Farnost Žleby
Dnes: Pondělí, 25. týden v mezidobí  

O farnosti
Pořad bohoslužeb
Farní informace
Poutě a posvícení
Farní rada
Kostely a kaple
Duchovní správci
Zajímavé texty
Mapa farnosti
Kontakt
Odkazy

aktualizace:
24.9.2017







Farní inFormace
- 25. července 2010 -
POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------17. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle25. července17. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby za Janu Kneřovou a Kristýnu Doubkovou a jejich rodiny
9:30 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy za + Martu Jelínkovou
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod. kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť
Úterý27. červencesv. Gorazda
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Sobota31. červencesv. Ignáce z Loyoly
18:00 hod. kostel sv. Gotharda Potěhy za Bedřicha Havla a rodiče
----------------------------------18. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle1. srpna18. neděle v mezidobí
8:00 hod. kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod. kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod. kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc červenec 2010
všeobecný:
Aby ve všech státech světa probíhaly volby veřejných činitelů spravedlivě, otevřeně, čestně, s respektem ke svobodnému rozhodnutí občanů.
misijní:
Aby se křesťané všude, kde žijí, zvláště ve velkých městech, snažili účinně přispívat k podpoře vzdělanosti, spravedlnosti, solidarity a pokoje.
národní:
Za prohloubení vztahů mezi kněžími a Božím lidem, aby se účinněji šířilo Boží království v našich farnostech a v celém národě.
místní:
Za mládež v našich farnostech.
Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Až budeme plnou ledničku vnímat jako dar

Co se můžeme naučit od lidí z chudých zemí?

Na svých cestách pořád zjišťuji úžasné věci. Lidé v chudých zemích, v Indii nebo Africe, vypadají mnohem šťastnější než my. Dovedou se úplně rozzářit, umí se úžasně radovat a rádi se smějí. U nás v Evropě se s takovou radostí ze života moc nesetkáváme. Kolik potkáváme zasmušilých lidí a jaké všelijaké výhrady máme ke svým životním podmínkám! Jak je to možné? Mají se snad lidé v Indii a Africe lépe než my? Rozhodně ne, ale to, co my považujeme za samozřejmé, je pro ně důvodem k radosti. To, čeho my si sotva všimneme, je pro ně cenným darem. Jak dlouho vydrží dítěti v Africe malá radost! Jak vděčně reagují na dobrodiní i dospělí! A jak se jim daří? Plesá jim srdce radostí, když vstoupí do supermarketu a vidí přeplněné regály? Září jim obličej radostí, když v restauraci pročítají jídelní lístek a nevědí, co dříve si vybrat, protože všechno vypadá tak lákavě? Pravděpodobně ne. Samotný nadbytek zjevně ke štěstí nevede. V každém případě nevede k radosti, pokud jej vnímáme jako samozřejmost. Ale vděčnost přináší radost. Pocit, že jsme obdarováni, vede ke štěstí. Vědět, že za všechno dobré vděčíme Božímu požehnání, přináší radost. Vděčnost je nejlepším receptem na štěstí. A teprve až budeme zarovnané regály a plnou ledničku doma vnímat jako dar, bude pro nás i nadbytek důvodem k radosti.  (Notker Wolf)

A co za to dostanu? Pravá a falešná pokora

Člověk, který je v pokušení napsat knihu Pokora a jak jsem jí dosáhl, by nepsal knihu o pokoře. Kniha by se měla jmenovat spíše Jak zamaskovat pýchu. Pokora je především postoj, nikoli jednání. Pokora vyvěrá z naší touhy milovat.

Podívejte se na mě!

Když pozorujete děti v mateřské školce, můžete zachytit pohled, jímž se na vás zadívá dítě, které druhému půjčí pastelku nebo vrátí hračku, aniž by mu někdo domlouval. Beze slov se vás tímto pohledem ptá: Viděl jsi to? Co za to dostanu? Děti vědí, že za správné jednání bývají zpravidla odměněny.

Rosteme-li v pokoře, jednáme správně již z toho důvodu, že druhý člověk je hoden naší lásky – nikoli tedy proto, aby se nám dostalo nějaké odměny. Pokud očekáváme, že naši pokoru někdo odmění, brání nám to milovat druhé skutečnou láskou. Možná jste slyšeli, že když je vám dvacet, trápíte se tím, co si o vás druzí myslí. Když je vám třicet, je vám jedno, co si o vás druzí myslí. Když je vám čtyřicet, víte, že na vás stejně nikdo nemyslí. Čím jsme zralejší, tím méně nám záleží na tom, zda někdo pozoruje naše jednání. Již se netrápíme tím, zda za své jednání sklidíme potlesk.

Skutečná láska se nedává vést sobeckými ambicemi. Milujeme pro lásku samu. Když se někdy zachováte pokorně, můžete si položit otázku: Dělám to proto, abych na oplátku něco dostal? Možná nás někdo za naši pokoru pochválí – to by však nemělo být naší motivací. Děláme-li něco, co vypadá pokorně, jen proto, aby si nás lidé všimli, jde jen o převlečenou pýchu.  (podle Garyho Chapmana)

(c) 2005-2017 Farnost Žleby