“ (1 Petr 2,22; srov. Iz 53,9). Ježíš se totiž označil za pravdu osobně a ve svých slovech, jež směřoval na ty, kteří hledí na apokalypsu, vyjádřil hlubokou averzi vůči každému, „kdo má zálibu v páchání lži“ (Zj 22,15). Je to on, kdo odkrývá plnou pravdu člověka a dějin. Silou jeho milosti je možné stát v pravdě a z pravdy žít, neboť jen on je dokonale pravdivý a věrný. Ježíš je pravda, která nám dává mír.

7. Pravda míru musí však platit a uplatnit svou léčebnou zář, i když se člověk nachází v tragické situaci války. Koncilní otcové II. vatikánského koncilu zdůrazňují v pastorální konstituci Gaudium et spes, že „když už naneštěstí válka vypukne, neznamená to, že je válčícím stranám dovoleno všechno“.7 Mezinárodní společenství formulovalo všeobecně platná lidská práva, aby se pokud možno nejvíc omezily zhoubné následky války, především pro civilní obyvatelstvo. Při mnoha příležitostech a mnoha způsoby vyjadřoval Apoštolský stolec – vycházeje z přesvědčení, že také ve válce existuje pravda míru – podporu těmto lidským právům a vyzýval k jejich dodržování a rychlému uskutečňování. Mezinárodní lidská práva můžeme chápat jako nejšťastnější a nejúčinnější způsob vyjádření oněch požadavků, které vyplývají z pravdy míru. Právě proto se jeví dodržování těchto práv nutné jako povinnost pro všechny národy. Jejich hodnoty si musíme vážit a zaručit jejich správnou aplikaci, tím že budou aktualizována přesnými předpisy, jež jsou s to vzdorovat měnícím se povahám moderních ozbrojených konfliktů, jakož i používání stále novějších a sofistikovanějších zbraňových systémů.

8. S vděčností myslím na mezinárodní organizace a na všechny, kdo se neúnavně zasazují o prosazování mezinárodních lidských práv. Jak bych mohl na tomto místě zapomenout na mnoho vojáků, kteří jsou nasazováni v nebezpečných operacích pro urovnání konfliktů a pro znovunastolení podmínek nutných pro uskutečnění míru? Také jim bych chtěl připomenout slova II. vatikánského koncilu: „Ti, kteří slouží vlasti ve vojsku, ať se považují za služebníky bezpečnosti a svobody národů. Když tento úkol správně plní, opravdu přispívají k upevnění míru.“8 Na této náročné frontě působí vojenské ordinariáty katolické církve. Stejně jako vojenským ordinářům, tak i vojenským kaplanům adresuji své povzbuzení, aby v každé situaci a v každém prostředí zůstali věrnými hlasateli pravdy míru.

9. Až do dnešního dne je pravda míru stále dramaticky ohrožena a popírána terorismem, který je svými hrozbami a kriminálním jednáním schopen udržovat svět ve strachu a nejistotě. Můj předchůdce Pavel VI. a Jan Pavel II. mnohokrát vystoupili, aby veřejně poukázali na hrozivou odpovědnost teroristů a odsoudili nerozvážnost jejich smrtících plánů. Takové plány jsou totiž inspirovány tragickým a otřesným nihilismem, který Jan Pavel II. popisuje následujícími slovy: „Kdo zabíjí teroristickým útokem, pohrdá lidstvem, chová postoj zoufalství vůči životu a budoucnosti: v takové perspektivě lze nenávidět a ničit všechno.“9 Nejen nihilismus, ale i náboženský fanatismus, který je dnes často označován jako fundamentalismus, může inspirovat a živit teroristické záměry a činy. Jan Pavel II. totiž už od počátku zmiňoval výbušné nebezpečí, jež znamená fanatický fundamentalismus, tvrdě ho pranýřoval a varoval před troufalostí násilně druhým vnucovat vlastní přesvědčení ohledně pravdy, místo aby se jim předkládala jako svobodná nabídka. Napsal: „Dělat si nárok na násilné vnucování toho, co je považováno za pravdu, znamená porušovat lidskou důstojnost, a v důsledku toho urážet Boha, jehož obrazem je každý člověk“.10

10. Přesněji řečeno, nihilismus a fundamentalismus jsou ve špatném vztahu k pravdě: Nihilisté popírají existenci jakékoli pravdy, fundamentalisté vznášejí nárok ji moci vynucovat násilím. Ačkoli mají oba různý původ a jsou jevy usídlenými v rozdílných kulturních souvislostech, jsou nihilismus a fundamentalismus zajedno v nebezpečném pohrdání člověkem a jeho životem a – v konečném důsledku – i samotným Bohem. V základu tohoto společného tragického výsledku je totiž koneckonců překroucení plné Boží pravdy: Nihilismus popírá jeho existenci a jeho starostlivou přítomnost v dějinách; fanatický fundamentalismus pokřivuje jeho láskyplnou a milostiplnou tvář a místo ní klade božstva, vytvořená podle vlastních představ. Můžeme si přát, aby se při analýze příčin současného fenoménu terorismu kromě důvodů politických a společenských vzaly v potaz i kulturní, náboženské a ideologické motivy.

Pokračování příště.

------------------------------------------------------------------------------------------------

Děkují vám všem za podporu a modlitby.

Do nového roku 2006 Vám přeji hodně štěstí, zdraví, klidu , lásky a pohody.

P. Josef Pikhart

(c) 2005-2017 Farnost Žleby