3. RODINA

Vox Scripturae.

Jako obě předchozí témata, je i rodina předmětem velké pozornosti biblických textů, které často pojednávají o rodině jedním dechem s manželstvím.

Patrně nejproslulejší text obsahuje tzv. 4. přikázání desatera, které ovšem v rozvedení adresuje práva a povinnosti vzestupným i sestupným směrem. Velký význam má také rozjímání o "svaté rodině nazaretské", jejíž podmínky jsou ovšem jedinečné a nesrovnatelné. Také sv. Pavel věnuje v parenetických partiích svých listů poměrně velkou pozornost tehdejšímu prvokřesťanskému rodinnému životu, i když sám (jako Ježíš) rodinný život nevedl.

Biblické texty je samozřejmě nutno číst s pochopením pro tehdejší patriarchální kulturu, nebylo by však správné, ukvapeně vykládat všechny údaje poukazem na proměňující se kulturní cítění lidstva. Moderní věda objevila v sociálním životě vyšších živočichů a lidí analogie, které nelze u lidí vykládat pouhou dobovou kulturou, jako je vůdčí a pečovatelský princip.

Př 6 dokládá kybernetikou nutnost autority: vysoce organizované párové mechanizmy nejsou od jistého okamžiku schopné pracovat současně, ale jeden z nich musí převzít řídící funkci. Není bez zajímavosti, že ani v jednom z došlých příspěvků není nejmenší náznak požadavku výměny "patriarchátu" za "matriarchát", naopak autorita otce jako hlavy rodiny je tiše nebo i hlasitě uznávána, i když pevaha příspěvků je z ženského pera.

Vox magisterii.

I zde se prolíná tématika manželství a rodiny.

Jako už v bibli i zde a v příspěvcích, o kterých bude řeč, se jasně objevují tři námětová ohniska: sexualita manželů, výchova dětí a hmotné zabezpečení rodiny.

2. vat. koncil.

GS 50: Manželé vědí, že se odevzdáváním a vychováváním života - což se musí považovat za jejich vlastní poslání - stávají spolupracovníky lásky Boha stvořitele a jakoby jejími zprostředkovateli.../Tento úkol/ budou plnit s...odpovědností,...(vytvoří si/ společnou dohodou a úsilím správný úsudek... /který/ si musí...udělat...před Bohem sami...způsob svého jednání nemohou určovat podle své libovůle, ale...vždy se musí řídit svědomím, které se má přizpůsobovat Božímu zákonu, a že mají být učenliví vůči učitelskému úřadu církve, která tento zákon ve světle evangelia spolehlivě vykládá. Stejnou myšlenku obsahuje GS 51: Synové církve...nesmí při řízení porodnosti nastoupit cesty, jež zavrhuje učitelský úřad církve, vykládající Boží zákon.

NB. Tato slova byla formulována tři roky před vydáním encykliky Humanae vitae, která konkretizuje obecný náčrt koncilních slov. Bezpochyby mnohem víc věřících bylo srozuměno s obecnými slovy koncilu než se slovy potomní encykliky, jdoucími do konkrétna, jak ukazují došlé příspěvky.

GS 51: ...alespoň dočasně se nemůže zvětšovat počet dětí a jen s obtížemi se může přitom zachovat věrná láska i plná životní důvěrnost. Kde je však důvěrný manželský život přerušen, tam může být nezřídka ohrožena věrnost a poškozeno dobro dětí. (V dalším textu se zamítá jako naprosto nepřijatelné východisko potrat).

Jedním ze způsobů, jak situaci, kdy nelze mít (dočasně)odpovědně další děti, byla tradičně (dočasná) zdrženlivost. Koncil ji těmito slovy jako řešení neodmítá, upozorňuje však realisticky na problémy, které jsou s ní spojeny.

GS 52: Činná přítomnost otcova velice přispívá /k výchově dětí/, ale i matčina práce v domácnosti, které potřebují zvláště mladší děti, musí být zajištěna...

Tato myšlenka koncilu plně koresponduje s výsledky současné vědy: otcova role při utváření budoucí zralé lidské osobnosti je také, nejen matčina, nezastupitelná, mimo jiné při tvorbě smyslu pro řád a autoritu (také Boží).

