- 2. března 2008 -

POŘAD BOHOSLUŽEB VE FARNOSTI ŽLEBY A ZBYSLAV
------------------------------------4. postní týden-------------------------------------
Neděle	2. března	4. neděle postní
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za farníky
9:15 hod.	kostel sv. Václava Bratčice křížová cesta
9:30 hod.	kostel sv. Václava Bratčice eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice eucharistická oběť
Úterý	4. března
16:45 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy pobožnost křížové cesty
17:00 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy za + Jana Ehrenbergera
Středa	5. března
17:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za + Ludmilu Spěváčkovou
Pátek	7. března
	Výstav Nejsvětější svátosti, adorace
18:30 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby křížová cesta, po ní mše za farníky
Sobota	8. března
17:00 hod.	kostel sv. Václava Horky eucharistická oběť
------------------------------------5. postní týden-------------------------------------
Neděle	9. března	5. neděle postní
8:00 hod.	kostel Narození Panny Marie Žleby za rodiče Petržílkovy a syna Josefa
9:30 hod.	kostel sv. Gotharda Potěhy eucharistická oběť
11:00 hod.	kostel sv. Kateřiny Licoměřice bohoslužba slova se sv. příjímáním (P. Minář)
11:00 hod.	kostel sv. Bartoloměje Okřesaneč eucharistická oběť

>>Svátost smíření:	Žleby - fara	středa	od 16:30 hod.
	Žleby - fara	pátek	od 18:00 hod.

>>Úmysly apoštolátu modlitby: na měsíc březen 2008
všeobecný:	Aby byla chápána důležitost odpuštění a smíření mezi lidmi a národy a aby církev svým svědectvím šířila Kristovu lásku.
misijní:	Aby křesťané pronásledovaní pro evangelium posíleni Duchem svatým odvážně a otevřeně svědčili Božímu slovu.
národní:	Aby úsilí těch, kteří pracují na poli, požehnal Bůh také příhodným počasím.
místní:	Za mládež v našich farnostech

Změna vyhrazena - aktuální informace na www.farnostzleby.cz

Naše slabost nám nemůže zabránit abychom mohli být prospěšní

Apoštol Pavel píše v jednom svém dopise do Korinta o boji se svou nemocí. Býval by se jí rád zbavil. Nevíme, čím strádal, ale bylo to něco, čím skutečně trpěl. Byl přesvědčen, že jako zdravý by toho mohl pro Boha vykonat mnohem víc.

A dostala se mu odpověď: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti“ (2 Kor 12,9). Bůh dokáže působit i prostřednictvím naší slabosti. Slabost nám nebrání, abychom byli pro Boha plně disponováni. Právě naopak, dokonce nám může pomoci, abychom nestavěli do středu sami sebe. Může nám pomoci, abychom se Bohu otevřeli.Toto slovo z nás snímá tlak výkonu. Nemusíme se snažit odstranit za každou cenu všechny slabosti, každý strach a všechna svoje citlivá místa. Smíme stejně jako apoštol Pavel prosit Boha, aby nás osvobodil od strachu a přecitlivělosti. Ale budeme-li z tohoto důvodu i nadále trpět, neznamená to, že nás Bůh nevyslyšel. Spíše nám důvěřuje, že se dokážeme se strachem a přecitlivělostí vypořádat a že právě tím budeme otevřeni pro jeho Ducha. Osvobodí nás to od vlastního sobeckého já, které se snaží svému okolí imponovat. Dotkneme se podstaty svého bytí, svého pravého jádra, ve kterém přebývá Bůh.

Bůh nevyslyšel Pavlovu prosbu o vysvobození z nemoci. Pavel si ale uvědomil , že právě díky nemoci a vlastní slabosti hlouběji vrostl do společenství Bohem. Svoje poslání apoštola pak mohl vykonávat nejen slovy, ale celým svým bytím včetně své nemoci.

(podle Anselma Grüna)

Dáváním nikdy neztrácíme

Až se o svůj dar podělím, přinese mi radost

Nikdy nedostáváme nic pouze pro vlastní užitek. O všechno se lze podělit. Jeden starý paragraf církevního práva zní: Quod monachus acquirit conventus acquirit (co získá mnich, získává konvent). Darujeme-li tedy řeholní-kovi nějaký dar, neponechá si jej pro sebe, ale dává jej k užitku celému společenství. A celé společenství si jej taktéž neponechává jen pro sebe, ale rozdává z toho dál.

Toto pravidlo je platné i pro všechny křesťany. Jsme totiž stvořeni tak, že něco skutečně vlastníme teprve v okamžiku, kdy jsme ochotni se toho vzdát. Dokud nejsem ochoten rozdat, co mám, nemohu se z toho skutečně těšit. Teprve až se začnu o svůj dar dělit, přinese mi to radost.

Dáváním nikdy neztrácíme. Co nás kdysi svazovalo a zotročovalo, promění se darováním v něco, co nás naopak otvírá a osvobozuje.

(Podle W. Stinissena)