- 30. srpna 2009 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
----------------------------------22. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	30. srpna	22. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za rodiče Novotnovy
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. přijímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč Poutní slavnost
Úterý	1. září
18:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
Středa	2. září
13:00 hod.	kostel sv. Václava Bratčice pohřeb Vlasta Čechová, *1928 (P. Stařík)
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za Annu a Josefa Sobotkovy a celý rod
Pátek	4. září
	Výstav Nejsvětější svátosti, adorace
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby výstav Nejsvětější svátosti, adorace, eucharistická oběť za Miloslava Kubáta a oboje rodiče
Sobota	5. září
16:00 hod.	kostel sv. Václava Bílé Podolí za P. Bohuslava Půlkrábka, + děkana v Chocni
18:00 hod.	kostel sv. Václava Horky za Karla Pazderku a jeho rodiče
----------------------------------23. týden v mezidobí----------------------------------
Neděle	6. září	23. neděle v mezidobí
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby eucharistická oběť
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy posvěcení kostela za Marii a Josefa Nesládkovy, rodinu Čejkovu a Štilipcovu
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice Slavnost posvěcení kostela

>>Svátost smíření:

Žleby - fara

středa, pátek

od 18:00 hodin

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc září 2009
všeobecný:	Aby Boží slovo bylo lépe poznáváno, přijímáno a prožíváno jako zdroj svobody a radosti.
misijní:	Aby se křesťané v Laosu, Kambodži a Myanmaru, kteří se často potýkají s velkými problémy, nenechali odradit od hlásání evangelia svým bratřím a důvěřovali v sílu Ducha svatého.
národní:	Aby se šířila vzájemná úcta a láska mezi náboženstvími v naší zemi cestou modlitby, dialogu, růstu vzdělávání a vzájemného poznání.
místní:	Za mládež v našich farnostech.

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Nepotlačovat negativní myšlenky aneb smířit se sám se sebou

Smířit se sám se sebou znamená smířit se s ranami minulosti. Kdo se tomuto smíření vyhýbá, je odsouzen, aby předával jiným zranění, která sám utrpěl, nebo aby stále znovu zraňoval sám sebe. K tomuto usmíření je někdy třeba dlouhé doby. Především je to možné jen tehdy, připustíme-li příkoří a bolesti, které se z toho vyvinuly, prožijeme-li je ještě jednou, a pak se s nimi rozloučíme. Nemůžeme se smířit, když rány pouze odsouváme. Musíme se s nimi spřátelit. „políbit je“, dobře s nimi zacházet; pak se mohou proměnit ve zdroje nového života.

Každý terapeut a každý duchovní pastýř ví, jak dlouho to často trvá, než se poraněný člověk se svým příběhem smírně vypořádá. Ale když už je usmířen, přestanou působit všechny mechanismy sebeničení, člověk už není k sobě tvrdý, je schopen dívat se s láskou na sebe a svůj život a být k sobě dobrý. Mnozí se domnívají, že se už dávno se sebou vyrovnali. Ale pak se něčeho dopustí, něco se jim nepodaří, a hned pozorují, jak je těžké se s tím vyrovnat. „To přece nemůže být pravda. To se mi přece nesmi stát. Jsem beznadějný případ. Nikdy to nedokážu.“ A už zase nastává obviňování a sebeobžalovávání. Aby člověk reagoval milosrdně na svá pochybení, to vyžaduje dlouhá léta cvičení se v milosrdenství. Mně přitom pomáhá modlitba „Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou!“ Vnáším tuto modlitbu do svých pocitů odsouzení a zlosti na sebe, a pak cítím, jak se negativní pocity ponenáhlu mění.

Zakážeme-li si tyto pocity, nedostaneme se dál. Bylo by to zase tvrdé zacházení se sebou, které negativní pocity pouze přesouvá do jiné roviny, ale nezbaví je moci. Mně pomáhá, když s těmito myšlenkami mluvím, zadívám se na ně před Bohem, ptám se, co mi tím chce říci, nebo vložím do svých myšlenek a citů tu modlitbu k Pánu Ježíši. Obě ty cesty jsou mírné. A dost často pocítím, jak ve mně nastává klid a do srdce se vrací pokoj.    (Anselm Grün)

I člověk upoutaný na lůžko může druhému něco nabídnout

Více než hmotná bída

S opuštěností, kterou pokládala za větší nouzi než bídu hmotnou, se Matka Tereza paradoxně setkávala častěji na bohatém Západě než v Kalkatě. Příčiny jsou známé- nízká porodnost, atomizace rodiny, anonymita velkoměst a celá řada dalších, které jednotlivec moc ovlivnit nemůže.

Přesto existuje způsob, jak si zvýšit naději, že ve stáří nezůstaneme sami. Člověk by to neměl nechávat náhodě a čekat, že to nějak dopadne. Je velmi důležité pěstovat a udržovat dobré mezilidské vztahy. Samozřejmě v rodině, ale také nejen v rodině.

Udržet si přátelství ovšem znamená něco pro to dělat. Něco do toho investovat. Je logické, že když budeme věčně mrzutí, ufňukaní a nerudní, bývalí přátelé se nám velkým obloukem vyhnou. Každý člověk, byť byl i zcela upoutaný na lůžko, může druhému něco nabídnout. Třeba modlitbu. Možná právě tou bude pro své okolí užitečný, a tudíž i zajímavý.      (podle Marie Svatošové)