GS 52:...chránit veřejnou mravnost a napomáhat prospěchu rodin musí státní moc považovat za svůj posvátný úkol. Rodičům třeba zaručit...právo děti...vychovávat...v kruhu rodiny.

Tato poznámka je oproti dřívějšímu režimu v ČR nadějná, spornou se však stává i dnes, jak ukazuje papežský dokument o sexuální výchově, který ji svěřuje výlučně do rukou rodičů, kterým podle potřeby neupírá právo ani na občanskou neposlušnost.

Familiaris consortio.

Jen evangelium umožňuje plné uskutečnění nadějí, vkládaných do manželství a rodiny, blaho církve je spojeno s blahem rodiny (FC 3).

Známkou deformace hodnot je nezávislost manželů, autorita rodiny, náboženská výchova, rozvody, potraty, sterilizace, antikoncepce, to vše je chybně chápaná svoboda (FC 6).

Dialog mezi rodiči a dětmi znamená, že každý dává i přijímá (FC 21).

Láska k ženě, která se stala matkou a láska k dětem je přirozená cesta, aby muž pochopil a uskutečnil své otcovství (FC 25).

NB. Cesta jde ovšem taky opačným směrem. Tím, že muž miluje svou ženu, osvobozuje ji i děti od vzájemného nežádoucího připoutání se, když nastala doba pro osamostatňování dětí.

Vztah rodičů ke škole má být srdečný a aktivní (FC 40).

NB. Jde patrně o nejnáročnější kombinaci přívlastků. Snazší a častější je nesrdečná aktivita, srdečná pasivita nebo (nejspíš) nesrdečná pasivita.

Rodina je nejúčinnějším prostředkem zlidštění společnosti proti odosobnění, nelidskosti, úniku do alkoholu, drog a terorizmu (FC 43).

Protože terorizmus jako jedna z forem agresivity pochází z frustrace, je (či měla by být) rodina místem, chránícím členy před frustrací.

Rodinná politika je věcí rodin (FC 44).

Př 54: Komise žen Ekumenické rady církví žádá od státních představitelů mimo jiné zřízení nadresortního orgánu při úřadu vlády ČR, zodpovědný za rodinnou politiku státu s pravomocí koordinovat, monitorovat a kontrolovat situaci v této problematice. Komise by se chtěla stát partnerem těch, kdo tvoří návrhy či novely zákonů, týkajících se zejména postavení rodin.

Rodina je domácí církev (FC 49), evangelizace bude do značné míry spočívat na této domácí církvi (FC 52).

Existuje obdoba utrpení apoštola při jeho nezdaru s utrpením rodičů vůči dětem (FC 53).

Kněžským úkolem rodiny je skrze svátost manželství být volána k dialogu s Bohem svátostným životem, obětováním svého života a modlitbou; tím posvěcuje sebe, církev a svět (FC 55).

Základním prvkem výchovy k modlitbě je praktický příklad rodičů (FC 60); třeba nenásilně uvádět děti do modlitby liturgické (FC 61).

Díky lásce v rodině získává církev podobu domova a rodiny (FC 64).

Nutný je soulad teologů,rodinných odborníků a magisteria při zachování oprávněného pluralizmu (FC 73).

NB. Myšlenka kooperace teologie s magisteriem je obecná, žádá ji také koncilní Dei verbum, zde však jde o aplikaci na manželské otázky a tam lze někdy mluvit spíše o zdráhavém souhlasu až taktním nesouhlasu zejména v otázce antikoncepce.

Dopis rodinám.

Třeba rozlišovat mezi communio a communitas. První je osobní vztah mezi Já a Ty. Druhý je směrem k společnosti, Já, Ty - My (DR 7)

I kdo přichází v nemoci a invaliditě na svět, je Bohem chtěný. První nadání člověka je být člověkem, jeho lidství (DR 9).

NB. Zde je na místě připomenout velmi těžko náročný princip: život je víc než jeho kvalita.

K diagnóze doby patří zjištění, že současnými zastaveními jsou přirodovědecké období, pozitivizmus, agnosticizmus, utilitarizmus, dle kterých osoby jsou věci. To je vidět např. na bezpečném sexu: ten je nebezpečný, protože zbavuje člověka pravdy (DR 13).

