Farnost Žleby
Dnes: sv. Gorazda, 16. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
24.7.2017







Farní inFormace
- 9. ledna 2011 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
--------------------------------------Doba vánoční--------------------------------------
Neděle9. lednaSvátek Křtu Páně
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za Bohumila Rokose a Bohumilu a Josefa Hanzlíkovy
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
----------------------------------1. týden v mezidobí-----------------------------------
Úterý11. ledna
16:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa12. ledna
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
Pátek14. ledna
18:30 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za Emilii Rohožkovou a Jiřího Rohožku
Sobota15. ledna
16:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
----------------------------------2. týden v mezidobí-----------------------------------
Neděle16. ledna2. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Svátost smíření:Žleby - farastředa, pátekod 18:00 hodin

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc leden 2011
všeobecný:
Aby bohatství stvoření bylo ceněno jako vzácný Boží dar, zachováváno a zpřístupňováno všem lidem.
misijní:
Aby křesťané dospěli k plné jednotě a vydávali celému lidskému pokolení svědectví o tom, že Bůh je otcem všech.
národní:
Aby všichni pokřtění v církvi přijímali dar svého křtu jako základ pro svůj život a jako vstupní bránu ke spáse i ke všem ostatním svátostem.
místní:
Za mládež v našich farnostech.
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Ekumenismus? Zklamání, rezignace, pesimismus?

Když II. vatikánský koncil hovořil o dialogu s nekřesťanskými náboženstvími, ovzduší ještě nebylo připraveno. Vypuklo velké nadšení, ale zakrátko jsme viděli, jak jsou světy jiných náboženství složité, že se nedají sladit s křesťanstvím a že často setrvávají v pýše a sebedůvěře. Z toho vyplynulo zklamání a pesimismus. Ale skutečnost je taková, že zejména v západní Evropě jsme ponořeni do světa nábožensky i etnicky pluralistického. Přes nynější hrozné etnické čistky bude 21. století dobou, kdy budou vedle sebe žít nejrůznější náboženské a etnické skupiny. Koncil ukázal, jak v této situaci žít. Nebude to lhostejnost k víře druhého ani zapomenutí vlastní víry ani zdůrazňování protichůdných odlišností nebo sektářství osob roztroušených v příliš velkém světě. Církev dialogu cítí podle koncilu „svůj úkol podporovat jednotu a lásku mezi lidmi“; „zaměřuje pozornost především na to, co mají lidé společného a co je vede k vzájemné pospolitosti (Nostra aetate), deklarace o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím. Církev některých, která nezapomíná na úděl všech.

Dialog není speciální činnost některé církevní instituce. Je to otázka každodenního života, setkání s druhým, osobního přátelství. Komunita Sant’Egidio začala už před lety žít tento rozměr přátelství a solidarity se zahraničními přistěhovalci, často s muslimy. Každodenně prožívaný dialog není školou relativismu a neodmítá vydávat svědectví o naději, která je v nás. Dialog je jako láska: má kořeny v evangeliu a živí se jeho slovy. Není-li evangelia, není ani dialogu. Ale je to také pocit vycházející z evangelia, že existuje společný osud, který nás sjednocuje.  (Zpracováno podle knihy: Andrea Riccardiho: Bůh nemá strach )

Soud vznáší žalobu proti Bohu

Nedávno jsem četla v novinách pod titulkem Soud vznáší žalobu proti Bohu prapodivnou noticku. Jistý soudní dvůr v Rumunsku zamítl žalobu muže, který hodlal žalovat Boha kvůli „podvodu, zklamání důvěry a korupci“. Státní zástupce odůvodnil své rozhodnutí tím, že Bůh „není právnická osoba“, a tedy „nemá adresu“.

Čtyřicetiletý Pavel, který je odsouzen na dvacet let za vraždu, žaluje „takzvaného Boha“, bytem v nebi a v Rumunsku zastupovaného pravoslavnou církví. Ve své obžalobě Pavel uvádí: „Při křtu jsem s obžalovaným uzavřel smlouvu, že mě bude chránit od zlého.“ A že až doteď Bůh smlouvu ze své strany nedodržel, přestože „od druhé strany se mu dostalo mnoha různých dober a četných modliteb“.

Možná se nad touto naivitou pousmějeme. Kdo by si dokázal vážně představit, že nás Bůh bude chránit před jakoukoli životní nepříjemností, před nemocemi a ranami osudu na základě nějakého smluvního vztahu? A že nás bude chránit i před chybami? Ty Pavel také hodlal přičíst Bohu na vrub. Kdyby tomu tak bylo, neměli bychom svobodnou vůli. Staly by se z nás dálkově řízené loutky. Ten, kdo musí snášet vleklou nemoc a cítí se bezmocný, může se možná ocitnout v pokušení chtít pro sebe takového Boha jako Pavel. Jakmile visí ve vzduchu otázka „proč právě já?“, je nepochybně těžké věřit v Boha, který navzdory všemu od nás nedává ruce pryč, který je po celý čas tu a který je věrný křestnímu zaslíbení, i když zrovna v daném okamžiku nepociťuji žádnou změnu k lepšímu.

„Ty už to nějak uděláš, Bože,“ pomyslím si často v různých obtížích. Především tehdy, když mé možnosti nebo možnosti mého okolí narazí na své hranice. Beztak to dělal i doteď, ale málokdy tak, jak bychom si to představovali. Přeji Pavlovi, aby při svém hledání Boha dospěl až k tomuto bodu, a vám zase přeji, abyste tomu uvěřili.

(Z knihy: Příběhy nejen pro nemocné)
(c) 2005-2017 Farnost Žleby