Svoboda je jenom tehdy svobodou, když je v pravdivém lidství. K tomu patří dát se. Člověk je svobodný, když se dává. Termíny jsou individualizmus a personalizmus (DR 14).

Říká li přikázání cti otce a matku, říká tím uznej! (DR 38). Se slovem "cti" stojí a padají lidská práva (DR 15).

Od společnosti očekává rodina: uznání identity, přijetí v její sociální subjektivitě. Cena mateřské práce je rovná kterékoliv jiné práci (DR 17).

NB. Úsilí o nalezení sebe a uznání druhými je společné ženě, manželství i rodině, nikoliv náhodou, nýbrž v příčinné souvislosti. To opět ukazuje na význam ženy.

Katechizmus katolické církve.

Partie, týkající se rodiny, namnoze citují jiné dokumenty. V návaznosti na několik příspěvků uvádím zvláště bod

2209, podle kterého musí být rodina podporována a chráněna náležitými sociálními opatřeními. Několik příspěvků (a bezpochyby celá věřící veřejnost) od budoucího sněmu očekává, že se zasadí o sociální a ekonomické potřeby rodiny, která se, zvláště s více dětmi, ocítá velmi rychle a snadno na pokraji bídy, ačkoliv právě na této sociální kategorii závisí budoucnost všech.

Vox populi christiani.

Příspěvky budou rozděleny do tří skupin: sexualita (1), výchova (2), zabezpečení (3).

1. Př 60 upozorňuje na neorganičnost pasáže o významu manželství. Nejprve je řečeno, že plození není jediným účelem, v pokračujícím textu se však toto stanovisko popírá odkazem na encykliku Casti conubii (k tomu př 53 níže).

IVF (proti kterému se staví Donum vitae), není podle př 60 možno zamítat z etických, nýbrž pouze zdravotních důvodů. Nelze vyloučit virové onemocnění vejcovodů většiny žen a IVF může být jediným řešením pro přežití lidstva.

K poznámce př 60 o nevyváženosti textu GS př 53 soudí, že se zde něco ukazuje z koncilní diskuse a obavy, spojené se snahou spíše znovu oklestit nauku o svědomí, formulovanou v GS 16. Př 53 se ptá, jak dnes církev koncilnímu pohledu na svědomí pomáhá? Pouze poukazem na výroky magisteria, které jsou teology často zpochybňovány a mnoho věřících je vůbec nepřijímá? V encyklice Humanae vitae pozoruje dvě linie, které stojí proti sobě: v obecných otázkách manželské sexuality postupuje Pavel VI. zcela v koncilní linii, v otázce hodnocení jednotlivého manželského úkonu se vrací k argumentaci Pia XII. Současný papež se pokouší tento problém ve FC překonat osobnostním pojetím člověka. Navazuje přitom na Maxe Schelera, ale - ptá se př 53 - nevzdal se jedné filozofie (stoické, kterou koncil překonal), aby se "závazně" přiklonil k filozofii jiné?

Př 2 považuje za nejnaléhavější odstranit pohoršující praxi většiny medií, které předkládají mnoho negativních jevů jako normu: nevěru, přebujelý sex, podvody, násilí a pod.

NB. V televizní relaci mluvila lesbicky založená žena o tom, že prezentování této sexuální orientace v televizi neodpovídá skutečnosti. Ženy se chovají zcela jinak, to, co se divákovi nabízí, je čistě mužská představa lesbického vztahu, imitující pohlavní akt, typický pro muže. I to je dokladem nabídky fiktivního světa, která je pro media charakteristická.

Př 56 ukazuje na několika medicínských příkladech problematičnost PPR, neukazuje li praxe absolutní spolehlivost této metody.

Je .li řeč o zdrženlivosti, je třeba se ptát, zda je dar tělesné blaženosti na místě jen ve spojení s darem předávání života nebo má samostatnou cenu. Takový sebezápor lze diktovat sobě, ale ne druhému. Tvrzení, že antikoncepce vede k potratům, je v manželské praxi absurdní. Morálně podstatný je úmysl: snažím li se zabránit početí, je rozdíl jen v prostředcích.

Dále se př 56 zabývá neplodností a jejím eticky nezávadným překonáváním. Nedostane li se sperma do dělohy přirozenou cestou "vinou" otce nebo je li v ústí dělohy protilátková bariéra, stačí tyto překážky překonat instrumentální cestou.

Překážkou přirozeného početí může být snížený počet živých spermií. Pro oplodnění vajíčka vstříknutím stačí k početí jedna živá spermie.

Pro přípustnost IVF mluví podle př 56 to, že každý není dost silný zvládnout adopci a vlastního potomka lze snadněji vychovat. Nezanedbatelný je taky nepopíratelný fakt, že mateřství přispívá k duševní rovnováze ženy. U heterologní metody IVF, morálně problematické, lze položit otázku: nelze ji chápat spíše jako výraz lásky k bližnímu a solidarity? (Naproti tomu žádá př 11 a 20, aby se stanovisko církve k IVF, které je nedostatečně známé, jak ví z vlastní rodiny, probíralo v kostelech a psalo tom v křesťanském tisku. Podobný nedostatek informovanosti pociťuje u registrovaného partnerství).

Př 56 se při nutnosti volby života matky nebo dítěte ptá, zda není větší hrdinství přežít smrt svého dítěte než nechat po sobě sirotky. K návrhu registrovaného partnerství poznamenává: jestliže církev neuznává civilní sňatek katolíků, ale jinak mu nebrání, proč bránit v civilní smlouvě dvěma lidem, kteří jsou poznamenáni jinakostí? Stačí prohlásit, že se nejedná o manželství.

NB. Každému jen poněkud obeznámenému čtenáři s dokumenty církve je na první pohled jasné, že tyto (nepochybně zajímavé) názory jsou evidentně neslučitelné se stanoviskem magisteria.

Podle př 66 jde manželům o to, aby mohli svou sexualitu prožívat bez soustavného stresu a konfliktů ve svědomí. Podstatu smysluplného závazku pro manžely vidí v ochraně započatého života. I zde existují absurdní situace: matka se modlí růženec, aby jí dobře dopadla interupce. Manželé jsou vyučováni v sexuální etice, ale jejich učitelé někdy zůstávají na pozici zákoníků, kteří znají hlavně to, co se nesmí, ale neukazují, co všechno krásné do sexuality patří.

Př 37 soudí, že pro snoubence a manžele nastává zřejmě největší možnost konfliktu svědomí a současného učení KC kvůli oficiálnímu zákazu antikoncepce. Nechápe, proč PPR je považováno za přirozené, ale využití rozumu, stejně přirozené vlastnosti člověka, který umí zabránit, aniž by zabíjel, má být nepřirozené. Uzavírá: není přesvědčen, že mezi užitím PPR a prezervativem je morálně rozlišitelný rozdíl. Buď lidé přijmou tento životní sloh za svůj a je pro ně opravdu přirozený, nebo jej berou jako nutné zlo nebo v horším případě jako hrdinné mučednictví (NB. Jan Pavel II. skutečně mluví o případných mučivých zkouškách, kterými musí manželský život procházet).

Některým lidem připadá, že mají pouze dvě možnosti . zpronevěřit se požadavku církve nebo dát v sázku svůj životní vztah.

Př 19 prosí, aby církev příliš detailně nezasahovala do soužití tak komplikovaného, jakým je manželská dvojice. (Podobně př 31: celibátní kněží, zmlkněte před sexuálním životem v katolickém manželství!) Proti samozřejmosti PPR uvádí př 19, že dynamika lidského vztahu je daleko složitější, než návod k užívání bezpečně neplodných dnů. Dochází k traumatům, zejména ženy, a třeba říci, že každá dvojice má své limity a svou intimní zónu, za kterou jít je vlastně neetické. Přijde li žena do věku, kdy ji její dospělé děti opouštějí, musí se přeladit, a to klade velké požadavky na partnerský vztah. Delikátnost tohoto procesu nesnese sexuální soužití podle "jízdního řádu".Mnohdy jde o bytí a nebytí partnerského vztahu a fertilita ženy ještě není ukončena.

Řada příspěvků ovšem uvažuje opačným způsobem a bylo by velmi žádoucí, kdyby si obě strany mohly navzájem v nevzrušeném, chápavém dialogu svá stanoviska aspoň přiblížit.

Př 32 vidí v antikoncepci třetí hlavní zlo pro ženy, manželství a rodiny. "Nečestnými způsoby", formulací, kterou používá GS 51, není označováno nic jiného, než právě antikoncepce (a sporadičtější sterilizace).

Má li budoucí sněm, soudí př 32, odstartovat důsledné praktikování závěrů koncilu, musí antioncepci odsoudit, a to ve všech případeeh. Dnes je k dispozici Humanae vitae, Familiaris consortio a Evangelium vitae, což koncil neměl. Sněm musí všechny nabádat k snaze lépe pochopit učení církve i v tomto bodě. Musí přitom čelit útokům, především samotných katolíků, kteří v naprosté většině toto učení nechápou. (V souladu s tím se Př 12 přimlouvá za nacvičování umění obhajovat nauku církve, vystavovanou kritice a posměškům). Jedni, mladší a vlažnější, uvažuje př 32, buď zákaz neznají nebo neuznávají. Druzí, opravdověji věřící myslí, že od tohoto zákazu může kněz dispenzovat. I mnoho kněží tyto praktiky nejen povoluje, ale někteří učení církve zlehčují nebo odsuzují. Většina kněží se o těchto věcech přímo stydí mluvit. Pokud se jich znejistěný věřící ptá, dostane jako odpověď neurčité fráze, které jeho nejistotu zvětšují.

Př 14 mluví o ponížení, kterému je žena užíváním antikoncepce vystavena. Muž, který může za manželkou přijít kdykoliv a ke všemu ještě starost a zodpovědnost shodí na ni, že je to její problém, vezme li si prášek či ne, nemůže si ženy vážit, ba za čas, aniž to tuší, začne ji brát jako nějakou věc. Krátce: pokud člověk nemusí pro to, co chce, nějakou oběť přinést, neváží si toho.(Podobně př 43: hormonální pilulky dělají ženu schopnou "k použití kdykoliv" Česká církev se však bojí víc a hlasitěji o těchto věcech hovořit).

Př 22, upozorňuje na "Ligu pár páru v ČR". Dnes je, měřeno americkou zkušeností, v ČR situace poodobná americké v osmdesátých letech, v Čechách horší než na Moravě. Liga má konzultační služby a pomocné programy pro složité situace jako je šestinedělí nebo složitější cykly. Antikoncepční chování zhoršuje manželský vztah. (Př se pozastavuje nad Katolickým týdeníkem,který se zabývá rozvody, ale nezmiňuje se o souvislostí mezi rozvody a anitkoncepcí. Manželé, používající PPR, se skoro nerozvádějí). Působí protidětskou mentalitu, vedoucí k úbytku porodů a potratům (je zde tedy uveden opačný názor, než jaký zastává př 56). Antikoncepční manželství je méně schopné rozvoje pravé lásky k vlastním dětem, života v církvi i křesťanské angažovanosti v společnosti. Z čistého způsobu spolužití manželů pocházejí kněžská a řeholní povolání. Zkrátka: Humanae vitae je klíčovým faktorem pro budoucí život církve.Problematika úcty k životu by se měla stát prioritou ČBK.

Neutrálním tónem mluví př 16, který jednak přiznává vedoucí postavení v rodině muži, zatímco žena má právo jako rovnocenný partner projevit svou vůli, když instinktivně vycítí pravdu, jednak vyzdvihuje důležitost intimního styku, protože posiluje lásku, učí obětovat se tomu druhému a tím i Bohu a umožňuje společné díkůvzdání.

2. Výchova. Př 9 obsahuje zprávu o interview arc. Graubnera o zavedení povinné sexuální výchovy. Rodiny tento úkol nezvládají, nemohou v tom však být nahraženy školou. Je li nepopíratelné, že sexuální výchovu nelze odtrhnout od morálky, o jakou morálku se v pluralitní společnosti tato výchova má opřít? Nepedagogickým se jeví nabídnout dětem celou škálu názorů s tím, že si mají vybrat.

Podle př 49 se úloha při výchově dětí promítá v třech rovinách, v rodině, škole a církvi. V rodině třeba projevovat osobní příklad vztahu k Bohu, žádoucí vztahy mezi manželi, formovat vlastní osobnost, vést děti k úctě k autoritě, stáří a nemocným, k odpovědnosti za své jednání, nechat jim prostor pro vlastní rozhodování a rozvíjet jejich zájmy. Ve škole je třeba upevňovat smysl dětí pro řád, dobro, lásku a krásu, formovat děti k Božímu obrazu, dbát na poslušnost, kázeň a odpovědnost, spolupracovat s rodinou, nepřehlížet výchovné problémy, pokoušet se posilovat mužský prvek ve škole, projevovat úroveň osobního i odborného života. V církvi je třeba katecheze, aktivovat farní život, zapojovat děti do dětských církevních společenství, vést dialog k výchovným problémům, uvědomovat si při pobytu dětí na mši sv. hranice možností všech zúčastněných.

Př 39 se přimlouvá za to, aby se kněží více věnovali rodinám, z nichž mnohé by pastorační péči uvítali s radostí. Snad by bylo možné navázat taky kontakt s dětskými domovy.

Př 30 navrhuje, aby se církev pokusila prosadit do školních osnov výuku pravidel správného jednání v lidském životě v návaznosti na výuku o křesťanství. Tato tématika je v 1. až 5. ročníku základních škol probírána nedostatečně a nesoustavně. Jako příklad potřeby lze uvést otázku sedmiletého chlapce, který se ptá proč ten pán visí na tom dřevě? Otec odpoví, že na tak hloupé otázky nebude odpovídat, zřejmě odpověď nezná.

Př 13 žádá zamyšlení nad dětskými bohoslužbami v spolupráci kněze s rodinami a navrhuje umístění dětských mší na sobotu dopoledne místo televize. Děti mají mít možnost scházet se na faře jako v druhém domově, zvláště když se rodiče vracejí z práce až navečer. Snad by šlo zorganizovat jakousi křesťanskou družinu, o kterou by se starala jedna z matek ve farnosti. Příprava na svátosti by mohla být svěřena některým aktivním rodičům.

Př 23 upozorňuje na myšlenku GS 48, podle které se bude rodina velkomyslně dělit o svá duchovní bohatství s jinými rodinami a konstatuje, že mezi rodinami ve farnosti existuje stále přílišná uzavřenost a nedůvěra. Lidé se nechtějí dělit, kritizují a odtahují se. Výchovně největší nezdar je spatřován v tom, že dítě jde cílevědomě za budoucím povoláním, ale v náboženských otázkách zůstává zakrnělé.

Př 68 se zamýšlí nad cenou domácí školy, která umožňuje ryze individuální přístup ke každému dítěti a ptá se: povinností katolických rodičů, pokud existuje možnost, je svěřovat své děti katolickým školám. Církev ráda vidí ty katolické školy, které jsou otevřeny jak katolíkům, tak nekatolíkům. Cítí vážnou povinnost starat se o náboženskou a mravní výchovu většiny svých dětí, které se vzdělávají v nekatolických školách. V tomto prostředí klade důraz na apoštolskou činnost spolužáků. Mladí katolíci jsou tedy povoláni, aby si zvykali vydávat svědectví o své naději v nekatolickém prostředí. Proto je na místě otázka: není z tohoto pohledu domácí škola jakýmsi únikem před úkolem být solí a kvasem uprostřed světa?

Jestliže škola má pěstovat schopnosti dítěte, uvádět do kulturního dědictví národa a tříbit smysl pro hodnoty, ale také podporovat dispozice pro vzájemné porozumění mezi žáky, může domácí škola odloučením vrstevníků dítě nějak obohatit?

Mladí lidé mají být vedeni k velkomyslnému a vytrvalému překonávání překážek a účasti na veřejném životě. Mají být schopni zařadit se aktivně do různých skupin lidské společnosti, aby byli přístupní k dialogu a napomáhali křesťanskému uspořádání světa. Naučí se mladí lidé, vychováni k toleranci jen doma, brát jiné názory vážně a dokáží vést dialog se světem?

Př 65 žádá, aby před děti předstupoval učitel, který je osobností, ať přednáší cokoliv. Je potřeba usilovat o víc než jen přímo o křesťanskou výchovu, je třeba podporovat křesťanské pedagogy vůbec. O Bohu se dá mluvit i ve fyzice nebo biologii.

Př 64 si stěžuje na nezájem rodičů o křesťanskou výchovu svých dětí, ke které se při uzavření sňatku zavázali. Náboženství je pro ně jen jakýmsi nutným kroužkem. Největší problém jsou svátosti. Když katecheta pustí dítě k prvnímu svatému přijímání, znamená to, že ho již vše v náboženské výchově naučil. Největší vinu třba dávat babičkám, které platí svým vnukům za to, aby chodili do náboženství a šli k svátostem. Měly by existovat malé skupinky katechetů, kteří zvou skupinky dětí ze šestých tříd i menší, aby spoluvytvářeli společenství (jedná se o zkušenost z Moravy).

Př 6 a 50 kritizuje úroveň křesťanských relací v mediích, došlo k negativnímu hodnocení křesťanského magazínu, věřícím má být doporučován spíše rozhlas než televize.

3. Zabezpečení.

Př 18 konstatuje lapidárně: Materiální stránka rodin s více dětmi v dnešní době je velice špatná. Který farář podpoří rodiny, aniž by se jich napřed zeptal na jejich ekonomickou situaci? Mezi sbírkami na diecézi, bohoslovce, charitu by měla mít své místo i sbírka na rodiny. Totéž říká př 29: Materiální postavení většiny velkých rodin se pohybuje na hranici chudoby. Př 47 kritizuje, že stát dostatečně nepodporuje funkční a vícegenerační rodiny.

Př 50 shrnuje diskusi UKŽ na téma "Postavení rodiny v dnešní společnosti" a k otázce zabezpečení rodin říká: finanční situace české rodiny je negativně ovlivňovaná zdravotními problémy, resp. problémy životního prostředí, které se promítají do nutnosti žít na dvou místech a v důsledku toho do problému rodinné dopravy. Stát by měl po finanční stránce podporovat rodinu zejména lepším promyšlením daňové politiky (úlevy na děti, stipendia). V cizině existuje možnost odpisů na rodinnou režii.

Taky církev by měla mít komisi pro sociální problematiku rodin, složenou ze zástupců pro-rodinných organizací a ekonomů, která by formulovala konkrétní návrhy.

Shrnutí.

1. Sexuální etika, předkládaná církví katolickým manželům, je jedním z nejživějších polí názorové výměny v církvi vůbec. Existují hlasy, oceňující vysoce církevní doktrínu a spatřujících v ní záruku šťastné budoucnosti společnosti nejen církevní. Existují však také hlasy opačné, poukazující hlavně na praxi manželského života, která se mnohdy jeví naprosto neslučitelnou s požadavky doktríny. Ačkoliv v několika dokumentech byl vysvětlován rozdíl mezi PPR a umělou antikoncepcí, tvrdošíjně se udržuje názor, že rozdíl je pouze domnělý - s patřičnými důsledky.

Sněm nemůže nabídnout výrazně změněný pohled, může se však pokusit o vyvážené předložení celého problému s tendencí k větší diferenciaci v posuzovaných případech. Totéž se týká druhého ožehavého problému, situace rozvedených, kteří znovu uzavřeli sňatek, zejména jde li o nevinnou stranu, mající u sebe děti.

2. Také výchovné otázky jsou předmětem živého zájmu kněží i laiků. Zainteresovaní pozorovatelé, hlavně na Moravě, si mnoho slibují od lepšího propojení rodina - fara - škola, které je zatím nedostatečné.

Volá se taky po dlouhodobé křesťanské výchově zejména k manželství, která by měla projít několika stupňujícími se fázemi přípravy.

3. Panuje jednomyslný souhlas stran špatné ekonomické situace rodin, zejména početnějších. Je třeba, aby rodinné instituce, případně církev, v této věci "zaklepaly hlasitě na správné dveře".

V této věci lze při srovnání s jinými iniciativami (např. organizováním sbírek na různé účely) pozorovat v církevních kruzích určitou netečnost.